GOLDIE FILM

Billy Wilder nebyl žádný zneuznaný filmař, svět kinematografie mu ležel u nohou. Právem. Osm nominací na Oscara za režii (dvě proměněné) a dokonce jedenáct za scénář (tři proměněné) z něj dodnes dělají velikána, s nímž se v goldies jistě nesetkáváme naposledy. My v Čechách ho známe především jako režiséra rozverné komedie Někdo to rád horké, ovšem tato hříčka s Marilyn Monroe v hlavní roli zdaleka nepatří mezi režisérovy dramatické vrcholy. Jako jeden z nich se sluší označit tíživé drama Sunset Blvd., jež sděluje, že vše, co se leskne, nakonec stejně pokryje ošklivá patina. Sděluje to mrazivě a bez kompromisů.

Doba nesmrtelných a dokonalých hvězd pominula. Němá éra gentlemanů a dam byla sesazena hlasitou touhou po dobrodružství, rychlokvaškách a hrdinech na jedno použití. Norma Desmondová, diva němého filmu, patří k relikviím zaniklé éry. Přežívá ve světě, jenž jí už dávno není nakloněn. Její příběh se stal pověstným a její touha po comebacku jednou z nejpronikavějších filmových kritik Hollywoodu.
Tragický příběh začíná a končí vraždou vypravěče příběhu - Maxe von Mayerlinga. Ten měl tu čest a privilegium, že se jeho osud zkřížil s tím madame Desmond. Štěstí a smůlu v jednom, jak se ostatně brzy ukáže.
Příběh je drze vyprávěn samotným Maxem, s jehož smrtí jsme nicméně obeznámeni od samého počátku. Má tedy čím překvapit? Jistěže!

Krom obligátních témat jako zobrazení minulé slávy a boření "nostalgie" je to právě vztah pološílené herečky žijící minulostí a energického mladého muže, co žene příběh dopředu a dodává mu neuvěřitelný náboj. Kontrast mládí a stáří, nového a zašlého, živého a mrtvého tu z každé scény vyplouvá na povrch a graduje nezapomenutelným způsobem. Legendární závěrečná scéna, kdy herečka se šíleným výrazem schází po schodišti vstříc svému osudu, se pak právem stala jedním z nejcitovanějších filmových konců. V něm už jsou z diváka vyždímány veškeré kladné emoce a jsme jen pohlceni cynismem a smutkem kdysi velké hvězdy a jejího osudu, které jsou nám podivně blízké a rozhodně ne lhostejné.

Wilder dokonale pracuje se svými charaktery a jejich emocemi. Norma Desmond je protivná, hysterická a šílená žena, ale její tíživé bytí na nás dopadne a my ji chtě nechtě musíme litovat a snad i obdivovat, protože odlesk její noblesy a velikosti, jakkoli nyní působí jako karikatury sebe sama, občas vysvitnou na povrch.
Jako záporná postava mnohdy vyznívá spíše Max, který Normu (a s ní nás) neustále vytrhává z té krásné iluze, jíž hrdinka tak bezmezně věří. To on nás neustále upozorňuje, že cesta zpět ke slávě je neuskutečnitelná a cíl protagonistky nedosažitelný. Plně chápeme rozuzlení filmu, a přestože si "hrdinku" a její zkažený charakter nikdy doopravdy neoblíbíme, soucítíme s ní naplno.

Jistě není náhoda, že má snímek na svém kontě čtyři oscarové nominace v hereckých kategoriích (jinými slovy všechny, co mohl získat). Herecké obsazení je skutečně špičkové, samozřejmě v čele s bezkonkurenční Glorií Swanson, jež ztvárnila svou roli bezchybně. Afekt zazobané paničky skrývá neuvěřitelné množství napudrované a umrtvené lidskosti, kterou nás během filmu nejednou překvapí. Erich von Stroheim v roli floutka potloukajícího se životem rovněž nezklamal. Zbytek osazenstva má rozhodně také co nabídnout, ale ze stínu ďábelské Swanson se nedostane nikdo. Na to si celý snímek až moc krade pro sebe.

Sunset Blvd. možná už v něčem na zajímavosti ztratil - obsazené hvězdy němé éry a moře odkazů na jejich filmy neoceníme jako diváci, kteří měli onu dobu v živé paměti. V jiných ohledech ale film naopak získal. Dnešní Hollywood není zdaleka jiný a podobné mašinerie ničí lidské charaktery a životy stejným způsobem dodnes. Kus skvělé filmařiny mistra ve svém oboru to jen potvrzuje. Sunset Blvd. varuje, šokuje, ale i baví cynickým humorem stejně jako před šedesáti lety.