Ó Meryl, Meryl, škoda škoda. První a snad i poslední film, který se mi s mou milovanou skoro vůbec nelíbil. Asi to je zasazením do irského prostředí - tak nějak se čeká, že filmy z britského nebo irského venkova budou komorní a konzervativní... Ale vůbec o nic tady nejde, film nemá žádnou šťávu, žádné pořádné drama, spád, katarzi... Výkony zajímavé, herci taky, ale smysl filmu mi uniká. 40 % jen za to herecké obsazení

Sesterské pouto

Film jsem si objednala na DVD a podívala se i na všechny bonusy apod., abych o něm měla ještě větší obrázek než po pouhém jednom zhlédnutí. Zase jsem se koukala kvůli Meryl Streep. A opět hrála odlišnou roli, než její ostatní. Sice to opět byla žena v těžké životní situaci, ale přesto jiná... Všechny herečky byly skvělé, dokonale spolupracovaly. Žádná nevybočovala z řady, a proto tak dokonale dokázaly zahrát pět sester, bylo z toho cítit jejich rodinné pouto. Námět je sice podle divadelní hry, ale to jsem až do dneška nevěděla, věděla jsem pouze, že existuje tento film, na který se chci dívat. Krásné a drsné prostředí Irska, nádherná hudba. Když probíhala scéna, kdy všechny sestry tančily před domem, měla jsem chuť tam vlítnout a tančit s nimi. To, že je film vyprávěn z hlediska malého kluka, syna nejmladší sestry, je jakési příjemné oživení, dodá to filmu novou dimenzi. Je to smutné, ale zároveň je člověku dobře, protože ví, že ač mají sestry krušný život, jsou relativně šťastné. Líbilo se mi to, snad se na to někdy podívám ještě jednou...