Spock: Doktore Burry, hlaste se.
Dr. Bones McCoy: Tady McCoy, doktor Burry byl na palubě šest. Je mrtvý.
Spock: Pak po něm přebíráte povinnosti hlavního zdravotnického důstojníka.
Dr. Bones McCoy: Jo, to mi došlo i bez vás.

Spock: Jak jste se sem dostali? Vždyť letíme warpem.
James T. Kirk: Vždyť jsi génius, zkus hádat.

James T. Kirk: Co to bylo za ušatýho parchanta?
Leonard "Bones" McCoy: Nevím, ale je to sympaťák.

romulský důstojník: Můj velitel chce s vaším kapitánem vyjednat zastavení palby. Přiletíte k nám v raketoplánu. Odmítnout by bylo... nemoudré.

Spockův otec: Náš druh dokáže cítit. Možná intenzivněji než lidé. Logika nám ale přináší klid, jaký málokterý člověk zná. Ovládnout pocity, aby ony neovládly tebe.

Spock: Chceš, abych byl čistým Vulkáncem, ale sám ses oženil s pozemšťankou.
Spockův otec: Je mou povinností velvyslance pozorovat lidské chování. Oženit se s tvou matkou, bylo... logické.

Spockův otec: Spocku, jsi zcela schopen rozhodovat o vlastním osudu. Stojí před tebou otázka, kterou cestou se vydáš. Rozhodnutí je jen na tobě.

James T. Kirk: Jsi kadetka? Jaké zaměření?
Nyota Uhura: Xenolingvistika. Nemáš ani páru, co to je.
James T. Kirk: Studium mimozemských jazyků. Morfologie, fonologie, syntaxe. Takže máš mrštný jazyk.
Nyota Uhura: Jsem ohromena. Myslela jsem si, že jsi vidlák, který jenom souloží s dobytkem.
James T. Kirk: Ne "jenom" s dobytkem.

chlápek v baru: Chovej se slušně.
James T. Kirk: Klid, fešáku. To byl vtip.
chlápek v baru: Vidláku, možná neumíš počítat, ale jsme na tebe čtyři.
James T. Kirk: Takže jich pár ještě zavolejte, pak to bude na férovku.

(Při cvičení.)
Dr. McCoy: Zaměřují nás dvě klingonské lodě.
James T. Kirk: V pořádku.
Dr. McCoy: "V pořádku?"
James T. Kirk: Jo, žádné strachy.
důstojník: Řekl právě: "Žádné strachy?"

kapitán Pike: Maximální warp. Vyrážíme!

Nero: Jednám sám za sebe. Stejně jako náš Vulkánec. Že, Spocku?
Spock: Nevěřím, že bychom se už setkali.
Nero: Ne... ještě ne.

Nero: Připravte temnou hmotu!

kapitán Pike: Kirka povyšuji na prvního důstojníka.
Spock: Cože? Kapitáne? Omluvám se, ale lidský humor je pro mě příliš komplexní.
kapitán Pike: Není to humor, Spocku. A nejsem kapitán. Vy jste.

(Před výsadkem.)
James T. Kirk: Jaký druh bojového výcviku máš?
Hikaru Sulu: Šerm.

Spock: Deník dočasného kapitána. Hvězdné datum 2258.42. Nevíme, kde je kapitán Pike. Proto jsem ho prohlásil za rukojmí válečného zločince Nerona. Nero zničil mou domovskou planetu a zabil šest miliard jejich obyvatel. Jádro naší kultury přežilo díky zachráněným starším, ale nezůstalo nás více než deset tisíc. Nyní jsem zástupcem ohroženého druhu.

Nero: Zapomněl jsem, co je to normální život. Ale nezapomněl jsem na tu bolest. Stejnou bolest teď cítí všichni Vulkánci, kteří přežili.

Dr. McCoy: Chcete říct, že jsou z budoucnosti?
Spock: Pokud eliminujete nemožné, to, co zbývá, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravdivé.
Dr. McCoy: Jak poetické.

Nyota Uhura: Alternativní realita.
Spock: Přesně tak. Ať měly naše životy být jakékoli, pokud byl časoprostor narušen... naše osudy se změnily.

James T. Kirk: Odkud znáte moje jméno?
Spock z budoucnosti: Byl jsem a vždycky budu vaším přítelem.
James T. Kirk: Hele, já vás neznám.
Spock z budoucnosti: Jsem Spock.
James T. Kirk: Hovadina!

Spock z budoucnosti: Za sto dvacet devět let ode dneška vybuchne hvězda a ohrozí celou Galaxii. Odtamtud přicházím, Jime. Z budoucnosti. Hvězda se měla proměnit v supernovu a zničit vše, co jí stálo v cestě. Slíbil jsem Romulanům, že zachráním jejich planetu. Vypravili jsme naši nejrychlejší loď. Pomocí rudé hmoty jsem chtěl vytvořit černou díru, která by pohltila vybuchující hvězdu. Byl jsem na cestě, když se stalo nemyslitelné. Supernova zničila Romulus. Neměl jsem moc času. Musel jsem extrahovat rudou hmotu a vystřelit ji do supernovy. Když jsem se vydal zpět, dostihl mě. Říkal si Nero, poslední z Romulanů. Pokoušel jsem se uniknout, ale oba jsme byli vtaženi do černé díry. Nero do ní vletěl první. A první dorazil k vám. Nero a jeho posádka strávili pětadvacet let čekáním na můj přílet. Ale to, co pro něj byly roky, byly pro mě pouhé sekundy. Proletěl jsem černou dírou a Nero na mě čekal. Obvinil mě, že jsem zničil jeho svět. Polapil mou loď a ušetřil můj život. Z jediného důvodu. Abych poznal jeho bolest. Transportoval mě sem, abych viděl jeho pomstu. Stejně jako on nemohl zachránit svou planetu, já nemohl zachránit tu mojí.

Spock z budoucnosti: Omlouvám se. Při splynutí myslí dochází k přenosu emocí.
James T. Kirk: Takže vy cítíte emoce?
Spock z budoucnosti: Ano.

Montgomery Scott: (o svých pokusech na teleportu) Zkoušel jsem to na admirálovu psu Archiem...
James T. Kirk: Toho psa jsem znal! Co se s ním stalo?
Montgomery Scott: To vám řeknu, až se objeví. Dodnes toho velmi lituji...

Spock: Doktore, nadále nejsem schopen služby. Tímto se vzdávám velení, neboť jsem emocionálně narušen. Zaznamenejte prosím čas a datum do lodního deníku.
Montgomery Scott: Tahle loď se mi líbí! Je tady vzrůšo!

Dr. McCoy: Gratuluju, Jime. Teď nemáme kapitána ani pitomýho prvního důstojníka, který by ho nahradil.
James T. Kirk: Ale máme.
Dr. McCoy: Co?
Hikaru Sulu: Pike ho jmenoval prvním důstojníkem.
Dr. McCoy: To si snad děláš srandu.
(Kirk usedne do kapitánského křesla.)
James T. Kirk: Díky za podporu.
Nyota Uhura: Doufám, že víte, co děláte, kapitáne.
James T. Kirk: To já taky.

James T. Kirk: Pozor, posádko Enterprise. Hovoří James Kirk. Pan Spock složil funkci a já se stal velícím kapitánem. Vím, že jste očekávali setkání s flotilou, ale nařídil jsem pronásledovat nepřátelskou loď mířící k Zemi. Chci všechny oddíly v bojové pohotovosti do deseti minut! Buď to bude náš konec... nebo jejich. Konec hlášení.

Spockův otec: Mluv, Spocku.
Spock: To by bylo nemoudré.
Spockův otec: Nezbytný čin není nikdy nemoudrý.

Spockův otec: Kdysi ses mě ptal, proč jsem si vzal tvou matku. Bylo to proto, že jsem ji miloval...

Spock: Odcitoval bych vám příslušný předpis, ale stejně byste ho ignoroval.
James T. Kirk: Vida! Konečně si začínáme rozumět.

James T. Kirk: Takže její křestní jméno je Nyota?
Spock: Bez komentáře.

Nero: Znám tvůj obličej z pozemských dějin. James T. Kirk byl považován za velikána. Byl kapitánem USS Enterprise. Ale to bylo v jiném životě. V životě, o který tě připravím, stejně jako tvého otce.

(Romulan drží Kirka pod krkem.)
Romulan: Tvůj druh je ještě slabší, než jsem myslel.
(Kirk se snaží něco říct.)
Romulan: Neumíš ani mluvit... Co říkáš?
James T. Kirk: (zřetelněji) Mám tvoji zbraň!
(Kirk Romulana zastřelí.)

Nero: Palte vším!

Nero: Raději bych tisíckrát přetrpěl zkázu Romulu, raději bych zemřel v bolestech, než přijal vaši pomoc.
James T. Kirk: Máte to mít... Nabijte phasery a palte vším, co máme.

Spock: Otče!
Spock z budoucnosti: Nejsem náš otec. Zbylo tak málo Vulkánců, že si nemůžeme dovolit ignorovat jeden druhého.
Spock: Proč jsi poslal Kirka, když jsi mi to mohl vysvětlit osobně?
Spock z budoucnosti: Protože jste potřebovali jeden druhého. Nemohl jsem tě připravit o všechno, co spolu můžete zažít. O přátelství, které vás oba ovlivní způsobem, jaký si zatím nedokážete představit.

Spock: Jak jsi ho donutil, aby nic neřekl?
Spock z budoucnosti: Domníval se, že by vznikly paradoxy, které zničí vesmír.

Spock z budoucnosti: Protože by můj obvyklý pozdrav zněl podivně sobecky, řeknu prostě jen "hodně štěstí".

kapitán Pike: (na Kirka) Gratuluji, kapitáne. Váš otec by byl pyšný.

Spock: Rád bych vám nabídl své služby prvního důstojníka. Pokud chcete, ukážu vám reference.
James T. Kirk: Bude mi ctí, komandére.

hlas: Vesmír. Nejzazší hranice. Toto jsou cesty hvězdné lodi Enterprise. Jejich úkol: Zkoumat tajemné nové světy. Hledat nové formy života a nové civilizace. Odvážně se pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal.