RECENZE FILMU
Režisér Robert Zemeckis, nebojácný Brad Pitt a oslňující Marion Cotillard. Všechna tato jména mají spojitost s válečnou romancí jménem Spojenci. Má však film takové kvality, abychom mu věnovali svůj čas?
Za války se běžně stávalo, že se do sebe zamilovali špioni, kteří se v utajení vydávali za manžele. Takový příběh slyšel i scénárista Steve Knight a ten ho inspiroval k natočení Spojenců. Takže se dá říci, že Spojenci mají základ na skutečných událostech, což už pro mnohé z vás může být zárukou dobrého filmu.
Max Vatan (neboli Brad Pitt) dopadne s padákem kousek od Casablancy, kde má se svojí „manželkou“ zneškodnit německého velvyslance. Oba špioni mají své role tak dobře nacvičené, že když Max potkává Marianne Beauséjour (neboli Marion Cotillard), nikdo z manželčiných přátel nepozná, že se vidí poprvé.
(Zajímavé je, že Brad Pitt požádal režiséra, zda by se film mohl točit chronologicky. Takže když se hlavní hrdinové uvidí poprvé, herci se taktéž poprvé setkali na place.)
V Casablance se seznamujeme s našimi hrdiny, kteří se připravují na zneškodnění svého cíle. Dodržují zvyky běžné pro obyvatele města, ukazují se na veřejnosti a projevují si lásku. Max je drsňák od pohledu a s ničím se nepáře a Marianne je svůdná a energetická špionka, která umí výtečně lhát a improvizovat.
Jak se dá lehce uhádnout, oba dva se do sebe vášnivě zamilují a z falešného manželství se stane opravdové. K této šťastné události dojde v Londýně, kam zamilovaní špioni zamíří po Casablance. Zde založí rodinu a žijí si romantickým a poklidným životem až do chvíle, kdy vedení sdělí Maxovi, že jeho manželka pravděpodobně donáší nacistům. A hned je po harmonii. Maxe napadají různé myšlenky, a i když nevěří, že je to skutečně pravda, stává se přesto obezřetnějším a nedůvěřivým. Začíná boj s časem. Musí zjistit, zda láska, kterou mu Marianne projevovala, byla pouze hraná či skutečná. Pokud jsou obvinění pravdivá, jak se Max zachová? Pokud totiž svoji manželku nenahlásí, popraví ho za velezradu spolu s ní. Zda skutečně Marianne donáší nacistům vám neřeknu, ale prozradím, že konec filmu je více než jen zajímavý.
Příběh nikde nenudí a hluchých míst je skutečně málo. Je pravdou, že po zhlédnutí ukázek, či přečtení popisu příběhu, budete vyčkávat netrpělivě konec, abyste zjistili, jak to tedy s tou jeho manželkou je. Ale i před samotným finálem mají Spojenci co nabídnout. Nečekají vás totiž jen dialogy a zamilované pohledy. Film nabízí i skvěle natočené akční scény. Autentické lokace a atmosféra čtyřicátých let minulého století a cit pro detail – to vše je sestavené na výbornou. Skutečně retro atmosféra.
Jako každý film ani Spojenci nemusí všem vyhovovat. Někdo by raději více akce než jen drama zamilovaného páru, ale Zemeckis se nám snažil odhalit pohled na druhou světovou válku z trochu jiného úhlu. Přesto se jedná o dobře natočený film, který vřele doporučuji. Dokáže zaujmout, vytvořit na tváři úsměv, netlačí na emoce a po celou dobu drží diváka v napětí a to až do posledních minut filmu. Už jen z plynoucího příběhu je poznat, že si s filmem dal někdo práci a dokončil jí zdařile.
A ještě mě zaujalo Maxovo míchání karet, které mě doslova ohromilo a rozesmálo – vzhledem k situaci, ve které se nacházeli.