RECENZE FILMU

Letošek je slabý, proto i podceňovaní mají šanci. Snímky, které už z principu zaslouží opovržení, nakonec končí jako vítězové. Tekken, film podle dnes již kultovní konzolovky, patří přesně mezi díla již od začátku odsouzená k odmítnutí. A i když nějaký zvláštní úspěch mít nebude co se týče financí ani kritiky, naprosté opovržení si rozhodně nezaslouží. Tekken se totiž tak nějak povedl. Nebo spíš - není tak špatný, jak být mohl, což je v tomto případě to samé.

Je známo, že adaptace PC her jsou prokleté odvětví kinematografie. I ty nejambicióznější projekty většinou končí neúspěchem. Pokud se navíc jedná o oživení čistě duelové mlátičky bez jakéhokoli příběhu, je vybočení z další kvalitativní prohry doslova nemyslitelné. Jenže nakonec je to trochu jinak. Tekken v první řadě překvapí tím, že na to jde od lesa a souboje pojí celkem důležitým příběhem, jenž zabírá místo minimálně stejnou mírou jako očekávané duely. Vše je sice smícháno z čistých klišé žánru, ta nicméně perfektně vysvětlují, proč kdo bojuje, dávají hrdinům reálné motivace a vše skutečně má svůj důvod a umístění. Není to sice kdovíjak promyšlený hlavolam lidských životů, ale funguje překvapivě obstojně. Tekken dějově drží pohromadě! A to je jeho hlavní výhra.

Mladý Jim žije v nedaleké budoucnosti (dalo by se říct postapokalyptické), kterou ovládají všemocné korporace. Severní Ameriku ovládla samozřejmě ta s jménem Tekken. Tyto organizace pořádají souboje, aby starou dobrou cestou "chléb a hry" alespoň nějak utišily nespokojené obyvatelstvo. A protože chleba je málo, musí se hry zapojit dvojnásob. Jin je mladý, jeho matka ho naučila bojovat - a pak se nechala zabít... To naštve. Jin se tedy chce pomstít tím, že se probojuje soutěží, získá jméno a nakonec se dostane natolik blízko k člověku, kdo vydal rozkaz, že mu bude moct vysvětlit, že kladným hrdinům se matky prostě nezabíjejí. Tak asi tak.

Všechno ve své primitivní žánrové podstatě dává smysl, ale zároveň je to dost jednoduché, aby to nerušilo akci. Ta je samozřejmě nesrovnávatelná se hrou. Je méně výpravná, je v ní méně krve a ty figurky na obrazovce nemůžete ovládat. Tudíž samozřejmě silně ztrácí. I když pětatřicet milionů není na film na hranici video-béčka málo, na zvlášť působivý akční zážitek samozřejmě nestačí. Potěší ale viditelná snaha, kterou musíme v podobných případech o to víc ocenit, aby vše udělalo aspoň trochu radost fanouškům hry - jak jen to je možné. A právě to se daří. Souboje mají říz, ani čtvrtý v řadě nenudí (i když samozřejmě je jasné, že by to šlo líp).

Hlavně se daří udržet diváka v pozoru, což rozhodně není samozřejmost. K celé té snaze být co nejvíc cool se ale bez pochyb váže hlavní chyba - jasná nepřítomnost vlastních nápadů. U každé zpomalovačky, střihu a roztřesené kamery je zřejmé, že tvůrci viděli nějaký snímek, kde se jim podobný fígl líbil, tak se ho rozhodli zopakovat. A bohužel nejsou zas natolik zruční, aby to zvládli na 100%. Přes všechnu snahu je tím pádem vidět nedotaženost, práce na objednávku a nulové ambice ukotvit se v divákově hlavě. Rozhodně se mi ale nechce tuto výtku nějak zvlášť otloukat o hlavu zrovna Tekkenovi, když jsem to neudělal ani v případě Karate Kida, Solomona Kanea nebo Čarodějova učně.

Herci jsou povětšinou špatní, ale ani trochu to nevadí - vypadají jako figurky počítačové hry... a to je přeci důležité - to jsme vlastně chtěli. Když se Jin tváří naštvaně, věříme, že je naštvaný. Když dělá psí oči, věříme mu i to. Co chtít víc? Shakespeara holt nečekejte. Je to jednoduchý a zábavný výplach, který udělá největší radost fanouškům původní hry. Samozřejmě je Tekkena snadné okamžitě odmítnout. O nic nepřijdete, nikoho neurazíte a rozhodně vám to nikdo nebude moct vytknout. Ale vzhledem k tomu, jaké zrůdnosti nám herní adaptace nabídly, jak slabá je letošní sezóna... hned bych tu hůl nelámal.