RECENZE FILMU

Pokud máte rádi všemožné typy ironie a prazvláštního humoru, neurazí vás depresivní robot nebo fakt, že my lidé jsme až třetí nejchytřejší formou života na planetě Zemi, pak by vás mohl Stopařův průvodce po Galaxii zaujmout a stát se příjemným letním zpestřením vašeho filmového menu.

Řadíte-li se však na opačnou stranu diváckého spektra, pak raději zvolte Válku světů, Sin City nebo jiný zaručený kasovní trhák.

Více než čtvrt století čekala kniha Douglase Adamse na své filmové zpracování. Ujal se ho nakonec celkem neznámý režisér Garth Jennings. Jak se mu to tedy nakonec povedlo? Na tuto otázku se dá nahlížet z dvou různých pohledů: z pohledu čtenáře a znalce prostředí Stopařova průvodce nebo z pohledu člověka, kterému nic neříkají pojmy jako „Pengalaktický megacloumák“ nebo „nepravděpodobnostní pohon“. Zkusme se tedy vtělit do obou těchto hledisek a něco si říct o příběhu nešťastníka jménem Arthur Dent.

Pro nezasvěceného diváka bych měl začít hezky od podlahy, protože ve filmu moc vysvětlení nečekejte. Věc se má asi tak, že jednoho rána se Angličan Arthur Dent probudí do svého nanicovatého života. Nachystá si kávičku, nějaký ten toast a hle... za oknem se mu rýsuje jakási beztvará žlutá obluda. Promne si oči a co nevidí... bagr, který má v úmyslu srovnat se zemí jeho malebný domeček s neméně malebnou krajinou kolem. Má tudy totiž vést nesmírně důležitý dálniční spoj. Arthur však neváhá a zaujme polohu ležmo před demoličním strojem, aby zabránil zbourání svého domova. V tu chvíli k němu však dorazí jeho kamarád Ford, Ford Prefect abych byl přesný. Až do dneška to byl pro Arthura pouze nezaměstnaný herec. Ale dnešek asi nebude úplně normálním dnem, takže se pan Dent dozví, že jeho dlouholetý přítel vlastně pochází z jakési malé planety poletující kdesi v soustavě hvězdy Betelgeuze. Mimochodem je to také přispěvatel do veleúspěšné knihy Stopařův průvodce po Galaxii, na jehož obálce se skví uklidňující slogan „Don’t Panic“ (Nepropadejte panice!). No a aby toho nebylo málo, tak mu Ford oznámí, že během dvanácti minut vyletí naše krásná modrozelená planetka do vesmírného prostoru a rozpráší se na miliardy kousíčků. A jak řekl, tak se stalo...

Země totiž stojí v cestě intergalaktické dálnici, a proto bude zničena vogonskými válečnými loďmi. Jen pro doplnění, Vogoni jsou stvoření s hroší kůží, neoblomným smyslem pro byrokracii a se třetí nejhorší poezií ve vesmíru. Tak přesně na jednu z jejich lodí se Arthur s Fordem přenesou. A to je jen začátek... Dále se setkáme s prezidentem Galaxie, depresivním robotem Marvinem, vzdychajícími dveřmi, stavitelem planet (expertem přes fjordy) a mnohým dalším ještě méně uvěřitelným. Takže to byl takový jemný náčrt děje a co bych dodal pro věrné čtenáře a milovníky Stopařova průvodce? S klidným srdcem můžete jít na film, protože scenáristé nešetřili fantazií a setkáte se tu s mnoha novinkami a změnami oproti knize. Někdy je to dobře a jindy naopak pořádné šlápnutí vedle. Ale... je tu pár věcí, které bych vytknul, s není jich zrovna málo. No vezmeme si to hezky popořadě. Ze začátku na vás vybafne velmi podivný úvod, při kterém nevíte zda se smát nebo hořce zalitovat investovaných peněz za vstupné. Jde o jakýsi vzkaz delfínů (druhé nejinteligentnější formě života na Zemi) nám lidem, ale pojatý hodně svérázně. No co tu máme dále... celý děj je jakási koláž všech pěti knižních dílů nahuštěných do hodiny a půl filmu s vynecháním pár velmi důležitých scének, které občas hodně chybí pro orientaci v ději. Hned nato jsem si všiml mnoha dost pofidérně provedených masek a kostýmů, dalo by se říct odfláknutých. V kontrastu s tím jsou ale nádherné počítačové efekty, především ke konci, který je nějak tak celkově lepší než první půlka. Z hereckých výkonů pro mě dost pokulhával představitel Zafoda Bíblbroxe (prezidenta Galaxie), který mi tam moc neseděl. Tady jsem také zaznamenal další změnu oproti knize - Zafod měl mít druhou hlavu vedle té první a ne kdesi zašitou pod ní. To bylo opravdu zvláštní řešení a mě osobně dost nesedělo. Jinak výkony herců byly celkem přesvědčivé a dialogy také na docela slušné úrovni, i když bláznivé. Jak už jsem předznamenal, tak se změnami ve scénáři přibyly i nové postavy, velmi zajímavým zjevem pro mě byl Humma Kavula (Zafodův protihráč při prezidentské volbě) v podání Johna Malkoviche.

Abych se tedy přiblížil k závěru a nějak to sesumíroval... Věřím, že tak rozmanité a neokoukané téma, jakým byla pro scenáristy kniha, se dalo zužitkovat daleko lépe a možná srozumitelněji pro ty, co Průvodce nečetli. Film na mě totiž působil dost rozháraným a zmateným dojmem, kterému nepomohlo již dříve vytýkané ztvárnění některých postav. Dalším mínusem je i cílová skupina diváků, ne všichni totiž pochopí tu ironičnost některých scén a z filmu budou mít chudší zážitek. Taky se bojím toho tak trochu otevřeného konce, který zavání dalším dílem. Kdyby se tomu tak stalo, doufejme, že se toho ujme někdo zkušenější nebo že si to pan režisér více srovná.