GOLDIE FILM

O Scorseseho Taxikáři se poslední dobou zase mluví. Po remasterování do HD kvality se prý stal ještě lepší podívanou. Osobně si sice myslím, že na vizuálu stojí spíš pozdější Scorseseho filmy, které by tak byly pro převod vhodnější, jistě ale není na škodu, že si na své přišla právě klasika z roku 1976, kde De Nirovi šplouchá na maják tak silně, až se z něj stane hrdina a vyřeší všechny své problémy. Asi.

Příběh Taxikáře se zdá v podstatě jednoduchý a víc než o dějové linii můžeme mluvit o myšlence, kterou sleduje. U Scorseseho to není zase tak neobvyklé. Jeho filmy nemívají vedlejší motivy a spletitý děj, místo toho zevrubně následují jednu linku, kterou ale studují do nejmenšího detailu. První plán je ve výsledku prozkoumaný tak dopodrobna, že může vlastně neustále nabírat jiné podoby. V případě Taxikáře jde o oblíbené téma malý jedinec uprostřed velkého světa, který zde ztělesňuje město New York.
Scorsese navozuje velmi depresivní atmosféru bezvýchodné a bezcílné existence nevýznamných lidí, kterým to moc nepálí, nemají velké sny, ale na druhou stranu ani zásadní problémy. Očekává se od nich, že budou žít svůj obyčejný život s obyčejnými zvraty a stanou se tak součástí systému. Na jejich pochybnou jedinečnost nezbývá moc času. Tento osud lidí odsouzených k anonymitě se v Taxikář staví do kontrastu se zářivou politickou kariérou senátora Palantina, proto hrdinovo působení působí ještě bezvýznamněji a marněji.

Travis Bickle se od začátku jeví jako nevyrovnaná osobnost, která bude mít s následováním svého nalajnovaného života problémy. Nevzpírá se jako většina filmových postav - prostě není schopen splynout. Ostatně první polovina se nese právě ve znamení snahy zapadnout, najít si lásku a žít obyčejný život. To ale hrdinovi nevychází, tak se začíná jeho povaha měnit. Zprvu nenápadně, například problémy se spaním, ale pokračuje to dál a dál, dokud si tento noční taxikář nezačne tykat se zbraněmi a šílenými myšlenkami v hlavě (které my, diváci, neslyšíme, ale Travis se o nich několikrát zmíní - zastává tedy roli vypravěče, neříká nám ale vše).
Po krachu začínajícího vztahu by chtěl udělat nějaký velký dobrý skutek, zřejmě inspirován slavným politikem, který na něj shlíží jakoby odevšad a neustále mluví o snaze zlepšit svět. Zdá se, že se Travis touží zapojit do dění kolem sebe a být nějak užitečnější nad rámec svých povinností - proto se tak aktivně snaží pomoct mladé prostitutce, která chtěla nastoupit do jeho taxi a začít nový život, ale bylo jí v tom zabráněno.
Nejspíš se chce stát nějak významnějším (když se mu nedaří žít normální život), což se tak trochu neslučuje s tím, že vlastně moc významný není, neumí nic výjimečného a vůbec - působí spíš jako hloupý člověk. Navíc zřejmě narušený. Proto má jeho snaha katastrofální následky.

Skutečně zajímavé, možná dokonce kontroverzní, je vyústění filmu. Hrdinovo sebedestruktivní chování ho přivede na pokraj smrti, ale vše se najednou uklidní a v dobré obrátí - to se zdá být od Scorseseho neskutečně drzé a popírá to běžná filmová pravidla akce a reakce. Těžko říct, co tím Marty zamýšlel. Nabízí se možnost, a vede k ní slušná řádka indícií, že se konec odehrává pouze v hrdinově hlavě. Že jde o jeho vizi, kterou si představoval, a obhajobou jeho činů. Po pozdějším Králi komedie a Prokletém ostrově, kde se Scorsese ke hře s divákem podobným stylem několikrát přiznává, už bych tuhle teorii bral spíš jako regulérní výklad, který tak Taxikáři dává úplně nový význam. Když je vysněný závěr, co ze zbytku nám předložených "fakt" je také mimo realitu?
Stejně tak si nemůžeme být jistí, kdy nám hlavní hrdina-vypravěč lže. Když víme, že vlastní rodině píše o své tajné "práci pro vládu", jak mu máme věřit například válku ve Vietnamu?

Opusťme ale děj, už tak jsem se dostal nad rámec sekce goldies, a pochvalme očividné. De Niro převádí skutečně strhující herecký výkon, kterým se potvrdil jako jeden z nejlepších herců své generace. Nikdy si nemůžeme být jistí, jestli je Travis jen zoufalec, co ztratil svou platonickou lásku a nechal se semlít světem, nebo vyloženě nemocný člověk od úplného začátku. Jeho přerod v chudáka na hranici (spíš už za ní) šílenství je naprosto plynulý.
Velmi užitečný je i Scorseseho um zobrazit špinavé a brutální situace s ledovým klidem, ale ne odstupem. Znalost New Yorku a jeho potenciálu je u něj očividná - takhle dokáží město, co nikdy nespí zobrazit jen místní.

Taxikář je skutečná sonda do jednoho podivného života. Netváří se, že zobrazuje všední existenci obyčejného člověka, tím by si vlastně protiřečila. Soustředí se na konkrétního jedince s jeho velmi neobyčejnými specifiky, se kterými se musí vypořádat. Boj této postavy o své místo na slunci pak může navodit pocity, jaké zažívá každý jedinec. To považuji zajímavé. Skrze vyhrocenou situaci se přiblížit obecnější pravdě.