RECENZE FILMU

Parodie na adaptace komiksů vídáme téměř stejně dlouho, jako se nás pokoušejí ohromit seriózně pojaté rozhýbané obrázky. Ostatně Kdo chce zabít Jessii? vzniklo již skoro před padesáti lety. Poslední dobou, kdy už Marvel pomalu chystá plány na ovládnutí světa, znovu vystrkuje ve velkém růžky i stavění příběhů o nesmrtelných bijcích na hlavu. Nedávno jsme tu měli okrajového Defendora a téměř blockbusterovského Kick-Asse, kteří, ačkoliv si na paškál brali stejné téma, šli svému cíli naproti pokaždé jinou cestou. Jak je na tom v Čechách zatím stále nedostupné Super?

James Gunn následuje právě Defendora s Woody Harrelsonem v čele. Zatímco Kick-Ass si z komiksových hrdinů utahoval, zároveň ale následoval a vlastně tvořil plnohodnotnou komiksárnu se vším všudy, Defendor se pokoušel o skutečné vymanění z okovů nereálného vesmíru Batmanů a Supermanů. Spíš než o parodii šlo o jakýsi experiment - zbavit komiks toho, co ho dělá komiksem. Nutno dodat, že šlo právě proto o zásadně roztěkanější a nudnější film než u Vaughnovy pecky. A Super končí bohužel stejně, nebo ještě hůř.
Ve světě komiksových hrdinů zkrátka nemůžete opustit veškerá jejich pravidla a zákonitosti, aniž by to působilo nuceně a nepatřičně. Super se bohužel snaží zaujmout právě tím. Jako výsledek sledujeme psychicky narušené postavy, ke kterým nemůžeme cítit sympatie, pouze lítost. Zatímco totiž podle všech komiksových pravidel můžete být podivínský samotář, kterému například zmasakrovali rodiče, takže na sebe berete oblek a bojujete proti zločinu, plus člověk sympatický, cool a obdivuhodný, v reálném světě budete v popisovaném případě vždy jen patetickým ubožákem mimo realitu, co by měl skončit v léčebně, než někdo přijde k úrazu.

Právě to se stává základním kamenem úrazu u filmu, jenž sám sebe prezentuje jako "komedie/akční/drama". Komediální zde totiž není vůbec nic. Hlavního hrdinu, nekonečného losera podprůměrné inteligence, opustila žena s drogovým dealerem. To ubožáka, který navíc od dětství trpí halucinacemi, dovede k představě, že Bůh chce, aby bojoval se zločinem. Spíchne si proto jakýsi oblek, běhá po ulicích a surově mlátí lidi - více či méně páchající zločiny - do hlavy. Vše bez jakékoliv nadsázky. Má mi to přijít legrační? Pokud přece přistoupím na záměr autorů, že se snímek odehrává v našem reálném, každodenním světě, nejde o nic vtipného, ale pouze smutného, nedůstojného a politování hodného. Možná i děsivého. Sledovat takový film pak není zábava! Rozhodně to nenapraví stejně maniakální Ellen Page v roli sexuálně nevyrovnaného sidekicka.
Skutečně nechápu označení "komedie" u filmu, ze kterého vám je během finálních jatek málem špatně od žaludku. Ne kvůli násilí samotnému, ale právě proto, že co sledujeme, nemá být nadsázka, ale zobrazení reálně možné situace. Super je plné pocitů jako úzkost, frustrace, nedocenění, bezradnost - není mi proto jasné, jakým způsobem jsem se měl bavit.

Velmi mě mrzí na poměry superhvězdné obsazení. Krom Rainna Wilsona v titulní roli plus již zmíněné Ellen Page tu máme ještě Liv Tyler a Kevina Bacona, toho samozřejmě v roli záporáka. I když mrzí... no jak se to vezme. Super je "v podstatě" velmi dobře zahrané, stejně jako "v podstatě" velmi dobře natočené. Vyčítat ale můžu (nebo spíš musím) čistě to, na co James Gunn během natáčení myslel, co chtěl komu dokázat.
Jde o to, že místo pohodového vysmátí se pár klišé žánru tu máme zneklidňující, anarchistický thriller s několika cynickými vtipy, jež většinou spočívají v tom, že Ellen Page s hysterickým smíchem někoho mlátí to hlavy, dokud ona hlava drží pohromadě. (Nechci vyvolat dojem, že jde o film, kde od začátku do konce teče krev - to rozhodně ne. Jen jsou tyto scény docela stěžejní.) Násilí je tu podáváno surově a bez emocí, nejde tedy o nadsazené, zábavné řežby jako v Kick-Ass, kde jsem se eskapádám dvanáctileté holčičky smál. Opakuji, že tady se nemůže smát nezvrhlý člověk bez vážných psychických problémů, protože představa zobrazovaných situací v našem světě je skutečně "mimo zdravý rozum".
Filmy obsahující tolik násilí, ať už slashery, právě komiksové filmy nebo i typická akce let osmdesátých, totiž mají jakousi "záklopku". Všichni zkrátka víme, že něco podobného se v našem světě stát nemůže, proto se bavíme i přes to, že zobrazované věci považujeme přirozeně za nepřiměřené a nepřípustné. Super takovou záklopku nemá. I to by se dalo akceptovat, kdyby šlo o záměr, jenž má něčeho docílit. Ve skutečnosti, kdyby byla popisovaná "závadnost" vypointovaná, sám bych ji vítal. Mám ale pocit, i kvůli komediálně laděným trailerům a propagaci vůbec, že to skutečně má být čistě vtipné! Navíc - čeho by šlo docílit? Přesvědčit nás o nebezpečnosti hraní si na superhrdiny? Tak to pak moc děkuji za užitečnou připomínku!

Vždy jde argumentovat tím, že se pletu, a že Gunn si vyznění svého filmu plně uvědomuje, že to byl jeho záměr. Že trailery má na svědomí ignorantská produkce, což zdůvodňuje jejich zmatenost. Já mám ale ze Super stejný pocit, jako když mi někdo řekne vtip, který není vtipný, ale po chvíli mi vysvětlí, že nevtipnost onoho vtipu byla záměrem, protože ona sama má být svým způsobem vtipná (nebo jinak zajímavá). Ale já chtěl přece slyšet obyčejný vtip! Na základě stejného principu je tedy Super buď naprosto nezvládnuté, nebo naopak dokonalé a sofistikované, ale mě to v tom případě vůbec nezajímá, protože i sofistikovanost má své místo a čas. Neříkám, že je třeba smát se od začátku do konce, ostatně i onen popcornový Kick-Ass má své vážné momenty, ale v případě Super jde jen o neodlehčenou snahu šokovat, tím pak bavit. To mi nestačí.