RECENZE FILMU

Série Terrfier je úkaz. V USA si může svůj horor natočit kdekdo, protože až na ojedinělé vyjímky (zdravíme druhé To) nepotřebují vysoký rozpočet, ale dokážou vydělat jeho mnohonásobek. Nemusí se to podařit vždy, ale kultovní horory jako Evil Dead, Vymítač ďábla nebo Záhada Blair Witch by mohly vyprávět. Z moderních hororů se sluší zmínit studio A24 s jeho Prokletým dědictvím nebo Čarodějnicí. Terrifier je ale jiný příklad. První díl série si vybudoval spíš slušnou fanouškovskou základnu, ale už druhý všem vytřel zrak. Jedna věc je, když horor za 250 tisíc vydělá 15 miliónů, a druhá, když se z něj rychle stane takový kult, že o něm mluví i Stephen King, známý jako král hororu. Korunou ale samozřejmě je, že jeho sériový vrah, šílený klaun Art, se v současné době začíná přirovnávat k mistrům v oboru, jako Michael Myers nebo Jason Voorhees. Za toto ocenění ale samozřejmě vděčí hlavně dvěma jménům. Režisér a scénárista Damien Leone dal Artovi hned několik památných scén a David Howard Thornton dokázal v roli šíleného klauna bez jediného slova předvést tak památný výkon, že se jen z jeho výrazů dají dělat sestřihy na YouTube. Nyní tu máme třetí díl, s vyším rozpočtem a pro znalce série i vysokým očekáváním. A právě pro ně je tenhle film naprostá pecka.

Nyní už démonický klaun Art se po další své smrti vrací. Díky své pomocnici Victorii (kterou jakožto hlavní protagonistku v prvním díle extrémně zohavil, načež jí posedl démon) se opět vydává vraždit tím nejextrémnějším způsobem, jaký ho napadne. Druhá hlavní protagonistka série Sienna, která trpí po jeho řádění v předešlém díle postraumatickou stresovou poruchou, se snaží od titulního klauna dostat co nejdál a zapomenout. Ovšem je předurčená jako jediná démonického klauna zastavit.

Nebo tak něco... hlubší děj je asi to poslední, co divák od extrémního krváku očekává. Samo o sobě je fajn, že se film o něco víc snaží, ale celá mytologie působila ve druhém díle zmatečně a nakonec jen brzdila jeho tempo. 140 minut je na prostý krvák prostě moc. K dobru tomu ale slouží, že se díky tomu dokázala Sienna stát sympatickou protagonistkou, což u podobných filmů není samozřejmostí. Což je jen další z věcí, které se dají na třetím díle pochválit. On totiž překonává celou sérii v těch nejdůležitějších bodech: humoru a goru.

V humoru mají oba díly své vrcholy. V jedničce je to když se k smrti vydešená hrdinka snaží dostat z budovy, zatímco Art si řekne, že je správný čas na bezstarostné ježdění na tříkolce doplněné cinkáním na zvoneček. V druhé díle boduje jeho pózování v různých brýlích a následném přepočítávání drobných v obchodě. Obě situace se ale v komediálnosti těžko vyrovnají jeho pohoršeném výrazu, když ho ochranka vyvede od místa v obchoďáku, kde asi Art hrál na Santu, nebo hrdému výrazu na slova, že je “nejznámější sériový vrah od Jacka Rozparovače“. David Howard Thornton je prostě objev, u kterého si absolutně nejde představit, že by kdokoliv jiný všechny výrazy zahrál s takovou samozřejmostí.

Gore je ale na úplně jiném vrcholu. Pokud někdo viděl obecně známé vrcholy nechutných filmů, težko ho mohly předchozí díly nějak vytrhnout. Třetí díl jde ale nejdál. Fakt, že to v něm schytají i děti je sám o sobě (hlavně s tím, že jde o Americkou produkci) brutální, ale tyto vraždy jsou zpravidla bez detailů. Prostě víme, že zemřeli. Násilí na ostatních postavách ale dává vědět, že tvůrci se dostali k většímu rozpočtu. Když Art vezme motorovou pilu a pustí se do dvojice, která si právě užívá ve sprše, člověk si nedokáže vzpomenout, kdy naposledy viděl takovou míru do detailů rozřezaných těl. Tohle asi opravdu nepředvedl žádný horor za hodně dlouhou dobu.



Pořád se to ale drží pravidel série: absolutně to nejde brát vážně. Masakr tu může jít do největších mezí, ale díky neustále šílené mimice Thorntona, který se v každém momentě bez jediného slova chechtá, nám je jasné, že jde prostě jen o jednoduchou nadsázku. Snad každý film, zakládající se na skutečnosti, která obsahuje jakékoliv mordy, musí být víc zneklidňující. Celá série nám totiž v každou chvíli dává najevo, že tohle jen jen sranda.

Pocit zábavné jednoduchosti může vytrhávat jen mytologie. Jak je to s démonem, který někoho posledl, dalšímu dává sílu a proč je Sienna jediná, která ho dokáže zastavit nakonec asi dává smysl, ale přece jen působí tak nějak navíc. Stejně se tomuhle aspektu ale musí uznat, že zvyšuje propojení k protagonistce, která doslova jako jediná může klaunovi vzdorovat. Lauren LaVera je totiž velice sympatická herečka, které člověk dokáže fandit.