(James pozval Helen do baru.)
James Hammerton: Copak? Když nebudeš pít tučné nápoje, nezískáš celulitidu. Ten účes ti moc sluší. Ne, vážně, já nelžu. Nevtipkuji o dámských vlasech, šatech či menstruaci. Zásada první.
Helen Quilley: Hele, Jamesi, neměla bych tu být. Je mi to líto, ale nebylo by to fér. Víš, za normálních okolností... Koukni, jsi vážně skvělý a zábavný. Kámoška Anna říká, že jsi fajn.
James Hammerton: Počkej, zadrž, zadrž. Kámoška říká, že jsem fajn? Tvá kámoška Anna říká, že jsem fajn? Utratil jsem zrovna... počkej... 2,85 za nesprávnou dívku.

(V restauraci, kde Helen pracuje jako číšnice.)
host: Hej, kočko, co děláš, když neroznášíš hamburgery z šílených krav?
Helen Quilley: Nech mě přemýšlet. Vstávám asi v půl osmý, před den roznáším sendviče ve West Ednu a kolem šestý jdu sem a končím většinou tak o půlnoci a pak pokud mi zbyde energie, kouřím svýho přítele. Chceš k tomu majonézu?

(Gerry stojí před zrcadlem.)
Gerry: Jsi snad nějaký zvláštní, dosud přesně neurčený druh idiota? Máš dva velký problémy. První, že to bylo jen o fous, vážně o fous. Pro laiky přeloženo, skoro načapala. A druhý, ten je mnohem závažnější než ten první. Už zase na sebe mluvíš do zrcadla. Moc špatný.

(Helen se opila v baru.)
James Hammerton: Přiznejte se, že jste moc pila.
Helen Quilley: Ne, ne, ne, nejsem opilá, jak si lidi myslí.
Anna: Dát ji do pusy knot, čtrnáct dní by hořela.

(V baru po tom, co Helen řekla Jamesovi, že přistihla Gerryho v posteli s jinou.)
James Hammerton: Hele, jestli vám to pomůže, vidíte tamhle toho chlapíka? Nejenže vlastní ladící sadu kufrů z krokodýlí kůže, ale jeho oblíbený seriál je Pobřežní hlídka. Vidíte, vždycky je na tom někdo hůř... Milujete ho?
Helen Quilley: Ne... Já nefandím Pobřežní hlídce.

James Hammerton: Víte, co říkají Monty Pythonovi hoši?
Helen Quilley: Vím. Hleď na život z té lepší stránky.
James Hammerton: Ne. Špalnělskou inkvizici nikdo nečeká.

Helen Quilley: Já s někým, žiju. Je to muž. Žiju s mužem.
James Hammerton: Vážně? Ani blízcí lidi se mi nesvěřují tolik jako vy. Co by řekl, kdyby viděl, jak vycházíte z metra v doprovodu úplně cizího muže?

James Hammerton: Zvláštní, že v metru nikdo nemluví, že? Málokdy jezdím metrem, ale... Nebo výtahy. V ohraničeném prostoru hned zmlkneme. Proč? Možná si myslíme, že je každý potencionální psychopat či opilec. Tak se stáhneme do sebe a děláme, že čteme. Oh, proboha, vždyť máte ne knize hroznou skvrnu od čaje.
Helen Quilley: Hele, já si o vás opravdu nic nemyslím a chci si opravdu číst.

(Mladík se sluchátky na uších si zpívá nahlas v metru.)
James Hammerton: Oho, to jsou Beatles, hochu, že jo?
mladík: Co?
James Hammerton: Elastic Trombosis zpívají písně Beatles?
James Hammerton: (k Helen) Jsou to Beatles, že jo?
Helen Quilley: Já nevím, lituji.
James Hammerton: Ale jistě, že to víte. Už jsme se narodili s tím, že je instinktivně poznáme. Dostali se k našim embryím přes plodovou vodu zcela podvědomě. Měli to být The Embryos.

(Helen dostala vyhazov v práci.)
Helen Quilley: Tak jo, já odejdu. Jo, odejdu. Mám už po krk toho všeho testosteronu, který tu vládne. Líp, když odejdu dřív, než mi začne růst penis.
kolega: Říkal jsem to, lesba.