RECENZE FILMU

Snímek Správci osudu naláká jak působivým námětem, tak i obsazením. Poslední dobou jsme se ale u těchhle krimi-mysteriózních blbůstek často spálili. Jen těžko můžu odhadnout, nakolik se vám líbily poslední pokusy zamotat nám hlavy, ale mně se z těch kousků, co za něco stojí, vybavuje maximálně Prokletý ostrov a Špatnej polda, ostatní budily spíše rozpaky a zklamání. Člověk je tedy hned opatrnější.

Existuje supertajná společnost plná supermocných lidí (nosí obleky a kouzelné klobouky - musí být tedy supermocní). Jsou schopní tak strašlivých úkonů, jako přimět taxíky, aby vám nezastavily na požádání, což je - musíte uznat - opravdu hrůzu nahánějící. Tito nadlidé (německý akcent nemají) kontrolují životy všech smrtelníků a mají interaktivní magické mapy, které jim říkají, co by daný človíček měl udělat - když to neudělá, musí ho k tomu dotlačit, což je právě případ postavy jménem Matt Damon. Ten se má stát senátorem, ale místo toho potká krásnou femme fatale, jež ho okouzlí. A to je právě ta chyba! Árijci ho tedy unesou a prostě mu na férovku řeknou, že takhle to nepůjde - a pustí ho. Matt to samozřejmě po nějaké době, kdy na dotyčnou opět náhodou narazí, ignoruje a ukáže se, že ovládání taxíků, ač jde o mocnou zbraň, nedokáže úplně přimět člověka k tomu, co nechce. Začne tedy mela.

S nějakou vnitřní logikou se Správci osudu moc netrápí. A je tomu tak dobře, protože námět samotný to vylučuje. Velmi příjemně si tak sedíme na břehu béčkového rybníčku, sluníme se a mácháme si v něm nohy. A je to moc fajn. Máme rádi tajemné organizace, máme rádi páry na útěku, máme rádi směřování k nějaké vyšší pointě. Je až smutné, jak málo takových filmů poslední dobou vzniká. A když, jak dopadají.
Správci osudu opět dokázali, že mám vždycky pravdu. Jak u Salt tak u Cizince jsem totiž naznačoval, že mají sice strašné množství chyb a problémů, nicméně vyřešit je by bylo až primitivně snadné. Stačila by jedna jediná věc. Pokud dovolíte, napíšu ji velkými písmeny, abych zdůraznil její význam. A sice NEBRAT SE TAK STRAŠNĚ VÁŽNĚ! George Nolfi, naprostý režijní začátečník, to pochopil, a vyhrál tak nad zkušeným thrilleristou i držitelem Oscara. Stejně jako velmi nedávný Green Hornet totiž chápe, že když se po krk brodíte v klišé, musíte dát jasně najevo, že nejenže si to uvědomujete, ale navíc s tím absolutně nemáte problém.

Správci osudu jsou chytří, netvrdím opak. Ne však dokonale. Tím, že si hranice své chytrosti uvědomují, pak mají v rukou silnou zbraň. V důsledku toho, že se "neberou vážně", jsou tedy mnohem lepší a vlastně "vážnější" než jiní, kteří se patlají v sebeklamu chytrosti a tím jsou místy nechtěně směšní. Když se tedy odehrává nějaká klišoidnější scéna, nikdo se to nesnaží zapírat. Buď je ještě zvýrazněna, nebo se do děje prostě hodí, protože k něčemu slouží.
Jsou totiž věci jako filmové žánry a styly. Míchají se, překrývají, ale jsou tu stále. Co bych nenáviděl na uměleckém oscarovém fláku, je pro multiplexový popcorn nezbytností. Co nepatří do komedie, musí být v thrilleru. A tak dále. Největší filmaři to vždy chápali. Kubrick se v Divnoláskovi nestaral o vykreslení každého charakteru, Tarkovskij v Nostalgii nechce, aby jeho snímek rychle odsýpal, Stone v Četě nepotřebuje objektivitu, Hitchcock v Psychu zabije hlavní hrdinku po dvaceti minutách a Von Trier v Dogville nehraje na uvěřitelnost. Ne, že bych našeho debutujícího Nolfiho srovnával s těmito velikány, ale Správci osudu se minimálně v jednom strefují do černého stejným způsobem - Vědí, co se od nich chce. Vědí, co nám mají dát. Správci si tak nehrají si na velké umění, nepředvádí exhibici dovednosti herců, režiséra a scénáristy v jedné osobě, kamery ani ničeho jiného, protože nic z toho nás nezajímá. Je to prostě příjemný film, který je při tom velmi dobře natočený. Je jednoduchý, ale působivý.

Nenapadá mě, co se dá takovému snímku vytknout. Jistě, že by z něj šlo udělat mistrovské dílo kultovního rozsahu srovnatelné s 12 opicemi, ale ne každý má na to zapisovat se do dějin filmu, a ne každý o to stojí. Můžeme tak namítnout jedině, že tento snímek mohl být něčím víc, jenže něco takového se jen těžko vytýká někomu, kdo se o to očividně pokoušet vůbec nechtěl - a ostatně neměl žádnou povinnost tak dělat. (A ve výsledku - kdyby to Nolfi udělal, dopadlo by to spíš špatně, protože by se musel brát mnohem víc vážně, což by taky nemusel utáhnout.) Že Správci osudu "jen" rychle uplynou, baví, mají příjemné herecké duo (Damon je sympaťák jako vždy a Blunt, ač má málo prostoru, je mu rovnocenná), jsou působiví, ve správnou chvíli napínaví a zkrátka ve všech ohledech fungující, to lze jedině pochválit. Možná, že ke konci maličko ztratí dech a mohli to víc vypointovat, ale to zůstane mojí jedinou skutečnou výtkou. Vše ostatní jsou jen věci, které v rámci záměru rozhodně chápu.