RECENZE FILMU

V kůži Johna Malkoviche, Slez ze stromu, Adaptace, Milujte svého zabijáka, Věčný svit neposkvrněné mysli. To je výčet filmů, ke kterým napsal scénář Charlie Kaufman. Scenárista, jehož si prostě zapamatujete, neboť je svůj. Originální, umí trápit naše mozky stejně dobře jako Lynch, nápaditý, depresivní, ale i dojemný a laskavý. Scenárista a dnes i režisér. Do kin totiž směle kráčí jeho novinka Synecdoche, New York, jež má všechny tyto kaufmanovské aspekty, ale přesto je jiná a něčím nová.

Synecdoche, New York je těžký film, který nutí diváka vést s ním dialog. Nemůžete se jen nechat unášet na vlnách tohoto díla, musíte zapojit všechny své smysly a především své myšlenky, jedině pak si budete moci Synecdochu plně vychutnat a užít.

Už tóny úvodní písně navodí depresivní atmosféru. Písnička o podstatě života zpívána malou holčičkou, přitom lehce kousavá a zároveň smutná. Takové pocity ve vás vyvolává celý film. Jako by se hlavnímu hrdinovi nic nedařilo, ze všech koutů na vás dýchá smrt, nemoci, stárnutí, karamboly v mezilidských vztazích. Opravdu je takový samotný život? Synecdocha se snaží ukázat nám život bez příkras, ale přitom tak kaufmanovsky, že se neustále ocitáme ve snách, představách, jsme obklopeni symboly, metaforami, složitými obrazy a jednou velkou synekdochou.

Hlavní hrdina Caden Cotard (příjmení patrně odkazuje ke Cotardovu syndromu, duševní poruše, kdy si nemocný myslí, že mu scházejí vnitřní orgány a krev) je divadelním režisérem, který žije s malířkou miniatur a čtyřletou dcerkou Olive. Jeho život je poněkud stereotypní, což například vyjadřuje scéna snídaně, během níž zjistíme, že vlastně uběhly dva měsíce a nic moc se v životě rodiny nezměnilo. Stárnoucí muž neprožívá příliš šťastné období. Manželství spěje ke konci, objevují se zdravotní problémy a přítomen je neustálý strach ze smrti. Vtom manželka odjede s dcerou do Berlína, kde už zůstává. Před Cadenem se rozprostírá životní prázdnota, vše by mohlo pomalu končit, ale o umělce mají zájem i jiné ženy a navíc nečekaně přijde McArthurova cena, která s sebou nese příjemnou finanční odměnu, s jejíž pomocí by mohl Caden začít realizovat vysněnou hru, která by obsáhla celý jeho život. Přestěhuje se proto do New Yorku a v tamějších hangárech se začíná stavět megalomanská stavba, kopie Velkého jablka. Caden stárne a šediví, realita filmu je viděna jeho očima, filmový čas také neběží úplně podle pravidel. Při zkoušení hry najednou zjistíme, že uběhlo celých sedmnáct let. Zoufalá snaha převést celý svůj život do divadelní hry se projevuje i takovým způsobem, že Caden najímá herce, který by ho mohl v tomto ambiciózním projektu představovat. Jenže vytvořit hru, jež by obsáhla život, není jednoduché. Život sám se neustále vyvíjí, plyne někam v dáli, a proto i režisér musí do svého díla permanentně zakomponovávat nové a nové situace, vztahové peripetie...

Představitel Cadena Cotarda, herecký chameleon Philip Seymour Hoffman, je výborný. Je až s podivem sledovat, kolik různorodých rolí dokáže během krátké chvíle vytvořit, a přitom je každá z nich autentická a uvěřitelná. Zdárně mu sekundují herečky Catherine Keener (manželka hlavního hrdiny Adele), Michelle Williams jako pozdější přítelkyně Claire, Dianne Wiest v dvojroli Ellen a Millicent, ale především Samantha Morton jako Hazel, pokladní, asistentka, přítelkyně.

Kaufman dokázal do filmu vnést dialogy, které jsou místy absurdní, ale přitom tak drásavě reálné, že nás nenechají v klidu. Objevuje se zde tolik motivů, které snad ani nelze přesně popsat. Deník, neustále hořící dům Hazel, množství pohřbů, na obloze objevivší se UFO... Takové aspekty filmu si musí vyložit každý sám a po svém. A každý výklad může být správný. Film ani nemá přesnou linii času, děje. Je to hra s divákem, Kaufmanova vize života? Kaufman obtisknutý do filmu sám o sobě? Nebo jen sled nálad, představ a situací? Není to plytký film, donutí diváka přemýšlet, uvede ho do fantaskního, ale přitom tak nepříjemně reálného světa, navodí depresivní atmosféru a vyvolá na straně publika stavy, kdy sami budeme muset přemýšlet o tom našem životě...