Barnabas Collins: Byl jsem probuzen žlutou saní s železnými zuby. (bagrem) Čelil jsem obrovskému písmenu "M" osvícenému tisíci lucernami. (ceduli McDonald's)
Carolyn Stoddard: (na matku) Nebude tu s námi napořád, že ne?

Barnabas Collins: (na Angelique Bouchard) Ale již nikdy nesmím tvým vnadám podlehnout. Prosím, odpusť mi.

Barbanas Collins: Jak se opovažuješ přiložit své zlolajné rty na mé?!

Barbanas Collins: Kolik ti je let, smím-li vědět?
Carolyn Stoddard: Patnáct.
Barbanas Collins: Patnáct a žádný manžel! Měla bys své boky začít používat, než tvé lůno zcela seschne.
Carolyn Stoddard: Jste divnej.

Barnabas Collins: (na Angelique Bouchardovou) Můžeš strategicky umístit své rty na mé pozadí a opakovaně ho líbat.

(Barnabas Collins kouká na televizi kde dávají koncert.)
Barnabas Collins: Co je tohle za čáry?
(Vytrhne zadní díl televize.)
Barnabas Collins: Odhal se, malá písničkářko.

Barnabas Collins: (o Alice Cooperovi) Ošklivější ženu jsem neviděl.

Agelique Bouchard: Ty mě pořád miluješ, nebo snad ne? Někde tam hluboko v tom chladném nebijícím srdci.

Angelique Bouchard: Tohle jsou moje podmínky.
Barnabas Collins: A teď moje podmínky. Táhni hezky do pekel. A promptně, prosím.

Dr. Julia Hoffman: Proč se ale stávat člověkem, Barnabasi? Proč se vzdát věčného mládí? Podívejte se na mě. Každý rok přijdu o půl krásy a jsem dvakrát tak opilá.

Barnabas Collins: Byl jsem 200 let zavřen v rakvi!
Angelique Bouchard: Nepřeháněj! Bylo to jen 196 let.

Domovník Willie: Počítalo se tu s celou hordou sloužících. Teď jsem ta horda jen já. A pani Johnsnová, ale ta je užitečná asi jako děravej kýbl.

Carolyn: Vy jste sťatej, nebo co?
Barnabas: Pokusili se mě stít, má drahá. Nezabralo to.