RECENZE FILMU

Kdo by tušil, že někdy vznikne druhý Tron? Možná remake, možná restart, tomu bych i věřil, ale pokračování? Jednička, co o ní vím, byla obrovským (během let se všechno maličko zveličí) propadákem, který Disney dost naštval. Najednou, po skoro třech desetiletích, tu máme nášup chlubící se docela působivou reklamní kampaní, stylovostí a hlavně velkým rozpočtem. Docela nechápu, co se to vlastně u vždy velmi vypočítavých Disneyů přihodilo... Každopádně tu Legacy máme jak na stříbrném podnosu. I s Jeffem Bridgesem, Jeffem Bridgesem a několika dalšími.

Nejprve malé vyjádření k Tronovi 1. Toho považuji za "kult, protože kult". Nenápaditý (ve všech ohledech!) film, který těží z domnělé neokoukanosti. Nudný, zmatený a nezajímavý snímek, který může zaujmout jedině pochybným statusem "průkopníka počítačové grafiky" (když ve starším filmu blikají světýlka, musí to být průkopnické).
Proč něco takvého vůbec zmiňuji? Protože jednička se nyní zničeho nic vydává za průlomový snímek, který kinematografii nějak a někam posunul - to není pravda! Neposunul nic nikam už jen proto, že ji "nikdo" neviděl, tudíž od něj neopisoval. Navíc Hvězdné války už byly nějaký ten pátek na světě. A není tu řeč o neúspěchu, jaký měl Občan Kane. Pravděpodobnost, že jednoho dne někdo Trona opráší a řekne "podívejte, byli jsme slepí," se mi zdá nulová. Dvojka, stylizující se do podoby pokračovatele revolučního snímku, tedy lže už jen ze své podstaty. Může z tohohle kolosu na hliněných nohách vzejít něco dobrého, nebo jsme jen v další "slepé uličce", což je přirovnání, které jedničku definuje mnohem spíš?

Od obojího trochu. Hlavně jsem ale doufal, že se vyhnu obecně rozšířenému označení Legacy za "celovečerní klip". Bohužel, toto slovní spojení je natolik všeříkající, že nemůže být vynecháno. Sterilně dokonalý vzhled filmu skutečně jako by vypadl z MTV, stejně jako všichni krásní, učesaní a zajímavě oblečení herci, kteří tu rozehrávají příběh, jenž má být jen podkladem nějaké vlnící se zpěvačce a jejímu budoucímu hitu.
Vzhledem k tak často zmiňované a místy opravdu až moc důrazné (a k ději ne vždy zcela padnoucí - viz. příchod do herny) hudbě je tento pocit ještě silnější.
Vloni mnozí vytýkali Avataru jeho dějovou klišoidnost a absenci hloubky - já se k odmítavcům nepřidal. Nemám nic proti tomu, když film prodává v první řadě audiovizuální zážitek. TRON: Legacy ale onu prázdnotu posunuje na zcela novou úroveň, kdy už není možné ji ignorovat ani se nad ní povznést. Příběh ztraceného a znovu nalezeného otce to skutečně neutáhne, už jen proto, že vlastně není nijak rozvinut ani využit a moc brzy vyplyne do prázdna.

Jediné, co má tedy TRONa zachránit, je už z jeho podstaty (audio)vizuální stránka. Povedla se ale natolik unikátně a průkopnicky, aby to dokázala? Ne! Ne do té míry, aby ho držela nad vodou celou dobu. TRONovi to dozajista sluší, trailery vypadají lákavě a plakáty na mě svojí kovovou čistotou a chladem působily docela silně, ale dvouhodinovému snímku to nestačí. (Proč tak velká stopáž?) Navíc tu rozhodně není žádná hromada neotřelých nápadů - chvíli je kamera vzhůru nohama, chvíli nefunguje gravitace - s tím už neobstály větší letošní jistoty, natož TRON.
Něco takového totiž může fungovat, jen když nad štábem stojí skutečně pevná ruka. A tou Joseph Kosinski není. Má jistě vizuální cítění a dal TRONovi skutečně slušivý kabát, díky kterému si alespoň může částečně vydobýt pozici audiovizuální pecky oprávněně, na rozdíl od dílu minulého, ale jeho vize a jeho nápady vám naplno odhalí už právě ty cool plakáty a trailery - film samotný nabízí jen nekonečné variace na ně (každý působivý záběr se objeví minimálně dvakrát). Samozřejmě, závod motorek dokáže do jisté míry rozproudit adrenalin, ale víc důrazných a skutečně zajímavých scén, které by zaujaly něčím dalším než světýlky a ohňostroji, jsem zde nenašel.

K čemu pak několikanásobný oscarový Jeff Bridges, jehož nerealistické počítačové zobrazení je prý záměr, když není nic, co by upoutalo mou pozornost? Potřeboval bych alespoň nějaké primitivní emoce, kterých se chytit. Náznak gradace, která by mě vtáhla do děje. Nějaký důvod, proč bych měl fandit hrdinům. Nebo alespoň vizuál opravdu nadupaný nejen jednorázovou stylizací.
Jen koukat na hezké (i když velmi hezké) obrázky mi tentokrát nestačí. Při sledování jsem si tak vzpomněl na nedávné Soví strážce Zacka Snydera, kteří byli stejně perfektním audiovizuálním zážitkem, ovšem s totožnou absencí jakékoli další přidané hodnoty. Rozdíl mezi nároky na děti a diváky této MTV řežby je pak v tomto případě nulový - koukejte se a nepřemýšlejte. Pak si můžete svět, ve kterém je možné opravit kameru poklepáním na obrazovku, ze které sledujeme její obraz, do jisté míry užít. I tak je ale jeho sterilita a prázdnota, které na plakátech fungují, po chvíli dost ubíjející. Jako debutantské cvičení pěkné, jako cokoli jiného průměrné.

PS: Jsem jediný, komu se vybavil Bayův Ostrov? Stejné pseudofilosofické řeči, stejné čekání na vizuální orgie...