(Jim nabízí Colemanovým dům.)
paní Colemanová: Kritizuješ každý dům, který si prohlížíme.
pan Coleman: Prostě vím, co se mi líbí!
paní Colemanová: Líbil by se ti rozvod?

(Jim přijde pozdě na oslavu výročí.)
Jim Evers: No tak, Sáro, nebuď taková. Teď mi to šlape. Za měsíc jsme prodali sedm domů.
Sára Eversová: Jo a zmeškal jsi tři fotbalový zápasy, dvoje narozeniny a grilování!

(Při dlouhé cestě autem.)
Michael Evers: Ještě pořád jsme v Americe?

Jim Evers: Megan, nemlať tak těma dveřma. Je to strašně choulostivý.
Megan Eversová: Je to jenom auto, tati.
Jim Evers: Omyl! Není to jenom auto, je to velmi sofistikovaný stroj. (k autu) Promiň, ona to tak nemyslela. Tatínek tě má rád.
(Megan jen zvedne oči vzhůru.)

Jim Evers: Sáro, pojď se podívat. Mají tu na dvorku mrtvoly!
Sára Eversová: No a?

(O hřbitově.)
Megan Eversová: To chcete prodávat dům s tímhle?!
Jim Evers: Myslíš historické sídlo s rozlehlými pozemky? Ano.
Sára Eversová: To zní dobře. To dáme do nabídky.
Megan Eversová: A ty mrtvoly vynecháte?

(Poprvé v domě.)
Megan Eversová: Smrdí to tu jako u babičky.
Michael Evers: Hůř. Jako babička.

Edward Gracey: Máte velmi krásné děti, paní Eversová.
Jim Evers: (cítí se být ignorován) Jsou v tom i moje chromozomy.

Jim Evers: Jak dlouho jste komorníkem?
Ramsley: Velmi dlouho.
Jim Evers: Jaký jsou základní předpoklady, kdybych se ucházel o podobný místo?
Ramsley: Neopomenout jedinou drobnost, respektovat priority a především znát své místo.

Michael Evers: Kdy konečně přestane pršet?
Megan Eversová: Jak to mám vědět? Nejsem rosnička.

Jim Evers: Vítejte, drahý příteli. Ramsley, přineste něco k pití. Nigele, právě jsem se vrátil z Evropy. Objevil jsem tam velmi zajímavou knihu. Ano, jmenuje se „Vstávání z mrtvých“.

Megan Eversová: Co myslíš, že to je?!
Michael Evers: Kulatej duch!

(Dívají se za odcházejícím duchem.)
Megan Eversová: Asi chce, abysme šli za ním.
Michael Evers: Asi ti hráblo!

Sára Eversová: V tomhle domě žije vaše rodina už po generace. Je to váš domov. Proč ho chcete prodat?
Edward Gracey: V těchto zdech je uloženo příliš mnoho vzpomínek. Některé jsou... bolestivé.

Megan Eversová: Chtěl jsi přece dobrobružství!
Michael Evers: Pud sebezáchovy je ale silnější.

Ezra: Pamatuj si to, jestli se někdy oženíš, synku. Rozdělí vás až smrt? Kéž by. Nic vás nerozdělí!
Megan Eversová: Takže jste oba mrtví?

Emma: Je tomu už sto dvacet dva let, co na dům padla ta temná kletba. Sto dvacet dva let od její smrti.
Megan Eversová: Vypadá přesně jako naše máma.
Emma: Někteří věří, že jde o jednu osobu.

Ezra: Nakonec se to všechno vyřeší. Někdy to prostě trvá pár století...

madame Leota: Řekni co hledáš!
Jim Evers: To vím naprosto přesně – cestu ven.
madame Leota: Pak pohlédni dovnitř.
Jim Evers: Chci pohlédnout ven a né dovnitř!
madame Leota: Velké zlo dlí v tomto domě. Ďáblova kletba. Usiluje o tvou zkázu.

madame Leota: Temné síly ze záhrobí přistupte! Vyveďte nás v bílý den! Ukažte nám, ukažte nám cestu ven!
Jim Evers: Temný síly? To ne, nevyvolávejte žádný temný síly!
madame Leota: Veď nás až tam, kde světlo září, proveď nás tou bouří s noční tváří!
(Oba začnou levitovat a kroužit po pokoji.)
Jim Evers: Počkat! To ne! Vážně bych radši zůstal na zemi! Mám radši autodrom než kolotoč.
madame Leota: Zlé a temné v rejdech svých plodí noc. Nový pohled vyzvi, ať přijde tobě na pomoc.
Jim Evers: Nejdřív budu potřebovat nový trenýrky!

madame Leota: Pouze světlo tě vyvede ven. Následuj je a najdeš cestu domů.

madame Leota: Běžte, pane Eversi. Vaše rodina je v nebezpečí! Váš život je v nebezpečí! Zrušte tu kletbu! Nemůžete uniknout, dokud nezrušíte to kouzlo! Běžte! Zachraňte se! Zachraňte svou rodinu! Osvoboďte ji! Osvoboďte nás všechny!

(Jim viděl Ezru přenášet se jako ducha.)
Jim Evers: Koukejte, děti, taťka má zase halucinace. Jdeme! Okamžitě!
Megan Eversová: Jsou to duchové!
Jim Evers: Žádní duchové to nejsou. Máme spíš halucinace z tý večeře. Asi to kuře. Chutnalo divně.
(Emma se přenese před něj.)
Emma: Tak pozor! To jsem pekla já!
Jim Evers: Tak jo. Z kuřete to není.

Megan Eversová: Tati, musíme jim pomoct!
Jim Evers: Mrtvejm už nikdo nepomůže, v tom je podstata toho, že jsou mrtví.

(Edward vyprávěl Sáře Elizabethin příběh.)
Sára Eversová: Jak zemřela, pane Gracey?
Edward Gracey: Vzala si život. Otrávila se. Od té doby byl jeho život nesnesitelný. Bez jakékoli naděje. Bez lásky. A bez Elizabeth. Oběsil se. Jeho duše stále bloudí v domě a čeká na její návrat. Pozorně naslouchejte... A ještě teď zaslechnete tlukot jeho zlomeného srdce.

Jim Evers: Počkat, počkat. Chcete říct, že ten chlápek je mrtvej a my jsme tady jenom proto, že si chce začít s mojí ženou?
Ezra: Tak nějak. Zlobíte se?
Jim Evers: Nějakej mrtvej chlápek mi chce sbalit ženu!

madame Leota: Aby byla kletba zrušena, musí vyjít najevo pravda. A aby vyšla pravda najevo, musíte najít klíč.
Jim Evers: Tak moment, kulová dámo, jakej?
madame Leota: Vejděte do hrobky pod velkým suchým dubem a hluboko daleko pod zem se vydejte. Tam ten klíč, co musí být nalezen, najdete. Dojděte k černé kryptě beze jména, jinak i pro vás bude připravená.

(Na hřbitově je doslova předuchováno.)
Jim Evers: Promiňte, ale co tu všichni ti duchové ještě dělaj?
Emma: Když zemřeli, nemohli najít světlo. A teď... teď jsou v pasti.
Ezra: Odsouzeni, aby tu bloudili celou věčnost.

(Jim se lekne jednoho ducha.)
tlustý duch: Fuj!
Jim Evers: Co tady děláte?
tlustý duch: Oni nás vidí?
fousatý duch: Ale jasně, že ne.
Jim Evers: To se ví, že tě vidím. I s tím tvým pitomým kloboukem.
fousatý duch: Neposlouchejte ho. Je to lhář.
Jim Evers: To je fuk. Jdeme!
(Eversovi odejdou.)
tlustý duch: Přísahal bych, že koukal přímo na mě.
fousatý duch: Jasný médium.

Jim Evers: Pánové, nerad vás obtěžuju, ale nevíte náhodou, kde bych tady našel mauzoleum?
sochy: Na Rudým náměstí, náměstí, tam kde Iljič spí...
Jim Evers: Né, myslím, že to mělo být někde u starýho dubu! Tak to říkala, je to za...
sochy: Za naší, před naší, za naší, cesta ať nepráší, cesta ať nepráší...
Jim Evers: Hele, zní to fakt dobře, jste výborně sladění, ale já teď musím především najít svoji ženu! Víte, ona má...
sochy: Smůlu má, že hledá ženu svou, ženu svou. Chlapík smůlu má, že hledá ženu svou...
Jim Evers: Chlapi klid, jo? Klid! Snažím se najít klíč. Snažím se najít klíč!
sochy: Kde je klíč, kde je klíč, kde je ke všemu klíč? Najdi klíč, najdi klíč, smůla hned bude pryč.
Jim Evers: Ten klíč, kterej hledám, má bejt někde tady. V mauzoleu. TEN KLÍČ MÁ BEJT V MAUZOLEU!
sochy: Ten klíč má být tam v mauzoleu, jén ho najít, jenom ho vzít.
Megan Eversová: Tati, tamhle je to!
Jim Evers: Děkuju. Ale nemám zač.

(Megan čte nápis na mauzoleu.)
Megan Eversová: Podívejte, to je varování!
Jim Evers: A jak to víš?
Megan Eversová: Tři roky jsem dělala latinu, tati. Říkal jsi, že je to pitomost, že je to mrtvej jazyk.
Jim Evers: A teď alespoň vidíš, že jsem měl pravdu.

(Megan čte nápis na mauzoleu.)
Megan Eversová: Mějte se na pozoru. Zde je chodba k mrtvým.
(Michel se otočí a odchází.)
Jim Evers: Co je, co je?! Počkej, počkej, počkej po kam jdeš?!
Michael Evers: Nemám rád latinu.

Jim Evers: No tak, Michaele, už je ti deset. Musíš se začít chovat jako chlap.
Michael Evers: To mi bylo nedávno, teprve si na to zvykám!

Megan Eversová: A čí je to vina, že jsme tady?
Jim Evers: Jsme tu, protože beru svou funkci živitele rodiny vážně. Chci vám dopřát všeho, co jsem sám nikdy neměl.
Megan Eversová: Nevěděla jsem, že jsi měl krutý dětství.
Jim Evers: Neměl jsem krutý dětství!
Megan Eversová: Tak proč máme mít to, cos nikdy neměl?

(Jim a Megan vzali z rakve klíč.)
Jim Evers: Ta cikánka vyšilovala a přitom to byla brnkačka.
(Za nimi vstane z rakve mrtvola.)

(Jimovi se podařilo zneškodnit zombii.)
Jim Evers: Máš ten klíč?
Megan Eversová: Snažím se ho najít.
Jim Evers: Nijam nespěchej. V pohodě. Mám to tady pod kontrolou.
(Všude okolo začnou vstávat zombie z rakví.)

Jim Evers: Klíč máme. A dal nám zabrat. Takže kde jsou ty dveře, kterejma se dostaneme ven?
madame Leota: Nejdříve musíte najít truhlu.
Jim Evers: Truhlu?
madame Leota: Ano, truhlu.
Jim Evers: A dveře ne?!
madame Leota: Ne, žádný dveře. Truhlu!
Jim Evers: Říkala jste, že stačí najít klíč! A když ho máme, tak... Tak začne plácat o truhle! Klíč měl bejt odpovědí ke všemu!
madame Leota: Hele, já ty pravidla neurčuju, jenom tu pracuju.

(Jim vezme kouli s madame Leotou a nese ji.)
madame Leota: Dělá se mi špatně!
Jim Evers: Zvykneš si!

(Jim nese madame Leotu.)
madame Leota: Hlavně mě neupusť! Jsem křehká, velmi křehká!
Jim Evers: Ty mi budeš povídat o křehkosti. To já se cejtim křehkej!

(U truhly.)
Jim Evers: Jak mám vědět, co tady hledat, je tu spousta krámů!
madame Leota: Najdi cosi v barvě nachu a přečti to beze strachu.

Jim Evers: Tady něco je. Nějakej dopis. (Čte.) Ano, můj drahý, vezmu si tě. Budu tě navždycky milovat. Dnes v noci budeme konečně spolu. Miluji tě. Navěky tvá, Elizabeth.
Emma: Tak ona se nezabila.
Ezra: A chtěla si ho vzít.
Jim Evers: Někdo mu podstrčil nesprávnej dopis.
Ramsley: Ano, dobrá práce, pane Eversi. Musím přiznat, že jste mě překvapil. Jste mnohem vytrvalejší, než jsem si původně myslel.
Jim Evers: Udělal to komorník? To si děláte srandu!

Jim Evers: Proč jste ji zabil?!
Ramsley: Protože můj pán si vůbec nedal říct. I když měl všechno na světě, pro lásku k jediné ženě to chtěl zahodit.

Ramsley: Edward a jeho milá budou se znovu sejdou a kletba bude zrušena.
Jim Evers: Jo, jenomže ona je moje žena.
Ramsley: A já opravdu nechápu, co na vás vidí.

Jim Evers: On si ji nemůže vzít! Je mrtvý a ona ne!
Ramsley: Vskutku? Ale to můžeme snadno napravit.

Jim Evers: Dotkneš se mý ženy a zabiju tě!
Ramsley: Jak zábavné. Zachtělo se vám zabít ducha.

Sára Eversová: Je vám něco, pane Gracey?
Edward Gracey: Cožpak ty mě nepoznáváš?!
Sára Eversová: Pane Gracey...
Edward Gracey: A já jsem doufal, že když tě přivedu do tohoto domu, vzpomeneš si.
Sára Eversová: Vzpomenu na co? Pane Gracey, děsíte mě.
(Okolo se objeví přízračný ples.)
Edward Gracey: Na to, co se tu stalo! Na naše poslední společné chvíle. Když jsme spolu naposledy tancovali. Na chvíli, ještě než jsi... na chvíli než jsi se otrávila! Nyní ses ke mně vrátila. A konečně můžeme být spolu! Proč si nevzpomínáš?! Bylas celý můj svět, můj život! A já tě miloval mrtvou stejně jako živou!
Sára Eversová: Pusťte mě!
(Sára uteče a Edward ji pronásleduje.)
Edward Gracey: Proč si nevzpomínáš? Ty jsi ona, jsi Elizabeth. Musíš být! Cožpak to necítíš? Já jsem tvá jediná skutečná láska! Teď můžeme být konečně spolu! Cožpak to nechápeš? Elizabeth, poslouchej mě!
Sára Eversová: Nejsem Elizabeth!
Edward Gracey: Prosím! Zapřísahám tě!

Ramsley: Připravte ji. Tentokrát bude sebemenší náznak vzpoury potrestán tím nejkrutějším způsobem.
Emma: Ale pane...
Ramsley: Ujišťuji vás, madam, že jsou i horší muka než očistec.

madame Leota: Co tady děláš?
Jim Evers: Hele, nech mě bejt. Prostě vypadni a nech mě bejt.
madame Leota: Jasně, tobě vyhovuje tady sedět a litovat sám sebe.
Jim Evers: A proč by nemělo?

Jim Evers: Zkoušel jsem se tam dostat, ale nijak to nejde! Prostě jsem prohrál.
madame Leota: Zkusil - prohrál. Zkusil - prohrál. Skutečná prohra je, když to přestaneš zkoušet.

Jim Evers: Drž se!
madame Leota: Čím asi?!

Edward Gracey: (Chystá se zabít Jima.) Odpusť mi.
Jim Evers: Hele, jestli mě chceš zabít, klidně. Ale až prolezu tunelem na věčnost, nakopu tě tam do prdele, takže než mě propíchneš, přečti si tohle.

Ramsley: Váš svazek byl naprosto nepřijatelný. Snažil jsem se vás varovat, ale vy byste mě neposlechl.
Edward Gracey: Takže jsi ji zabil!
Ramsley: Říkal jsem vám, že by bylo chybou s tou dívkou odejít.
Edward Gracey: Ale já ji miloval! Byla láska snad tou chybou?
Ramsley: Ano! Snažil jsem se vás ochránit. Všechny ty roky jsem obětoval jen pro vás. Ale vy nemáte pochopení pro takovou oběť, povinnost a čest! Že jste ji miloval?! Proklínám vás!

(Emma běží se spoustou zavazadel ke světlu z nebe.)
Emma: Počkejte! Počkejte na nás! Zadržte!
Ezra: Co je tohle?
Emma: Nevím, co tam budu potřebovat.
Ezra: O čem to mluvíš? Vždyť jdeme do nebe. Tohle si nemůžeš brát.
Emma: To si piš, že můžu.
(Vrazí mu kufr.)

(Eversovi odjíždí autem a vzali s sebou Leotu.)
madame Leota: Andělé v nebi se konečně sejdou, konec je dobrý i pro ty co zemřou. Neptej se proč, však láska vše překoná, navěky trvá, neb časem neskoná.
Megan Eversová: Mami, ať už Leota sklapne!

(Epilog.)
madame Leota: Pospíchej k nám. Pospíchej k nám! Určitě s sebou přines svůj úmrtní list. A pokud se rozhodneš přidat se k nám, sepiš závěť. K smrti po tobě toužíme!
(Ďábelsky se zasměje.)