RECENZE FILMU

Tak se na něj podívejme, na ptáčka. Ať orel, nebo orlice, lehké rozhodování o bodování nemám. Jaké že rozhodování? Nemělo by hodnocení přicházet instinktivně, bez potřeby osobně si ho vysvětlovat a obhajovat? Ano, je to povinností recenzenta, ale přece nejdřív ohodnotím, až pak ono hodnocením zdůvodním. Snad se mi to buď líbilo, nebo ne! To je jasné hned po opuštění sálu! Kéž by to bylo tak jednoduché. Orel Deváté legie je jedním z těch případů, který ve vás zanechá tolik různorodých emocí, že přiřknout číslo se zdá naopak strašně těžké. Je jen na vás (momentálně na mně), k čemu se přikloníte. Máte tolik možností! Od otevření se milému překvapení z aspektů, jež nečekáte, po zklamání z věcí, které mohly přijít, ale nepřišly.

Ukazuje se nevýhoda jistého zvyku recenzentů nakonec přihodit ke svému výplodu procenta, hvězdy, body na nějaké stupnici. Nevím, kdo to vymyslel a rozšířil, přijde mi to ale jako zbytečné zjednodušení složité myšlenky pro líné čtenáře, kterými snad nejste. Proto dáte víc na text než na nějakou stupnici, z níž by mohlo mylně vyplývat, že je obžalovaný vinen ve všech bodech.
To by mě samotného mrzelo, Orel Deváté legie je totiž v mnoha ohledech lepší, než jsem čekal - obávané se tu neprojevuje tak zásadně, popřípadě jsou vady alespoň částečně (někdy dokonce docela šikovně) eliminovány. Kevin Macdonald (např. Poslední skotský král) umí moc dobře pracovat s břemenem nejtěžším - nízkým rozpočtem (25 milionů dolarů) - a byl strašně blízko k vytvoření skvělého filmu, který by se přiblížil ke Gladiátorovi. To myslím smrtelně vážně. Možná, že kdyby mě pětkrát vyšší rozpočet (jaký měl právě Gladiátor), skutečně bychom tu takový snímek měli.

Srovnání se vznešeně popcornovou výpravou do historie od Ridleyho Scotta je zcela na místě - už jen kvůli podobné dějové kostře. Na první pohled se to nezdá, ale Orel je založený na stejném mustru. Hrdina velí armádě, na začátku okusí bitvu, aby se neřeklo, pak je najednou vržen do naprosto jiné, dalece skromnější situace a musí se s tím poprat sám. Nejde tu sice o gladiátorství, ale o výpravu za Hadriánův val, kam se vydá jen zakomplexovaný legionář a jeho otrok. Nicméně to nechme stranou, podobnosti tu jsou. A srovnávání je mimochodem jedna z věcí, jež by Orlovi snadno zlomily vaz, proto jich rovnou nechme.
Co se musí nechat, je minimálně ze začátku velmi úspěšné budování atmosféry, kdy je divák skutečně zvědavý, co přijde. Bohužel atmosféra "očekávání" se táhne po celou stopáž, ke konci se už jeví dost prázdně a zbytečně.
Opět narážím na nízký rozpočet, kdy vlastně nebylo možné, aby "něco pořádného" skutečně začalo. Ano, rozpočet je velká věc, sakra důležitá, a přestože Orel vypadá nejméně dvakrát dráž, stejně to nestačí. Tady není prostor pro úskoky typu Dannyho Boylea a Neilla Blomkampa - tohle do komorního hávu prostě nenavlečete! Kdyby byl ale režisér můj známý, upřímně bych mu řekl, že je fakt borec, když za tak malý peníz pořídil natolik rozhodně nejen relativně slušný film. Jenže, bohužel, to možná zahřeje u srdce, ale škudlení na každém kroku to nepřekryje.

Přitom našlápnuto k pořádnému zážitku skutečně bylo. Nejsou tu žádné dlouhé patetické projevy, pokusy o velkolepé bitvy s deseti komparzisty, dokonce ani snahy o vytvoření antického buddy movie, což jsou všechno klišé, jichž jsem se bál. Vizuál navíc nevypadá zdaleka tak televizně - kdyby neexistoval seriál Řím, nebylo by tu ani to "zdaleka". Co je zásadní, postavy (Channing Tatum, Jamie Bell) mají charisma a chemie mezi nimi funguje (aniž by to bylo směšné a teplé).
Bohužel, každé plus má z nějakého důvodu mínus, jež ho do značné míry utlačuje. Hlavně závěr vyzní nevěrohodně a částečně pateticky i bez projevů. Ve filmu je jedna bitva (ta na začátku - konec být "bitva" v pravém slova smyslu jistě nemá), kde se daří navodit pocit, že bojují dvě početnější skupiny lidí na život a na smrt. Moderní, rychlý střih (jediná obrana proti nedostatku financí) z ní ale na druhou stranu dělá podobný okabol, jako byl Souboj Titánů 3D. Orel není ani trochu odlehčený - neustále se tváří strašně vážně. Z nějakého důvodu až na poslední scénu, která tak ještě podtrhává nefunkčnost závěru, kdy se slušná jízda najednou stane jedním velkým klišé, přitom těm se (vzhledem k námětu kupodivu) dařilo do jisté míry vyhnout.

Myslím, že všechno to do jisté míry ovlivnil rozpočet. Ano, část těch věcí šla odstranit prostě větším promyšlením scénáře, ale nevím, jestli je to tak černobílé. Mám pocit, že si všichni přítomní uvědomovali, že vzniklý film bude sezónní záležitostí, která jim ocenění nepřinese, takže jeli na půl plynu. Je tu vidět i snaha o řemeslnou kvalitu, hlavně ze strany režiséra a herců, vždy ale stylem seznamu, ze kterého si Macdonald odškrtává položky. "Tohle udělám, tohle je zbytečné, tohle stihneme napůl, na tohle nemáme." Ke cti jeho i všech zúčastněných se jim i přes značnou část kompromisů podařilo udělat slušný žánrový film, který umí udělat radost, umí zaujmout, ale bohužel - není ničím výjimečný. A víme proč. Peníze. Překvapí leda, že při jejich nedostatku Orel rozhodně není odfláknutý, jen holt ten potenciál, který provokativně ukázal, nebylo čím vydolovat.

Centuriona, s nímž má prý The Eagle mnoho společného, jsem zatím neviděl.