RECENZE FILMU

Novinářskou projekci třetích Transformerů jsem hezky postaru zaspal, ale alespoň s odstupem jsem se na tento letní spektákl rozhodl zajít. Za vlastní peníze a čistě kvůli vám. Nebyl jsem (a nejsem si dál) jistý, jestli má smysl recenzovat blockbuster, který už za ten týden do detailu probral dost možná úplně každý. I proto, že na rozdíl od dvojky jsou sem tam slyšet kladné ohlasy, to snad není taková ztráta času. Je ostatně zásadní rozdíl psát o filmu, o kterém už existuje veřejný názor, což vypadá jako luxus, který poslední dobou moc často nemám. Byla by škoda ho nevyužít.

Ale asi ho moc nevyužiji, protože jediné slovo, které mě napadá, je to, které padlo ve valné většině důvěryhodných recenzí. A to je NUDA.
Blockbusteru typu Transformers nemůže recenzent vytknout skoro nic. Nejde o logiku (a že Transformeři postrádají logiku základní fyziky, ale i selského rozumu, což je mnohem horší), přirozený vývoj příběhu (a že postavy tu přicházejí zcela beze smyslu jedna přes druhou, zase odcházejí, aniž bych chápal, co vůbec chtějí) a vlastně o nic, o co jde u běžného snímku, na který bychom se snad doma podívali v televizi.
Transformers slouží a vždy sloužili jen jako letní kino-blockbuster, jenž po opuštění stříbrného plátna ztratí smysl. To si diváci moc dobře uvědomují, proto se na něj hrnou v rekordním množství. Je to logické - Transformers budou na čemkoliv, co nemá alespoň 100 metrů čtverečních, naprosto nicneříkající.
Jediné, co takový blockbuster musí (bezpodmínečně) dokázat, je zabavit diváka na dobu nezbytně nutnou. S tím si vystačí a má to tak být. Jednoduché jak facka? Tím spíš pro kousek, kde roboti likvidují Chicago s několikanásobně stamilionovým rozpočtem a na režijním křesle trůní Michael Bay? Omyl. Třetí Transformers jsou totiž strašně nudný film, čímž se dostáváme právě k té jedné výtce a tomu jedinému slovu, co celý zážitek rozmete v prach.

Psal jsem to už u dvojky, ale napíšu to i sem. Michael Bay není zase tak dobrý. Často čtu, vlastně zdaleka nejen o něm, že je to vynikající režisér, který jen nezvládá vyprávět, jinak bychom ale jeho kvality měli uznávat ze zásady. Kvůli technické dokonalosti jeho práce. Tuto myšlenku při vší dobré vůli nechápu. Budu tu chválit bezchybné efekty a 3D od rána do večera, proč ostatně ne, nemělo by ale být primárním cílem režiséra právě to, aby byl film zajímavý, poučný, plný nápadů - v tomto případě zábavná řežba? Vážně to, že Bay ví, koho zaměstnat k trikům, vyrovnává naprostou nezvládnutost všeho ostatního? Technická dokonalost přece nezaručuje dobrou podívanou! V tom vidím rozdíl mezi Michaelem Bayem a Jamesem Cameronem, kdy si Jim vždy pohlídá i to, aby mohl jeho (mnohdy také ne geniální) příběh chytit a nepustit.
Bay tuto schopnost postrádá. Ano, Skála byla skvělá, protože si Michael nemohl dělat, co chtěl. Mnohem blíž než ke Cameronovi má proto k Lucasovi a Hvězdným válkám. Dokud George musel běhat po poušti a řešit hurikány a rozpadající se papundekl, byl nenahraditelný. Ve chvíli, kdy získal neomezenou moc, se propadl sám do sebe a ukázal, co v něm vězí. Tedy nic.

Bay je na tom úplně stejně. Dělá zdánlivě totéž co vždy, jen ve větším měřítku. Totální destrukce všech a všeho, což jsme u něj mívali rádi, se tu těší naprosté pozornosti. Jen tím už nedokáže zaujmout. A problém nehledejte v přesycenosti diváků, jak někteří tvrdí. Je to tím, že Bay neumí svůj projekt rozvrhnout, gradovat a vyprávět. Za prvé jsou Transforměři strašně dlouzí, více než dvě a půl hodiny, a za druhé jsou nekonzistentní tím, co se na plátně děje.
První hodina a půl je nekončící smršť pokusů o infantilní teen humor téměř bez akce (na bayovské poměry), druhá polovina je naopak nekonečná akce bez sebemenšího náznaku odlehčení. Obě tyto části jsou stejným způsobem ubíjející svou monotónností a strnulostí, kdy se po pěti minutách sledování dostávám do nebezpečně apatického stavu, v němž nejsem schopen vnímat dění na plátně nebo cítit jakékoliv emoce. Dokonce už jsem ani nezvládnul ty postavy, z nich každá do jedné se zdá nesnesitelným způsobem nesympatická, tak otevřeně nesnášet, jako tomu bylo v případě dvojky. Ani tuto emoci už Transformeři nevyvolávají.
Jsou naprosto prázdní a nudní ve všem, co dělají. I když je v tom zahrnuta masová destrukce města. V jednom momentě se srazila dvě letadla v dechberoucím a dokonce zpomaleném záběru - já se přistihl, že začínám zívat, protože to už bylo asi po dvacáté, co se za posledních pět minut něco s něčím srazilo v dechberoucím a dokonce zpomaleném záběru.

Michael Bay tak v první řadě ničí formát blockbusterů a význam slova "dechberoucí", kdy už ani jedno nevnímáme jako něco extra. Co by v jiných filmech bylo vrchol, se tu odbude za pět minut, což je paradoxně jen ke škodě. Navíc tak vzniká "po nás potopa" efekt, kdy teď každý nový blockbuster bude mít potřebu Transformery trumfnout, čehož se vyloženě děsím. Naprosto se tu ztrácí kouzlo kinematografie, jež ohromuje tím, že zobrazuje věci, které v reálném světě nemůžeme vidět. Tato úžasná schopnost, kvůli níž máme filmy rádi, u Michaela Baye nestačí, dokonce přímo nudí. Technicky dokonalý film ve všech měřitelných ohledech tak nevyvolává ani průměrný dojem.

PS: Je úplně jedno, kdo koho hraje, mluví a jak slavný je. Všichni herci jsou natolik zkarikaturizovaní, že nepovažuji za důležité o nich psát.