GOLDIE FILM

Meryl Streep mnozí považují za nejlepší herečku současnosti a jednu z největších hvězd filmového plátna všech dob. Snímků, které natočila, je už skoro nepočítaně. Jenže jen málo z nich si po střízlivém uvážení zaslouží uvést v sekci goldies. Jednu z výjimek ale bezesporu tvoří Sophiina volba Alana J. Pakuly. Je to příklad velice zdařilé adaptace slavné literární předlohy, příklad romantického dramatu, které se vám díky mnohým scénám nadobro vryje pod kůži a nejednou vás rozpláče. A je to hlavně příklad neuvěřitelně konzistentního a kvalitního hereckého výkonu Streepové.

Americký režisér Alan J. Pakula za svou kariéru příliš mnoho filmů nenatočil. Tvůrce aktivní v 70. až 90. letech minulého století se však přesto do dějin kinematografie stihl zapsat. Sophiina volba na tom má lví podíl. Původ úspěchu bychom sice měli hledat u Williama Styrona, autora předlohy, avšak upírat Pakulovi zásluhy dost dobře nejde. Převést na plátno několikasetstránkový román zajisté není jednoduché. Nesmí to být moc otrocké a nesmí se vytratit duch knihy. Obojí se Pakulovi v rámci mezí povedlo. Avšak nebojím se přiznat, že ta, která tento film, jak se říká, udělala, je právě Meryl Streep. Hlavně díky ní si jej diváci oblíbili.

Otázka trestu a viny, hloubání nad tím, kam se při takových zvěrstvech, jaká přinesla druhá světová válka, vytratil člověk, příběh lásky a život jedné těžce zkoušené a navždy ztracené ženy, to všechno je Sophiina volba. Příběh nesoucí otisk Styrona, přesto kompletně smyšlený. Postaven tak, aby diváka (čtenáře) strhnul a dojal, ale přinášející toliko svěží pohled na válku, židovství i lidskou krutost, že se jedná o jednu z nejlepších reflexí doby i přes jeho vyfabulovanost.
Sophie Zawistowska během války v Polsku vcelku zdárně přežívala, avšak nacisté ji jednoho dne chytili s kradenou šunkou. Za tento čin byla poslána do koncentračního tábora i se svými dvěma malými dětmi. Tam se hned po příjezdu odehraje jedna z největších hrůz jejího života. Nacistický pohlavár ji donutí, aby si vybrala, které dítě pošle na smrt. Sophie je vyděšená a divák vidí jednu z nejemotivnějších scén filmu. Všechno však bylo marné, nakonec umírají obě děti. Sophie se díky svému vzhledu – ten je takřka dokonale árijský – i jazykovým znalostem dostane do přízně velitelů a válku přežije. Po ní emigruje do Spojených států, kde se setkává s Židem Nathanem, jehož však konflikt nijak nepoznamenal. Zamilují se do sebe. Po čase se tato excentrická dvojice seznamuje s mladíkem a začínajícím spisovatelem Stingem. Stávají se z nich přátelé. Jenže Sophie jako by byla prokletá...

Takto by se dal příběh vylíčit, kdyby probíhal chronologicky. Jenže ani v knize, ani ve filmu se s událostmi neseznamujeme popořadě. (A Sophiinu volbu je možno vykládat také jako tragický příběh mladého spisovatele zamilovaného do polské emigrantky, která přežila Osvětim). Postavy poznáváme až v Americe a události z války nám jsou zprostředkovány skrze subjektivní pohled Sophie. Flashbacky střídají současnost. Pohled na zbídačenou Sophie v koncentračním táboře kontrastuje s pohledem na Sophie žijící v Americe, tady je upravená, hezky oblečená, nalíčená a učesaná. Přesto ale cítíme, že válka v ní zanechala nesmazatelné stopy, že její život spěje tak jako tak k zániku. Neustále se zmítá mezi mužskými protějšky a stojí před konečnou volbou svého života. Ta je důsledkem všech osudových voleb, ke kterým člověka dohnal nacismus.

Bylo by trestuhodné nevěnovat odstavec Meryl Streep, když o ní v úvodu mluvím jako o tahounovi filmu. Umí být dokonale krásnou ženou, takřka femme fatale, ale je přesvědčivá i ve chvíli, kdy vyhublá na kost, s propadlými tvářemi, oškubanými vlasy špinavá kráčí blátem a za ní zlověstně doutná komín. Nejvíce ocenit ale zaslouží její schopnost naučit se pro film polštinu i němčinu, mluvit těmito jazyky a nevypadat u toho jako karikatura. Toto je i jeden z největších kladů filmu, který nesmírně přispěl k celkové atmosféře. Pakula mohl Sophiinu volbu natočit celou v angličtině, ale autentičnost by byla tatam. Věřím, že mnoho tvůrců by se ke škodě věci pro ulehčení práce rozhodlo. Tady se tak naštěstí nestalo.
Nechybělo mnoho a Sophie nemusela být synonymem Meryl Streep. Styronovi se Streepová nelíbila, nebyla prý příliš hezká a byla moc hollywoodská. Pakula také dlouze rozmýšlel, ve hře byla i slovenská herečka Magda Vašáryová. Streepová však o roli moc stála. Díky zákulisním machinacím si Sophie opravdu zahrála. Role jí vynesla prvního Oscara za hlavní roli. Krásné zadostiučinění. Kdo ví, jak by film bez Meryl vypadal.

Nelze zastírat, že scény ze současné Ameriky trochu zaostávají za scénami odehrávajícími se ve vzpomínkách. Ty jsou ale natolik sugestivní a strhující, že přebijí všechny zápory, které se kritickému divákovi mohou v mysli vynořit. Přitom Pakula nevyužívá laciných triků, aby vzbudil emoce, zážitky hovoří samy za sebe. Pod slupkou amerického pozlátka se skrývají hrůzné věci, které se nám postupně vyjeví v celé své zrůdnosti.