RECENZE FILMU

Marc Forster je pro mě nerozluštitelnou filmařskou záhadou. Zvlášť v posledních letech, kdy se jeho artové ambice střetly s Jamesem Bondem, Gerardem Butlerem a nyní Bradem Pittem. Co jeho tři veskrze mainstreamové projekty spojuje? Špatný scénář, nevyužitý rozpočet a v důsledku sterilní provedení. Přesto se stále těší přízni mnoha diváků i kritiků, kteří v jeho práci hledají ozvláštnění postupů a oživení žánrů. S World War Z nejspíš budou mít co dělat i tito zastánci.

Brad Pitt je bývalý elitní pracovník OSN pro zvládání krizových situací. Nyní žije se svou rodinou a užívá si zklidnění života. Když však svět zachvátí zombie virus, logicky to bude právě Pitt, kdo s mladým virologem vyrazí do Jižní Korey, aby našel pacienta 0 a tím protijed.
Mladý virolog se omylem zabije ještě před vystoupením z letadla, takže nakonec musí vše vyřešit Brad osobně.
Scénář je shyamalanovsky špatný. Tak špatný, že na jeho přepsání byl povolán Damon Lindelof (Prometheus), což je jako ptát se na rady ohledně tvorby kvalitních románů Dana Browna.
Toto přepisování a přestříhávání, jež například do základu překopalo závěrečný akt, vysvětluje hned dvě věci.
Zaprvé obdivuhodnou nesourodost celku, který tak recenzenti rádi přirovnávají k na levely dělené počítačové hře, v níž spolu jednotlivé úrovně absolutně nijak nekomunikují a jakmile se přesunete do další, vše, co se dělo v té minulé, ztrácí relevanci. Nemluvím jen o třech velmi rozdílných aktech. Dlouhé honičky střídají dlouhé dialogy, dlouhé dialogy ještě delší smutné pohledy do dály a nabídnuto není nic, co by tu roztříštěnost pojilo.

A zadruhé, film stál těžko uvěřitelných 200 milionů dolarů, tedy jako poslední Star Trek a Muž z oceli. Což se však projevuje tak málo, až je to bizarní. Forster tak opět stojí za finančním tunelem srovnatelným snad jen s komediemi Adama Sandlera, určenými primárně k rozdělení nesmyslných sum mezi skomírající komickou "elitu".
Není vyloženě důležité, že film nevypadá tak draze, jak by měl, jistě z toho nejde vyvodit jeho nekvalitu. Vypovídá to však o schopnostech tvůrce pracovat s prostředky jemu svěřenými, což přece jenom není pomíjitelná položka. Filmová produkce je v mnoha ohledech mechanická činnost a pracovat uvážlivě s penězi by měl být základ. Forstera lze z tohoto úhlu pohledu očividně označit za velmi špatného mechanika.
V případě Světové války Z se můžou zastánci zaklínat složitou produkcí, to by ale musel být sledovaný výsledek výjimkou v režisérově tvorbě, jíž však není.
Opravdu bych si být producenty velmi rozmýšlel mu svěřit další horentní sumy, protože jimi nedosahuje srovnatelných výsledků s polovičními produkcemi. Takový Danny Boyle by natočil World War Z za padesát korun a ještě by mu zbylo na zmrzku.

Vzhledem k Forsterový raným ambicím nechápu, jak ho posunuje tvorba podobných blockbusterů. Nevěřím v jeho schopnosti jako jiní, předpokládal bych ale, že se bude pokoušet svůj talent rozvíjet. Zatímco však někteří filmaři mohou v mainstreamu své přednosti upevňovat, gradovat a dopřávat tak divákům lepší zážitky, jiní se v něm plácají jako ryby na suchu. Světová válka Z Forsterovi skutečně neposkytuje sebemenší příležitost se předvést v tom, co tak skvěle zvládal v Horší už to nebude nebo svém odstrčeném debutu Everything Put Together.
Co však chápu mnohem spíš, je zainteresovanost Brada Pitta, který nejenže ztvárňuje hlavní roli, ale snímek i produkoval. Vzhledem k tomu, že se o této monstrakci od jisté chvíle mluvilo výhradně jako o jasném propadáku (což se nakonec nepotvrdilo), mu rozhodně věřím urputnost v očích během boje proti zlu.
Jeho postava je však zoufale špatně naprofilovaná. Má být zřejmě odborníkem hodným účasti ve vládě Miloše Zemana, přesto jeho schopnosti nejsou pořádně vysvětleny a už vůbec ne předvedeny v míře, která by reflektovala zájem OSN o jeho osobu. Podobně "nesuper superhrdina" se objevil naposledy v Jacku Reacherovi v podání Toma Cruise, Pitt však v nepřesvědčivém elitářství zachází ještě dál. Nakonec zaujme roli onoho nešťastně usmrceného virologa a vlastně sám pátrá po léku (nakonec ho objeví brutálně primitivním způsobem), což k jeho kvalifikaci vůbec nepasuje a podkopává to přesvědčivost filmu, který by tak rád působil realisticky. Válka světů 2 se tedy nekoná.

Vzhledem k tomu, že jsem převážnělý mainstream rozebíral u Muže z oceli, se k tomu nebudu vracet. K revizi zombie hororu mi to možná pasuje o něco lépe než ke komiksu, bohužel hloupostí nasáklý scénář se sklonem k hyperkorektně teatrálním gestům (naštěstí ne v takové míře jako ultrašpatný Kalašnikov) to podrývá zrovna tak.
V onom Lindelofem přepsaném finiši mají například hrdinové za úkol potichu se proplížit laboratoří, přičemž jako malé děti narážejí do prakticky všech předmětů, do nichž jen trochu můžou. V tu chvíli jsem opravdu jen stěží zadržoval smích. Bohužel je mi jasné, že jsem měl cítit smrtelné napění. Nevyšlo to. Stejně jako celý ten paskvil.

PS: Adaptované knize se (prý) film velmi vzdaluje.