RECENZE FILMU

Legendární komiksový hrdina Batman to měl na filmovém plátně vždy pořádně těžké. Po zprvu nevlídně přijaté temné vizi hračičky Burtona ho do kytek poslal Joel Schumacher, režisér známý svým umem popravovat vysokorozpočtové snímky. Populární hrdina z masa a kostí, který nemá žádné nadpřirozené schopnosti, musel k ledu na dlouhých osm let. Reinkarnaci zaznamenal netopýří muž ve snímku s příznačným názvem Batman začíná pod taktovkou Christophera Nolana, muže, jemuž nejspíš klasické režijní postupy připadají fádní.

O kvalitách prvního dílu se rozepisovat nebudu, neboť je to historie a přede mnou stojí úkol daleko složitější - představit pokračování, které provází davové šílenství způsobené tragickou smrtí jedné z hereckých hvězd a ultralichotivými recenzemi. Nebudu ješita a vybalím to rovnou. Temný rytíř je načančaná, lahodná delikatesa a rozhodně jeden z nejlepších filmů poslední pětiletky (s prověřenými kvalitami Kmotra, Shawshanku a podobných srovnávat nehodlám).

Nolan si prvním dílem skvěle připravil terén, Bruce Wayna zbavil nočních můr, komplexu ze smrti rodiny a obrodu dokonal rodícím se vztahem s jeho celoživotní platonickou láskou Rachel. V první třicetiminutovce Temného rytíře pokračuje přesně tam, kde minule skončil. Bruce je naoko nafrněný playboy, přesně jako ze stránek časopisů, zatímco jeho alter ego Batman je neomylná mašina na likvidaci padouchů. Už brzo ho však čeká konfrontace s nebezpečným šílencem, který dokáže každého rozebrat na součástky. Nebere totiž věci příliš vážně. Joker je pro Batmana nejnebezpečnější tím, že spolu nemají nic společného (díky Bohu, že se Nolan nerozhodl kopírovat Burtona a smrt Bruceových rodičů nonšalantně sprovodil ze světa v prvním dílu). Motivace vtipálka s proříznutým úsměvem se vybarví hned v samém začátku a není to nic závažného a překvapivého. Joker chce být zkrátka král. Král ve městě strachu, kde neexistují pravidla. A pokud něco Joker umí dokonale, pak rozsévat semena strachu.

Nolanův Temný rytíř zdánlivě připomíná šachovou partii Batmana a Jokera. Druhý jmenovaný má jasně navrch a jako mistr loutkař tahá za nitky a nutí své figurky, včetně Batmana, do šachových deficitů. Jako geniální stratég, schovávající se za maskou šílence (nebo naopak?!), jde Joker po krku politickým mocnostem, ať už se jedná o mafiánskou či opačnou, korektnější svrchnost. Není totiž mocnější zbraně než utnout hlavu samotnému vůdci a zaujmout jeho místo. Poddaní přijdou sami. Právě tímto krokem silně přišlápne Bruce Waynovi kuří oko. Mladý miliardář totiž tajně doufá, že ho Gotham brzo přestane potřebovat a s bezprávím si poradí charismatický radní Harvey Dent. Psychologicky načatá Jokerova partie začíná Bruce řádně zmáhat a nahlodávat v něm pocit, že neexistuje jiné východisko než hrát s rozdanými karty šíleného protivníka, který drží všechny trumfy. Právě v tomto středobodě nacházím nejracionálnější vysvětlení kvalit Temného rytíře. Nolan, který přiznal inspiraci Nelítostným soubojem, dokázal dokonale skloubit psychologickou válku, grandiózní akci a politická škatulata. To vše tak pevně, že se v téměř žádném okamžiku děj zbytečně nedrolí a diváka usazuje stále hlouběji a hlouběji do sedadla.

Zdánlivá podobnost s Nelítostným soubojem je znatelná především v budování atmosféry a rozvrstvení sil. Zpočátku jsem si říkal, že mi chybí ten temný odraz Gothamu z předchozího dílu. Všechno bylo příliš jasné a čisté, až odpudivě čisté. A hle, s nástupem Jokera začne atmosféra postupně houstnout a čím víc otravuje Batmanovu duši a sráží ho na kolena, tím je Gotham temnější a odpudivější. A já tleskám, jak to ten Nolan vymyslel. Po výtečné automobilové honičce hutná atmosféra neuvěřitelně graduje scénou ve vězení při osobní konfrontaci Batmana a Jokera. Kdyby i pak chtěl být Nolan ještě temnější, musel by se vytasit snad už jedině se samotným peklem, které by i tak možná vypadalo jen jako předsálí.

A Ďábel by nejspíš vedle Jokera působil jako plyšový medvídek na hraní. Nejpůsobivější a nejlépe napsaná postava celého filmu je jednoznačně právě Joker. Ani v nejmenším nechci shazovat Bruce Wayna a jeho alter ego Harvey Denta nebo ostatní. Temný rytíř disponuje především skvěle napsanými charaktery. Netopýří muž, ačkoli své noční můry pohřbil v předchozím díle, jak už jsem říkal, se musí potýkat s novými nepřízněmi a touží po odložení masky. Rachel se potápí do citové studny a Harvey Dent alias Two Face... teď už snad ani není nutné o něm něco dalšího psát. Jen pro ozdobu a kvůli jménu na plakát tu není ani seniorská výpomoc Michaela Caina a Morgana Freemana. Přesto se nejvíc mluvilo, mluví a bude mluvit o Jokerovi, postavě, ze které jde strach (a to doslova). Nolanova šikovná kombinace technického umu a charisma Heatha Ledgera stvořila skutečnou noční můru. Při scéně, kdy Joker ohrožuje nožem Maggie Gyllenhaal mi tuhla krev v žilách, přiznávám bez mučení.

Oproti prvnímu dílu se Nolan poučil i o akci. Na nepřehledné souboje z předchozího dobrodružství můžete zapomenout. Batman začal mlátit padouchy stylověji a zřetelněji. Nějaká opravdu lahodná dávka adrenalinu ze souboje muž proti muži chybí (doufal jsem, že Michael Jai White shodí sako a bude řež, nestalo se, škoda), ale Nolan vše vynahrazuje výbornou honičkou a skvěle nasnímanou jízdou na „coolozní“ motorce. Nebo využíváním moderních hračiček, kterých má Bruce Wayne, jako správný miliardář, plnou skříň (absence klasické jeskyně mě taky trochu mrzela). Vše je navíc vizuálně moc pěkně ucelené a stylové oblety postav a záběry z výšky dávají filmu šmrnc.

Lesk samozřejmě dodávají Temnému rytíři i herecká esa. Christian Bale je čím dál herecky zajímavější a výběrem rolí potvrzuje svůj statut hvězdy. Jako Batman se osvědčil již při restartu série a bez problémů obstaral part snobského playboye i atleticky a fyzicky náročnou část pod netopýří maskou (mohl by trochu ubrat na zvolené intonaci hlasu). Morgan Freeman, Michael Caine a Gary Oldman do puntíku zopakovali to, co v Batman začíná a Maggie Gyllenhaal bez mrknutí oka přejala roli své předchůdkyne Katie Holmes (jiskření mezi trojúhelníkem Bale / Gyllenhaal / Eckhart funguje skvěle). Další menší roličky a herci, kteří si spíš tak trochu přihřívají polívčičku, neurazí (Cillian Murphy, Edison Chen, Eric Roberts, ...), ale po titulcích na ně vzpomene málokdo. A nakonec... ano, řeč je o Heathu Ledgerovi. Životní role, která mu nepřímo způsobila smrt, mu dost možná vynese Oscara. Bohužel, in memoriam (ironie osudu, uvidíme, jak na to uslyší akademici). Ledger nekopíroval Nicholsonova Jokera, vytvořil vlastní kreaci a ani jednou nezaváhal. Byl zlý, odporný a výtečný!

Znáte to: „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.“ Když ale řeknu, že letošní král filmového nebe je jasný, nebude to vůbec znít riskantně nebo hloupě. Temný rytíř trhá kasovní rekordy, získává jednu pochvalnější recenzi za druhou a divácké šílenství se odráží ve všemožných žebříčkových hodnoceních. Předjímat, kde bude Temný rytíř za rok dva deset, to už by riskantní bylo, takže to neudělám. Jenže teď je tady, klepe na dveře a je úžasný. A úžasnější, než na velkém plátně už nebude, tak nečekejte dlouho!