Pokračování úspěšného Batmana režiséra Christophera Nolana je tady a s ním i hudba Hanse Zimmera a Jamese Newton Howarda. Pokud znáte hudbu prvního filmu, určitě na tomto novém soundtracku rozpoznáte spoustu melodii, pasáží a "zvuků". Skladatelská dvojice totiž čerpá z hudby předchozího dílu. Vlastní materiál různě pozměnili, rozkouskovali, obohatili a slepili zase dohromady v jeden úžásnej a nadupanej celek. Nebojte se, recyklační práce je to jenom částečně (a kdo vlastně říká, že při recyklaci musí být výsledný produkt k zahození?) Staré, dobré a vyzkoušené dokázali Zimmer a Howard šikovně spojit s novým. Na první poslech by někdo mohl tvrdit, že se zde neobjeví nic nového. Možná to není tak patrné, ale nových věcí je tu skutečně několik. Každá skladba nabízí svou dávku adrenalinu a temna. Dovolte, abych vás krátce provedl významnými částmi tohoto soundtracku. Hned na začátku, ve skladbě Why so serious?, se představí zajímavé Jokerovo téma. Jde o dlouhý stoupající tón (glissando) připomínající, aspoň částečně, sirénu. Téma nemá skoro žádnou melodii. Hlavními složkami jsou elektronická pulzace, chaotičnost a nepředvídatelné zvraty. To skvěle vystihuje charakter Jokera. Před koncem se hudba ztiší a v pianissimu vám svůj part zahraje rozladěný klavír. Poté první skladba plynule naváže na druhou s názvem I´m not a hero. Všimněte si známé rychlé dvounotové figury, která celkem efektivně nabuzuje stav očekávání. Skladba obsahuje převážně hudbu ze sekvence v Honk Kongu. Č. 3 Harvey Two-Face je skladba plná poezie. Klidnou úvodní melodii zahrají smyčcové nástroje. Celá skladba se postupně dostane do pohybu, přidají se další nástroje. Gradaci dočasně přeruší klavír se svou křehkou epizodou. V závěru se ozve ještě krátká hlasitá fanfára. Pak hudba ztichne. Č. 8 Like a dog chasing cars obsahuje krásné heroické téma. Je vytvořen jinou melodizací a harmonizací určitých pasáží skladby č. 10 Molossus z prvního soundtracku. Za zmínku stojí i č. 11 Agent of chaos. Neklidná a místy dramatická hudba, která se střídá se zpěvným klavírem. Nejdelší – a z určitého úhlu pohledu i nejhezčí – skladba soundtracku je č. 14 A dark knight, která uzavírá soundtrack. Proslulá dvounotová figura vytváří tlumený podklad pro nádherný tichý hudební příběh. Nálada, kterou skladba vytváří, se dá jen těžko popsat. Je to převážně hudba závěrečné sekvence filmu. Soundtrack končí tak, jak začal: dlouhým "Jokerovským" tónem. Chtěl bych upozornit na jednu věc. Názvy skladeb odpovídají patřičným scénám jen částečně. Autoři do každé skladby vložili hudbu z více scén a vytvořili tzv. soundtrackové suity. Pospojili víc motivů a epizod v jeden celek. Název tudíž prozradí obsah každé stopy jen zčásti. To je ale jen nepatrný detail, který v žádném případě nesnižuje celkovou kvalitu. Tento druhý soundtrack už vesměs není tak meditativní a melancholický jako ten první. Akčních skladeb je tu rozhodně více. Hans Zimmer a James Newton Howard se tentokrát opravdu odvázali a jejich markantní a impulzivní rytmus vás doslova nakope. Jejich společná práce je tak propojená, že ve výsledku je nemožné říct přesně, co kdo napsal (už to prý ani samotní skladatelé nepoznají!). Celkově je hudba pro posluchače náročnější, stejně tak jako film. I jednoduché dvounotové Batmanovo téma z prvního dílu je rozšířeno, jinak harmonizováno, jinak rozvedeno... Občas už ani nestoupá, jak jsme byli zvyklí, ale klesá. Vyvíjí se tak jako sám Batman. Už to není Batman začátečník. Je to zkušenější Batman a hudební doprovod se podle toho chová. Na plátně vás hudba doslova ohromí. A i na soundtracku funguje skvěle. Poznáte to jednoduše podle toho, že si jí budete chtít poslechnout znovu a znovu, abyste mohli ještě jednou ucítit ten mrazivý pocit v zádech… Mluvím z vlastní zkušenosti. Jako další plus vidím to, že zde konečně dostaly prostor i některé velice pěkné hudební nápady a epizody, společné pro oba filmy, které se do prvního soundtracku nedostaly. Bohužel nemohl jsem si nevšimnout, že Zimmer některé pasáže až moc nápadně převzal z některých svých starších prací. Občas připomíná Piráty z Karibiku. Jindy zas moc věrně napodobuje Gladiátora (č. 13 Watch the world burn má až moc společných prvků se skladbou č. 14 Am I not merciful ze soundtracku Gladiátora). Shrnu-li to, mám ale z tohoto hudebního pokračování opravdu velkou radost. Myslím, že všichni fandové těchto dvou skladatelů a těchto dvou Batmanovských filmů budou spokojený. Většina skladeb je opravdu promyšlená do poslední noty (z hlediska hudebního kontrapunktu se tu objeví pár skutečně mistrovských kousků), má hloubku a při poslechu vám tuhne krev v žilách. Výsledek je rozhodně nadprůměrný. Přesto všechno se mi asi přece jen první soundtrack zdál přehlednější a jako samostatná poslechová hudba se mi určitě zamlouvá víc. Jsem na rozpacích s konečným hodnocením. Stovka nebo devadesátka? Nakonec asi přece jen uberu a dám radši plnějších 90% než 100% s odřenýma ušima.