RECENZE FILMU

Položme si nejprve otázku: "Co pro nás znamená Souboj titánů?" Pokud vám je přes patnáct let a alespoň jednou v životě jste zapnuli televizi, nebo měli dokonce video, je to pro vás pohádková cesta za záchranou milované princezny, kde hrdinný polobůh bojuje s bájnými nestvůrami. Úctu vzbuzující bohové ho nenápadně popostrkují kupředu, aby naplnil svůj osud a zachránil svět. Je to film, na kterém jsme vyrostli. Z medúzy jsme měli noční můry, mnozí z nás chtěli být stejným hrdinou jako Perseus a každý chtěl mít doma vlastního Buba. Nefalšovaný kult, na který se, přestože už na svou dobu byl zastaralý, nikdy nezapomene. A teď si pololožme jinou otázku: "Co pro nás bude znamenat nový Souboj titánů?"

Smutná odpověď - jediné zbývající je ona noční můra. Splněná noční můra. Nový Souboj titánů dopadl vůbec nejhůř, jak mohl. Nefunguje jako blockbuster, natož jako pocta klasice. Nabízí jen groteskní, narychlo slepený chuchvalec rádoby-akčních scén (kterých přesto není dost) a prázdných řečí. Výprava a triky připomínají místy bez sebemenšího přehánění Xenu nebo Hercula svou kýčovitostí a nezměrnou přestylizovaností, ovšem chybí jim nadhled jmenovaných seriálových kultů. Triky vypadají na dnešní dobu okoukaně a místy velmi mizerně, ovšem pochybuji, že se z toho stane, podobně jako u předlohy, přednost. Hudba jen recykluje to, co dnes považujeme za cool, aniž by obsahovala jediný vlastní nápad. Nesálá z toho pohoda, nebudí to úctu, neoblíbíme si hrdiny. Proč tohle všechno desítky let starý příběh dokázal a naše novinka ne?

Nic proti zmodernizování. Všichni jsme věděli, že noví Titáni se budou stylizovat někam směr 300, ale kam se poděl příběh, atmosféra a charaktery hrdinů? Nic z toho tu není ani naznačeno. Perseus se do Andromedy nezamiluje, zachraňuje ji jen proto, aby se pomstil. Pro pomstu obětuje životy druhů a v sázku dá i osud "světa". Kam se poděl hrdinný polobůh? Místo něj tu máme zmateného spratka, který odmítá svůj původ a bez přemýšlení se hrne z bitky do bitky. Neustálé řeči "buď svůj a dělej, v co věříš" jsou nejstupidněji podaným klišé poslední doby. Kam zmizeli úctu budící bohové? Místo nich tu máme metrosexuální partičku manekýnů, mezi nimiž se vyjímá hlavně třpytící se (ano, třpytící se!) Zeus v podání Liama Neesona a šišlající Ralph Fiennes coby Hádes.

Příběh se zredukoval do na sebe nenavazujících scén, které jen uvozují další a další akci (většinou ji uvozují zbytečně dlouho a nudně). Hrdiny přitom nemáme šanci poznat. Chovají se divně, nebo vyloženě nelogicky. Za Perseem celou dobu běhá jakási polobohyně, která ho sleduje po celý jeho život. Jak se dozvěděla, že je boží syn, když to nevěděl ani Zeus? Proč ho sleduje? To nám není vysvětleno. Stejně tak se nikdo neobtěžuje s nějakou stavbou napětí.
Perseus se jde jednou za čas projít do lesa, kde nachází poházené dary od bohů, včetně legendárního Pegase, popřípadě nepřátele. Vše je před něj doslova položeno a on povětšinou odmítne, že to nepotřebuje, nebo to porube. Občas přijde na pokec sám Zeus, hrdina ho pošle někam a jde se dál... další rubačka na obzoru. Nějaká gradace? Nic?
Boje, jako například ten se škorpióny, jenž v trailerech vypadal tak dobře, jsou nepřehledné a nudné. Počítačová medúza má velmi daleko do té, která mě v dětství děsila ve spánku; snad i Uma Thurman v Percy Jasksonovi měla větší charisma. Vydařeně vyznívá snad jen souboj s Krakenem. Ovšem i z něj dali tvůrci to nejlepší už do ukázek.

Nejsem žádný odpůrce počítačových triků nebo 3D, ovšem tady oboje vyloženě bolí. Musím se přiznat, že jsem byl na 2D verzi. Ovšem pozornější divák si jistě všimne scén, které byly do děje přidány pro trojrozměrný efekt a křičí svojí laciností už z ploché verze. CGI pak ani po kotníky nesahá "poctivým" stop motion loutkám.
Nevím, kde se stala chyba, ale Leterrier si vizuál krutě neohlídal. Předigitalizované triky v kontrastu se sádrovými kulisami a umělohmotnými brněními bijí do očí po celý film. Rozpočet byl ostatně relativně skromný: 120 milionů. A křičí to vidět vyloženě z každé scény. Souboj titánů vypadá naprosto špatně! Vizuálně i dějově. Kdyby se měl vybrat jeden blockbuster poslední doby, na kterém by se ve filmařské škole ukazovalo "jak to vypadat nemá", máme vítěze.

Jediný, kdo nakonec z celého toho maratonu naší trpělivosti vychází neposkvrněn, je Sam Worthington. A tedy klobouk dolů. Jeho postava patří mezi nejhůře napsané hrdiny za dlouhou dobu, přesto do ní dokázal vložit sám sebe a byl skutečně tak naštvaný a tupý, jak mu scénář poroučel. Naštěstí se o něj nemusíme bát, protože jeho jméno nezkalí první (druhý) průšvih. Ostatní herci jsou očividně naprosto zoufalí. Nejvíce to vidíme na Ralphu Fiennesovi, který zřejmě netuší, co by si s touto rolí počal. Měl by hrát super-mega-záporáka, ale stylizuje se do podoby podlého slizouna, z něhož naprosto nečiší jakákoli božská moc. Liam Neeson má po většinu filmu výraz někoho, kdo se brzy rozpláče (to myslím smrtelně vážně, jen se na něj podívejte) a rozhodně mu nevěříme, že by měl být stvořitelem života. Neviňme ale herce, bylo by to nefér. Co měli asi za těchto podmínek dělat? Už poněkolikáté za nedlouhou dobu má skvělé obsazení smůlu na snímek, ve kterém se ocitlo.

Nikdy jsem nebyl opravdu veliký milovník původního filmu. Nevyhledával jsem ho a i když ho přesto znám prakticky nazpaměť (malý kluk + videokazeta), nikdy jsem ho nepovažoval za nepostradatelný nebo důležitý. Ovšem až tato nová verze mi otevřela oči. Potřebujeme svoje hrdiny bez bázně a hany, kteří obětují svůj život za princeznu v nebezpečí. A takoví by hrdinové řeckých bájí měli být. Starý Souboj titánů nám to dal. A stal se nesmrtelným. Přežil digitální éru. Užívali si ho naši rodiče, my a nepochybně si ho bude užívat i další generace. Co nám bylo předvedeno letos, je ubohé a prázdné nic, které někdo zabalil do hodně ošoupaného balícího papíru a teď čeká, kdo projeví zájem. Nebuďte to vy! Pusťte si raději původní verzi... Věřte, to je rada k nezaplacení.