RECENZE FILMU

Když šel do kin Thor, byla celá komiksová mánie na zcela jiné úrovni. Hrdinovi s mňormnirem, či jak že se tomu kladivu má říkat, nikdo moc nevěřil a diváci byli vesměs otrávení z toho, že se Marvel pouští do oživování postav předem odsouzených k směšnosti na plátně. Jenže shakespearovský Kenneth Branagh nám nakonec dal nejlepší marvelácký origin (Iron Man drží pohromadě jen díky Robertovi, přiznejme si to).

Přestože přímo v Americe bylo přijetí Thora o něco chladnější, dvojka už jde do kin jako regulérní biják, na nějž můžeme klást regulérní požadavky.
A bohužel se mu v nich tentokrát nedaří uspět ani zdaleka. Především proto, že Alan Taylor, režisér spojený především se seriálem Hra o trůny, nasadil velmi generickou laťku a celý druhý Thor jako by jel na autopilota, hezky bezpečně až k cíli. Ano, to platí o veškeré produkci Marvelu, kdy totožné jádro obalují různé žánry a subžánry, aby se dařilo vzbudit dojem, že sledujeme zase něco nového a alespoň trochu neokoukaného.
Taylor ale tohle přesvědčování nemá zapotřebí a prostě jen opakuje Branaghův mustr bez většího rozvíjení nebo ozvláštnění. Temnému světu bych tak mohl vytknout totéž, co vytýkám i Hře o trůny, tedy velkou stereotypnost.

O čem nový Thor vypráví? Není to ani tak důležité. Nový superpadouch (ani nevím, jestli měl jméno) má prostě novou superzbraň a Thorovi se opět povede skákat mezi dimenzemi, tentokrát doslova, aby ochraňoval roštěnku Natálku a zkusmo i vesmír. Smysl nic z toho nedává, ale na rozdíl od Enderovy hry se snímek netváří, že jde o výpověď o našem světě, takže nefunkčnost premisy netřeba řešit. Fantasy si to může dovolit.
Samotný námět už v sobě ale nemá opravdu nic zajímavého a snímek drží úroveň zájmu nad hladinou průměru především díky občas povedeným interakcím postav, slovnímu i fyzickému humoru a sem tam i povedené akční scéně. Duet Thora a Lokiho díky kvalitnímu castingu zachraňuje mnohé. Problém nastává u Portmanové, jež opravdu nikdy nemůže hrát spontánní dívky se smyslem pro humor, protože její sucharství a škrobenost je věcí obecně známou a z jejích výkonů vždy čišící. Natalie se hodí do rolí, jež tyto vrozené vlastnosti tematizují, jako byla Aronofského Černá labuť, ovšem hláškování jí opravdu nejde uvěřit.

Co se týče akce jde o marvelovský standard s výjimkou příšerného 3D. To nejenže je téměř neviditelné, ale neustále ztmavený a rozplizlý obraz sráží zajímavost akce o řád níž. To asi neplyne jen ze stereoskopie, ostatně Hra o trůny se mi zdá také neustále nepřirozeně tmavá. Jakože tmavý obraz = temná atmosféra, chápeme?
Nejsem odborník na záběrování, ale zdá se mi, že Taylor vyloženě nepochopil, že plátno není televizní obrazovka a obraz koncipuje stejně jako ve svých seriálech. V důsledku tedy musí divák často koukat na horní třetinu plátna, což může být velmi nepříjemné pro krk. Zatímco kdykoliv jindy je rozhodně nejlepším místem v sále, odkud pozorovat film, řekněme čtvrtá až šestá řada, tentokrát se asi vyplatí jít dál od plátna, jinak budete hrdinům koukat nepříjemně často jen na nohy. V dialozích, které jsou jak bylo řečeno ve filmu nejzajímavější, je naštěstí mnoho detailů, což situaci trochu zachraňuje, ovšem Taylerova režie je v nejlepším případě nezajímavá, v horším špatná a výsledek tak stojí na práci týmu trikařů.

Přesto Temný svět vyloženě neodpaluju na Měsíc, pořád se to dá snést. Ve skutečnosti mě mrzí, že to takhle dopadá, protože zde pořád zůstává dost sympatických prvků, jež mi dovolily si film užít. Jenže s čistým svědomím už nelze dál přehlížet značné zabřednutí do stereotypu. Po Iron Manovi 3 jsem se domníval, že Marvel může být druhou fází posílen. Teď se naopak obávám, že bojuje spíš o udržení pověsti než povýšení, protože jestli Captain America nabídne podobně rutinní vypalovačku, jíž zachraňují jen občasné hlášky, začne důvěra v tenhle stroj na akci zadrávat.
Vše to zní hrozně negativně. Thor však patří mezi filmy, na které se snadno nadává a ty výtky mají dobré opodstatnění, během sledování vás ale tolik netrápí a prostě tu prázdnou zábavu na nějaké úrovni snesete, pokud tedy tento typ filmů vyhledáváte. Ze všech marvelovek je však zábava druhého Thora ta vůbec nejprázdnější, což se sluší podotknout.