RECENZE FILMU

Když přišla do kin Alenka v říši divů, mohli jsme tu fatální sterilitu a nudu omlouvat silným vlivem studia Disney. "Za to přece nemůže Tim, ten vizuální mág a mistr v kladení emocí!" Jenže co si počneme teď, když vyšla tato echt burtonovka představující bohužel naprosté dno slavného režiséra, který nám v minulosti dal nejeden vynikající snímek (Batman, Ed Wood, Velká ryba)?

Čarodějka Eva Green miluje Johhnyho Deppa. Ten ale lásku neopětuje, za což si vyslouží prokletí. Stane se upírem a jeho milá vinou očarování spáchá sebevraždu. Protože ale Johnny Evu Green stále nemiluje, ta ho nechá na dvě stovky let pohřbít zaživa. Když se v sedmdesátých letech minulého století dostane ven z rakve, stále Evu Green nemiluje, takže se stane terčem další pomsty mířené hlavně na jeho potomky, obnovený byznys a novou milou, ke kterým se uchýlil. Ani po této pomstě nezačne Evu milovat, tak následuje ještě několik dalších pokusů o pomstu a třeskuté finále, ve kterém Evu Green (pozor, spoiler) také nezačne milovat a film skončí.
Tento mírně retardovaný popis děje má přiblížit, jak nepřesvědčivě působí příběh Temných stínů.
Základní kostra rozhodně připomíná Burtonovy běžné náměty, kde se zobrazují emoce silnější, než jaké většinou cítíme. Chybí jí ale uvěřitelnost a my ji nemůžeme chápat, jako jsme lidsky chápali touhu Sweeneyho Todda po pomstě.

Krom Evy Green je nám představen ještě asi půl tucet postav, povětšinou z řad Deppových potomků, z nichž každá se chová divně a tváří se, že dřív nebo později otřese dějem.
Toto "otřásání dějem" často nabývá bizarních podob, kdy se může znenadání stát naprosto cokoliv, co buď nedává smysl, nebo to s dosavadním vývojem nijak nesouvisí. Kdyby se například malý desetiletý chlapeček deset minut před koncem změnil v Hulka a všechny pomlátil, popřípadě pět minut před titulky propukla mimozemská invaze vedená Michelle Pfeiffer, nijak zvlášť by to nevybočovalo z řady několika přítomných nevysvětlitelných deus ex machina, tedy méně kulantně "WTF momentů".
Temné stíny jsou často přirovnávány k Addamsově rodině - převážně proto, že obě značky se nejvíc proslavily "kdysi dávno" díky televiznímu seriálu a figurují v nich bizarní rodiny. To je velmi nepřesné. Humor (a atmosféra obecně) alespoň této konkrétní adaptace nemá s Addamsovic rodinou mnoho společného. Převážně proto, že Deppovi potomci nemají velký prostor. Za film pronesou dvě věty, a pak na dlouhé desítky minut mizí mimo dění, aby se na konci nečekaně připomněli. Rozhodně nejde o komplexní parodii dnešní rodiny, o níž se pokoušeli Addamsovi (u původního seriálu to bude jistě jinak).

S tím jde ruku v ruce naprosto odbytá interakce hrdinů, kteří vedle sebe proplouvají, povídají si spolu, někteří se navzájem milují, jiní nesnáší, ale nic moc z toho nevyvozují.
Všichni jsou tak trochu hajzlíci a každý vůči každému jedná sobecky, což je ještě docela v pořádku. Burton se očividně vyžívá v tom, že se jeho postavy mohou chovat amorálně, aniž by to někoho pobuřovalo. Problém nastává, když má někdo projevit i jinou emoci než "jsem frustrovaný a všechny vás nesnáším", protože pro nic takového není prostor ani kapacita.
Není proto divu, že humor povětšinou nefunguje. Zaprvé Burtonovi chybí jakákoliv sebereflexe; když si dělá legraci, je to legrace vůči vnějšku, ne vůči sobě samému. Sebe bere očividně velmi vážně a v jeho mysli jsou nejspíš Dark Shadows lepší verzí antické Médey.
Humor "Depp nechápe sedmdesátá léta stejně jako je již nechápeme ani my" proto působí dost nastrčeně. Někdy natolik, až postavy vypadají hloupěji, než jak zřejmě mají (Depp slíbí, že neprozradí rodině svůj upíří původ, ale v další scéně už dětem vysvětluje, jak plán na návrat do společnosti připravoval dvě stě let a bojí se stříbra). Nemluvě o klišoidnosti tohoto humoru.

Už trailer vypadal, jako by někdo vzal nejznámější Burtonovy trademarky a zparodoval je. To tvrdím zcela bez nadsázky: vypadal, jako by někdo ztrapňoval Tima Burtona tím, že do nesnesitelného extrému dovede to, čemu se na jeho filmech lidé občas (dodnes spíš v dobrém) vysmívají. Tedy neustálé obsazování stejných herců, sklon k používání klišé, teatrálnost a vizuální jednolitost.
Celý film se nese ve stejném duchu a jak děj ubíhá, dojem se pouze zesiluje. Chybí totiž prvky, kterými nás Tim vždy uchlácholil - sympatické (při vší jejich nekorektnosti) postavy a hlavně emoce.
Nenapadá mě, co by tu mělo být zábavné nebo zajímavé. Tedy krom faktu, že na režijním křesle seděl Tim Burton. Není to běžné "tenhle vtip mi nepřijde směšný", ale "nevím, co tu má být vtip".

Tím se dostávám k faktu, že Temné stíny jsou zřejmě určeny velmi specifickému publiku. Mladým fanouškům (nebo spíš fanynkám) Tima Burtona a Johnnyho Deppa, kteří mají v pokojíčku vedle Střihorukého Edvarda ještě Hannah Montanu a Edvarda Cullena. To nemyslím v nejmenším jako urážku, ale jako pravděpodobný důvod, proč jde tenhle film tak moc mimo mě. Pokud je takový záměrně, lze to pochopit. Pokud ale ne... máme tu problém.
Temné stíny totiž naplno uspokojí pouze a jen ty, kteří nesledují filmy Tima Burtona kvůli příběhu či autorské invenci, ale pouze proto, aby zcela mimo kontext viděli podivně nalíčené Johhnyho Deppa "dělajícího ksichty" a Helen Bonham Carterovou, jak zvládá i v těch nejextrémnějších situacích "ksichty nedělat". A posléze se dostávají do extatického stavu proto, že film, který teď sledují, režíroval "ten" Tim Burton - a hlavně je to tak poznat! Vždyť kdo jiný by použil tolik bílého makeupu?
Není to snímek, který by stál na ději a postavách, stojí pouze na svém tvůrci. Je to vlastně soubor trademarků Tima Burtona, které mají být co nejvíc všude a co nejvíc poznat. Rozhodně proto zapomeňte na plnohodnotný a samostatný filmový zážitek.

PS: Temné stíny dokazují, jak zbytečné je u Burtona řešit, jestli nabízí temnější vizi než minule a předminule - dobré filmy nedělá množství temnoty v nich! Takže i když jsou v důsledku Dark Shadows co do temnoty, násilí a krve vlastně na dost slušné úrovni (umírají nevinní lidé), není jim to mnoho platné.