No čekala jsem mnohem víc. Postupem času mně to už ani nebavilo a neměla jsem a i zájem věbec jesti to byl nebo nebyl Ježiš. Nejhorší film s Banderasem, jaký jsem kdy videla.

tenhle filmik se mi moc líbilm,zřejmě jeden z nejlepších filmů s Antoniem Banderasem ,co sem zatím viděla

Tak tento snímek běžel před několika týdny v televizi. Kdyby v něm nehrál můj oblíbený Banderas, nejspíš bych neměl tu odvahu se dívat, ale jeho jméno mě přesvědčilo. A nemůžu říct, že bych byl nějak výrazně zklamán, škoda jen že filmů o zlé církvi už je dost, i když toto vzniklo už před Šifrou. Problém vidím hlavně v první nudné polovině, která je takřka o ničem, jejíž nudné části jsou vyplněny definicemi s encyklopedií, které scénárista zdárně opsal. Atraktivní ovšem je hlavně prostředí, celková mentalita a problémy oblasti, které dnes a denně můžeme sledovat v televizi. To vše je zde vyobrazeno z trochu jiného úhlu, i když si nejsem jistý, zda i v tomto případě jsou tvůrci objektivní. Je to úplně stejný problém jako u filmů s teroristy, kde jsou hrdinové vykresleni příliš zaujatě. Škoda, že tvůrci z Izraele nevykřesali víc, protože například scény s ukradeným tělem nebo s náhlím kamenováním jsou velice zábavné a zajímavé. A i přes všudypřítomnou nudu a vykalkulovanost stojí za to film vidět, už jen k vůli tomu, že to tělo je někoho jiného (kdyby bylo Kristovo, film by hned vyzněl mnohem hloupěji).

Antonio v Izraeli

Víc než záhada údajného těla Ježíše Krista(zápletka alá Dan Brown) mě ve filmu zaujalo zobrazení Jeruzaléma a jeho neopakovatelné atmosféry města na průsečíku různých náboženství, kultur a politických zájmů. Kdyby tam tohle nebylo, asi bych film ani nedokoukala, protože by mi bylo jasné, jak to dopadne(Ježíš to samozřejmě byl, ale důkazy byly samozřejmě nenávratně zničeny!)Naštěstí i výkony herců ušly-Antoniovi jsem docela věřila i ten celibát, i když jsem se celou dobu obávala, že ho poruší a bude s archeoložkou žít šťastně až do smrti. To se naštěstí nestalo a tak byl film koukatelný až do konce. Takže doporučuji všem Šifromaniakům(k těm naštěstí nepatřím) a pak taky těm, kteří chtějí alespoň trochu pochopit, co je to žít v rozděleném městě, kde jsou teroristické útoky takřka na denním pořádku.