Filozofie

Je až trestuhodné, že jsem doposud žádné dílo Tarkovského neviděla. Už dlouho jsem toužila to napravit, zvláště když na katedře jsou profesoři, kteří Tarkovského zbožňují a Tarkovský sám je jedna státnicová otázka, ale jaksi jsem neměla sílu, odvahu či co. On to vůbec není jednoduchý film. Myslím si, že ani jedno zhlédnutí nestačí, že dneska ten film asi úplně nedocením, ale že to třeba jednou teprve přijde. Každopádně je to dílo nesmírně zajímavé. Nejsem moc velký fanda sci-fi, ale zde bylo sci-fi v příjemné, na druhé straně v těžké kombinaci s filozofií. To dá divákovi zabrat - ty symboly, narážky, otázky, nad kterými musíte přemýšlet. Zvláště monology na konci mě dostaly. Co musím rovněž ocenit, to jsou hrátky s barvami. Paráda. Celkově je to ale dílo, jak už jsem řekla, hodně těžké na percepci, snad si ho někdy užiju více, dnes mě to bavilo a místy nebavilo a nevěděla jsem, co si o filmu mám myslet. Z úcty k Tarkovskému dávám 70, a to s příslibem do budoucna, že třeba někdy hodnocení ještě zvednu.

Piknik u cesty (ke kantýně)

Na jakémsi fóru jsem na Stalkera natrefil. Když jsem se pak krátce na to v duchu Jungovy synchronicity dostal k názoru xxmartinaxx, řekl jsem si, že zavadit o tenhle film hned dvakrát po sobě, když jsem o něm jinak neslyšel ani zbla od roku 1979, dává mi asi Dr. Jung vědět, že se na Stalkera mám podívat... Jedná se o ruskou klasiku plnou nonverbálních chvilek a rozhovorů zdánlivě o ničem, v rámci záběrů, které si nepotrpí na střih, takže by snad byly schopny zabejčeně sledovat osud člověka vkuse od novorozenecké inkontinence po inkontinenci stařeckou. V důsledku toho se nelze divit délce 163 minut, ale ani v tomto čase není možné očekávat něčí curriculum vitae, protože na životopis by při svém stylu film potřeboval v případě průměrného lidské jedince také průměrný lidský věk. Více než mezi filmy cholerické se tedy Stalker řadí mezi filmy lemrózní. Co se zde podařilo dokonale je budování příběhové atmosféry. O to mistrněji, že si filmaři místo triků vystačili se sudem zpěněné tekutiny, s kovovou podložkou na kusu látky a s ventilátorem. Scéna je rovněž v zásadě minimalistická. Ruiny fabriky, která nepřečkala sedmou pětiletku a kus tratě s drezínou, rozvalený náhon a zřícenina baráku, to je na sci-fi velmi odvážně lakonický vklad. Přesto, světe div se! Ta atmosféra tajemna a cizosti a skrytého nebezpečí tam prostě je! Obecně se film v působení na diváka může vydat dvojí cestou. První způsob dobře známe. Když film z poloviny tvoří počítačová simulace nejkrkolomnější reality, jakou si lze představit, má pasivního diváka strhnout kamsi, odkud bude prostě čumět a nechápat. Druhá metoda, ta starší z dob těžce vydřených nemnoha triků, neboli z nouze ctnost, se cpe divákovi pod kůži a snaží se v něm probouzet totéž, co nahání husí kůži, když člověk stojí ve tmě, co by se dala krájet, zády k hlubokému lesu, přičemž mu do zátylku občas fouká ledový vánek. Ten druhý způsob je nevděčně obtížný, s nejistým výsledkem, s ohromnými nároky na kumšt. Takže se v moderní tvorbě diváci raději strhávají technickými možnostmi než by se jim psychologicky lezlo pod kůži. Když se to však povede, je výsledek úžasný. A ve Stalkerovi to jednoznačně funguje. Bečka zpěněné vody, podložka na kusu látky, rozvalený jez, zkrachovalá fabrika a zřícenina baráku se mění v děsivé rekvizity a máloco člověka kupodivu tak zaskočí, jako kus suchého roští. Stalker je bezpochyby obratně zpracovaný a pro dnešní dobu dost netypický film, jenže já lemrózní filmy zas až tak nemusím. A jelikož většinou dávám hodnocení dost vysoká, zatímco xxmartinxx je na procento skoupý, prostě mi to nedá, abych ho alespoň jednou nepodlezl ;)

Tak to vidím já...

Něco takového se nevidí každý den. Ani týden. Ani rok? Něco takového se vidí jen jednou jedinkrát. Nejsem unešen mimo realitu a hodnotící stupnice, ale pravda je, že takových filmů je málo. Silně filosofující dílo plné symbolů a dějového přesahu jen pro otrlé díváky. Zní to možná trochu divně, ale: "Pokud neusnete, tak vás čeká jedinečný zážitek."

Nebojte se ruských klasiků :-)

Byla jsem připravená na cokoli a ve výsledku mě Stalker potěšil. Je to jeden z těch filmů, o kterém každý slyšel nejrůznější fámy, o něco méně lidí ho skutečně vidělo (celý) a ještě méně bude těch, kteří na něj mají nějaký (nedej Bože jednoznačný) názor. Mě trochu zkalmalo, že se ve filmu neobjevila moje oblíbená teorie z literární předlohy. Naopak mě ale velmi potěšilo, že konečné vyústění filmu nebylo tak hloupé, jako u zmíněné knihy. Obecně se mi líbila forma cesty, ucelenost, interakce tří mužů, jejich chování a proslovy, prolínání reálných a snových scén. Trochu mě rozčilovala délka jednotlivých (zvlášť některých) záběrů a z nich plynoucí délka celého filmu. Je sice báječné, když má člověk u filmu dost času na přemýšlení (a tady ho, troufám si tvrdit, docela potřebuje), ale obyčejně mi stačí, když mám ten čas až po dokoukání filmu... Stalker je dobrý film, moc dobrý. Jen se obávám, že není na každou chvíli a pro každého.

Ruská duša

Film Stalker, ktorý je distribúciou filmov predstavovaný ako sci-fi film, má s týmto žánrom pramálo spoločné. Snáď je to tým, že zodpovedný pracovník reklamy, ktorý mal film propagovať pre verejnosť, tento film vôbec nevidel. Meno Strugackých síce patrí do sveta sci-fi, ale tento film hovorí o "ruskej duši" a poukazuje na to, ako sa vyvíjajú vzťahy ľudí v krízových situáciách. Film je len pre tých, ktorí chcú poznať, že film sa dá natočiť aj inak, nielen akčne. A môže to byť výborné.

Asi jsem byl trochu naivní, že jsem čekal od filmu víc, ale to, že je film 30 let starej, nemění nic na tom, že by tehdejší prostředky ovlivnili vzhled filmu. Mám tu trochu trable s žánrem, protože to nebylo ani mysteriózní, sci-fi už vůbec ne - žádné prvky, ani mi to nepřišlo jako drama, ale to je tomu asi nejblíž. Jak jinak bych si mohl všimnout takhle starého filmu, než prostřednictvím PC hry. Ta mě svým námětem tak zaujmula, že jsem prostě musel vidět její inspiraci. Nicméně jsem byl dost zklamán. Jasně, že jsem si nepředstavoval na každém rohu přestřelku, všechny možné klany jako ve hře nebo různé lokace, ale co se tady dělo? Po celou dobu člověk čekal, že se něco, cokoliv stane, ale film dlouhý dvě a půl hodiny mi nepřinesl jedinou zvratnou scénu. Stejně jako ve hře se zde stalker snažil objevit pomocí matiček anomálie, nebo tak něco, ale jediné, co vám zde mohlo připadat divné, bylo ticho a asi dvě nebo tři dávno schnilá lidská těla. Celý film byl vlastně úplně o ničem. Nevěděl jsem vůbec o co tu šlo, scény byly hrozně divné, pořád tu stalker mluvil, že tu nikdo neni, pak se tam objeví pes a oni jakoby se nic nedělo. No těžko vysvětlovat. Jelikož jsem viděl film jen s titulky, měl jsem s nima velkou práci. Ruština, kterou se zde mluvilo, mi nevadila, ale ani titulky mi nadaly žádný hlubší smysl. Dialogy byly nesmyslné, ani s ničím nesouvisely... Zkrátka neudálo se tu vůbec nic. Příznivci pc hry asi moc nadšení nebudou, protože podobnost je tu takřka nulová. Všechny scény jsou smrtelně natáhnuté a zdlouhavé. 2,5 hodiny je se mi zdá příliš mnoho.

Film který mě naprosto uchvátil svou atmosférou. Je pravda, že se dost liší od své literární předlohy, což ale v tomto případě až tolik nevadí. Film tak tvoří jakýsi paralelní příběh k předloze. Někomu by mohly vadit statické záběry, ve kterých si Tarovskij přímo libuje...já si však myslím že právě tento umělecký přístup atmosféru snímku skvěle dokresluje, kdo chce přemýšlet, rozhodně bude mít u Stalkera o čem-naopak kdo přemýšlet nechce, bude nejspíš zklamaný. Rozhodně se jedná o vynikající kultovní snímek!