Nějaké extrémní touhy vidět tento snímek jsem nepociťovala a každopádně jsem k této skutečnosti (a zejména k obrazovce) přistupovala s odpovídající opatrností. Touha, opatrnost je typickým důkazem toho, jak „Bettyna k filmu skrze soundtrack přišla“. Nejedná se o vysloveně špatný film, na to je v něm až příliš dobrých momentů. Smůla je ovšem fakt, že je příliš dlouhý a děj se tak táhne jako „nudle z nosu“. Atmosféra druhé světové války není natolik patrná a nebýt na ni párkrát poukázáno, ani by vás to možná nenapadlo. Ponurost, kostýmy, celková „atmoška“ na výbornou a ti lidé, krásní lidé, kteří jsou tolik vzdálení těm dotěrným trhovcům známým z vietnamských tržnic, ti mě okouzlili. Velkým mínusem byla, je a bude právě ta délka, jelikož kdyby film měl o půl hodiny méně, daleko více by vyniklo všechno to, co jinak svou roztáhlostí tolik nudilo. Okamžiky padajících víček, zívání a nenápadného klimbání střídaly okamžiky vyjevení, šokování a zjišťování, jestli někdo omylem neprostříhal čínské drama nějakým strhujícím porno snímkem. Jestli to byli „dubléři“ či ne, vem to čert, oběma hlavním postavám patří můj neskonalý obdiv. Po atletické i exhibicionistické stránce klobouk dolů. To že je Tony Leung pan herec, o tom žádná (i když s pravdou ven, prvně jsem ho ani chudáka nepoznala), ale i Wei Tang si vyslouží pochvalu jakožto sympatická herečka – neherečka, s níž jsem byla schopná soucítit, přát ji štěstí a na samém konci jsem ji i obdivovala. Ve výsledku tedy žádná sláva, ale jen tak zapomenout se mi nepovede a jsem za to ráda. Něco do sebe celý tento počin přeci jen má. Herci báječní, atmosféra odpovídající době, erotické, téměř porno, sekvence, které mě párkrát probraly a děj, který smysl měl, jenom se nepovedl natočit tak, jak bych očekávala. Za snahu a jistý přínos pro kinematografii 60%, což je krásný nadprůměr. Mně to bohužel více neoslovilo.

Ang Lee je zcela nepochybně osobitý režisér, ale jeho puntičkářsky unylý styl režie mi příliš nesedí. K Touha, opatrnost jsem přistupoval obezřetně a během první půlhodi jsem litoval, že jsem nezvolil jiný film. Po závěrečných titulkách tomu bylo úplně opačně. Lee natočil "Černou knihu pro inteluktuály". Pomalé tempo snímku vyloženě sedělo a tři, možná čtyři emociálně vypjaté momenty, při kterých mi běhal mráz po zádech, gradovaly do nebeských výšin. Tony Leung svůj charakter přetavil do imho oscarových rozměrů a jiskření mezí ním a hlavní hrdinkou je jasně patrné i ze scén, kdy spolu zrovna nedovádí v posteli (hodně odvážné scény). Konec je téměř božský!

Touha,Opatrnost je už z principu film,který bych si ani za nic nenechala ujít.Jednak ho natočil můj oblíbený režisér a druhak díky tématu sliboval velké emoce a krásnou atmosféru dobové Šanghaje.A naštěstí můžu konstatovat,že i když se mi Leeho předchozí film Zkrocená Hora líbil ještě trochu víc,jsem se ve svých očekáváních nespletla a i přes poměrně dlouhou stopáž jsem byla každou vteřinu nadšená.Nejdřív bych ale začala tím,k čemu mám drobnou výhradu.Scénáristovi se sice podařilo stvořit velice plastické a zajímavé charaktery(což se netýká jen dvou hlavních postav,ale i všech ostatních),ale co se týče samotného děje,ten je trochu klišovitý a předvídatelný.Co byste asi tak očekávali od filmu,kde se mladá naivní a krásná dívka dá do služeb odboje a dostane za úkol svést důležitého zloducha.......nechci spoilerovat,takže prozradím jen,že vám Touha,opatrnost odvypráví přesně to,co by vás napadlo jako první.To už i Paul Verhoeven byl ve své Černé Knize(kde hrál sice víc na efekt a méně na opravdové emoce než Ang Lee)originálnější.Ovšem tím veškeré mé výtky končí.To jakým způsobem vás příběh Wong/Mai a pana I chytí je slovy nepopsatelné.Režisér dokáže vykřesat maximální dojem nejen ze scén velkých skutků a rozhodnutí(a těch,které hraničí až s trochu jiným žánrem),ale i z těch zdánlivě nenápadných(dlouho ve mě zůstane scéna z kina,kdy při romantickém filmu hlavní hrdince tečou slzy..).Pomáhá mu v tom skvělá hudba a samozřejmě výkony ústředních představitelů.Tony Leung a Wei Tang jsou skvělí,k vyjádření celé škály pocitů jim stačí jeden pohled,smutné pousmání nebo nakrčení obočí.Film člověku nechává i veliký prostor pro vlastní imaginaci,spoustu věcí jen naznačí a nedořekne.I v závěru si musíte tak trochu domyslet,co se vlastně stalo.Pro diváka,který má chuť naslouchat je takový přístup k nezaplacení.