RECENZE FILMU

Když se svalnatý vlkodlak a romanticky založený upír zamilují do téže dívky, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Což dokonale předvedly filmové adaptace prvních tří části světového literárního bestselleru Twilight sága. Catherine Hardwicke, Chris Weitz, David Slade – tito tři odvážní režiséři se zatím pokusili poprat s dějovým vakuem populární série, ale moc dobře se jim nevedlo. Nyní přichází na řadu držitel Oscara (za scénář k filmu Bohové a monstra) Bill Condon. Jak se bojovalo jemu?

Bill Condon bojoval se ctí. Odvážím si tvrdit, že se mu dokonce povedlo předčít Catherine Hardwicke (celkově stravitelné Stmívání) i Sladea (když už nudné dějově, tak alespoň atmosféricky zvládnuté Zatmění) a natočit nejlepší díl série. Ale takové tvrzení na druhou stranu neznamená, že ve výsledku jde o nějaký filmový zázrak. Pořád je totiž řeč o Twilight sáze. O sáze, v jejíž první části se nám to zamilovalo, v druhé málem uvzdychalo a ve třetí popralo. Ano, příběh je v této sérii řidší než vzduch na Měsíci a jen stěží se dá uvěřit, že něco takového se dá natáhnout na čtyři, potažmo - v případě filmových adaptací - na pět částí. Chatrná milostná zápletka tady slouží pouze jako záminka pro utrápené upírské pohledy, dívčí vzdechy a muskulaturní vlkodlačí exhibici. Toho všeho se samozřejmě dočkáme i v první části Rozbřesku (především Jakob nezklame a vytasí na nás prsní bradavky již v prvním záběru), ale přece jenom je tu nějaké to „ale“.

Ono pokud chcete točit Twilight ságu a nechcete být za blbce, je třeba si uvědomit, co vlastně Twilight sága je. Především je to romantická povídačka pro náctiletá děvčata a odrostlé gaye, kde přítomnost upíra nemá ani tak znamenat možnost zabrousit do vod tajuplných, jako spíše zakázaných. Něco jako chodit se svým učitelem nebo zlodějem aut, ale to by už dnešní školačky nějak extra nevyrajcovalo. Takže zatímco se David Slade snažil chytat nepřítomné hororové atmosféry, Condon – podobně jako Hardwicke – se držel toho hlavního, tudíž romantiky (Chris Weitz se v Novém měsíci pro jistotu nedržel ničeho a taky to tak dopadlo). Romantiku by logicky měly doprovázet nějaké ty emoce a vášeň. A kdo jiný by je měl vydolovat z Twilightu, když ne Bill Condon, kterému se to podařilo i u jinak vcelku sterilních Dreamgirls? Samozřejmě, že ukočírovat celý naivní scénář Melissy Rosenberg a všechny přihlouplé dialogy, není v lidských silách, ale sem tam dokáže Condon z daného materiálu vytěžit maximum a vytvořit působivou scénu. Hned v úvodu se mu to podaří při svatbě Belly a Edwarda, kde je vidět snaha o alespoň nějakou invenci v použití střihu a doprovodného soundtracku, který je jedinou (emo)stálicí série.

A přestože musíme následně vyslechnout spousty trapných dialogů, mj. rozruch kolem nebezpečenství, jež v sobě ukrývá sex s upírem, nedá se Rozbřesku upřít, že na rozdíl od svých předchůdců skutečně dramaturgicky graduje. Během líbánek dojde k neočekávanému – během dvou souloží s mrtvým otěhotnět je totiž vážně pech. Upír a jeho žena ani vlastně netuší, co zplodili, a jelikož děcko roste na lidské poměry nějak rychle, nad šťastným párem se začínají stahovat mračna. Bella slábne, Edward šílí a Condon začíná hrát na temnější strunu. Opět temnější v rámci Twilightu, ale i tak překvapivě působivou, jež vrcholí císařským řezem, spoustou krve a náznakem pedofilie. Závěrečná minuta ticha pak v sobě má skutečné napětí, které by za normálních okolností dokonale nabudilo na druhou polovinu finální části, která nás čeká příští rok. Jenže v případě Rozbřesku si člověk jenom smutně povzdechne nad tím, že nevěří, jak by nadcházející události mohly nezkazit dobrý dojem, který první část Rozbřesku v člověku zanechala.