GOLDIE FILM

Star Wars. Mocné to dvousloví. Pokud o nějakém filmu platí, že přepisoval dějiny svého žánru, je to právě on. George Lucas se na konci sedmdesátých let povýšil na boha, kterým zůstal až do přelomu tisíciletí, kdy se trůnu takřka dobrovolně vzdal jakousi "Novou trilogií", o které se už raději nikdy nebavme. Proč se to ale tenkrát tak povedlo? Jak to jen ten George udělal?

Nechápu to tím víc, že rozhodně nepatřím mezi bezmezné obdivovatele této vesmírné fantasy. Uvědomuji si, že Lucas není nijak výborný režisér, natož aby byl nějak výjimečný scenárista. (Ano, Graffiti a THX jistě jsou zajímavé kousky, ale přeci jen nejsou jeho hlavní devizou. Ne dnes.) "Jen" věděl, co lidé chtějí a odkud se inspirovat.
Vykradené asijské bojovky, Langův opus a kovbojky všeho druhu se můžou spravedlnosti dovolávat donekonečna - není jim to nic platné. Georgík si je "prostě dal". Po vzoru pejska a kočičky napatlal vše, co dům nabízel, jen s tím rozdílem, že mu místo nějakého paskvilu vznikly kaviárové rohlíčky s lanýžovou omáčkou. Pochoutka, na které si prostě smlsneme. Zas a znovu. Nezávisle na věku a náladě.

A přitom je to tak jednoduché. Ten nejprimitivnější dějový rámec, ty nejprovařenější zvraty. Přesto to funguje. A přestože ve své době jistě hrály roli i speciální efekty, dnes je již zřejmé, že hlavní síla Star Wars zdaleka netěží jen z nich. Dnes je naopak vidět, že při vší své jednoduchosti je to právě příběh, co máme tolik rádi. Tedy příběh, který prožívají sympatičtí hrdinové, se kterými se lze ztotožnit (Luke), kteří nás rozesmějí a jsou frajeři (Han Solo) a nebo v nás budí respekt (Vader). Jsou možná ve vesmíru, žili možná kdesi dávno a narazili bychom na ně leda v nějaké předaleké galaxii, ale zároveň jsou nám blízcí a po pár minutách máme pocit, jako bychom je znali celý život. V tom spočívá ta krása jednoduchosti.

Důležitým faktorem jistě je, že Lucas neměl na růžích ustálo. Herci ho nenáviděli (legendární "vykyslost" Harrisona Forda), štáb mu nevěřil a producenti ho nechápali. Během premiéry raději utekl na Hawai, aby se nemusel osobně potýkat se všemi předpovídaným drtivým neúspěchem. Vždyť i během testovacích projekcí lidé usínali.
Dnes se zdá, že právě díky tomuto nátlaku se celá Epizoda IV tak vydařila. Když totiž vidíme, co provádí Lucas dnes, s neomezenými možnostmi jak finančními tak technickými, je to až udivující. Tenkrát si holt nemohl dělat, co chtěl. Musel dělat, co věřil, že chtějí jeho diváci - ne on sám. A že on věděl moc dobře, co chtějí!

Nebyl to ten dnešní Lucas pronášející hlášky: "V první řadě se to musí líbit mně, pak až komukoli dalšímu." Tuhle taktiku totiž nemůže uplatňovat každý! Ano, jsou tu režiséři, jejichž arogance vedla ke geniálním filmům, ale Lucas mezi ně nepatří. Patří mezi byznysmeny, jejichž hlavním artiklem je zábava. Právě to je rozhodující. Byl to Lucas, který svým budoucím fanouškům chtěl (protože musel) dopřávat to, po čem toužili nejvíc. A protože byl cílevědomý, měl skvělý štáb a štěstí na herce, povedlo se mu to na výbornou. Tak na výbornou, že ani všemocný zub času, který technicky revolučním filmům ubírá nejvíc, nic nezmohl. Přelomové triky odvál čas (ač se Lucas úpravami snaží o opak), ale kvalitní obsah tu zůstal.

Obsah, který nenechá lhostejným žádného fanouška žánru, ale ani běžného diváka. Pro jednu generaci srdcovka, pro tu druhou obdivuhodný důkaz, že "staré" filmu můžou být stejně cool jako ty z minulé letní sezóny. Bez řečí o demokracii, schůzí senátu a midichlorianů, jen s pořádkou dávkou nejčistšího a nejnaivnějšího dobrodružství. Dobrodružství o tom, kterak Honza slezl z pece a vydal se zachránit princeznu. Letěl přes celou galaxii, pomáhala mu obří opice, které rozumí jen Harrison Ford, a nakonec ještě zachránil vesmír zničením jedné velké kulečníkové koule. Jestli tohle prodat není geniální, tak pak už nevím co...