RECENZE FILMU

Jak to všechno vlastně začalo? Jak se z malého Tommyho stal obávaný Leatherface? Odpovědi nám nabízí producent Michael Bay a režisér Jonathan Liebesman v prequelu ke čtyři roky starému remaku klasického Texaského masakru. No nezní to divně?

V roce 2003 se hollywoodský macho jménem Michael Bay pustil do produkce nízkorozpočtového remaku hororové klasiky Texaský masakr motorovou pilou. A výsledek nedopadl zase tak špatně. Jistě, šlo sice o lineární vyvražďovačku pro teenagery, ale musíte uznat, že byla vcelku hezky (digitálně) natočená a navíc si na sebe vydělala za pár dnů. A tak se Michael rozhodl, že by nebylo od věci z toho Masakru vyždímat ještě pár doláčů navíc. Mohl se pustit do dalšího pokračování, ale to by bylo přece o ničem. Proto zvolil tzv. předkračování, jehož prostřednictvím chtěl divákům ukázat, co se dělo před událostmi z prvního dílu - zkrátka na samotném počátku. Pro někoho nápad geniální, pro někoho (sem se řadím i já) rozhodně zajímavý a pro někoho naprosto zbytečný. A vítězem jsou ti třetí, neboť geniálně to nedopadlo a zajímavě už vůbec ne.

Problémy jsou následující. Osobně jsem podtitul Počátek bral doslova, a těšil se tak na pár zajímavých scén, kdy byl Leatherface ještě fracek a teprve přicházel ke svému největšímu koníčku. Představte si např. scénu, kdy budoucího pilaře Tommyho ve škole šikanují na záchodě jeho dva spolužáci, Tommy (mimochodem trpící jakousi chorobou zohavující obličej) se naštve a v záchvatu vzteku jednoho z nich ubodá propiskou. To by šlo, ne? Nevím sice, zda by to prošlo, ale filmu s takovouto scénou by název Počátek slušel rozhodně víc než rychlokvašce, kterou nám naservíroval režisér Jonathan Liebesman (propadák Propad do temnot).

Prakticky celá část příběhu „Leatherface začíná“ se odehraje během úvodních titulků a je tak neuvěřitelně odfláknutá a hloupá, až to bolí. Tak např. se dozvíte, že Tommy se dal na vraždění, protože přišel o práci na jatkách a jeho chudá rodina už tím pádem ani neměla co jíst. A po úvodní sérii takovýchto perel přichází na řadu hlavní, tisíckrát viděná story, kdy jede dvojice bráchů se svými děvčaty přes Texas naverbovat do války ve Vietnamu, během jízdy narazí na nesmyslnou postavu střelkyně (co to proboha mělo znamenat?), ta je pronásleduje na motorce a nakonec i kvůli ni čtveřice havaruje. No a po havárce to všechno začíná. Nebo vlastně... mělo by začít. Titulní masakr se sice párkrát odehraje, ale s tvrzením, že jde fakt o „nejdrsnější snímek minulého roku“ bych si nebyl tak jistý. Ani onen masakr totiž režisér nedokáže ukočírovat takovým stylem, aby to působilo zároveň nechutně i opravdově. Pamatujete na scénu z již zmiňovaného remaku, kdy Leatherface zahojil své oběti pahýl od uříznuté nohy solí? Bylo to nechutné, ale podané takovým způsobem, že si člověk málem začal ohmatávat svou nohu v domnění, že na ní také něco chybí. Nebo vzpomeňte na loňské výborné Hory mají oči, kterým ani remake ani prequel Texaského masakru nesahá ani po kotníky. Násilí bylo v nich natočené tak realisticky a syrově, až z toho šel mráz po zádech.

Přestože se podobných věcí v Masakru rozhodně nedočkáte, neznamená to, že se u filmu nemůžete pobavit. V prequelu totiž narazíte i na pár opravdu vypečených černohumorných momentů, z nichž stojí za zmínku zejména ten, kdy kanibalská rodina usedá ke své lahodné večeři a jeden ze členů pronese: „Co se to zase válí na zemi? Čí to jsou prsty?“

Světlejších momentů (krom špetky černého humoru i šerif v podání přesvědčivého R. Lee Ermeyho) je v Počátku bohužel jen minimum, a tak do kina frčte opravdu na vlastní nebezpečí. I když ještě na jednu vcelku sympatickou věc z filmu jsem zapomněl. Jde o to, že v něm všichni klaďasové zemřou. Ano, ano - žádná prsatá blondýna na konec! Všichni to zkrátka schytají, a Leatherface se tak opět stává osamoceným hrdinou celé show. Snímek končí záběrem, kdy se šourá s motorovkou v pravačce po silnici kamsi do tmy. Doufejme, že mu konečně došel dech a zpátky už se nevrátí…