RECENZE FILMU

Nenapadlo vás někdy, kam se poděly ty pravé hrdinské fantasy? Zmizela snad brutální akce, naivní hrdinové a přepálené kulisy spolu s osmdesátými lety? Do doby panování testosteronu, svalů a násilí se Barbar Conan jistě hodil víc, než do Disneyem ovládané Ameriky, která se třese hrůzou i při zapálení cigarety. Jenže zatímco za kormidlem možná stojí někdo jiný, pasažéři se nemění. Pořád nás může nadchnout tupá akce a základní emoce v tom nejjednodušším příběhu. Pořád se necháme omámit chlapáckým hrdinou, jež zachraňuje svět a svojí lásku. A Solomon Kane to ví.

Neuvěřitelné béčko, působící tak trochu jako výjev z jiného světa, potažmo doby, totiž sází hlavně na připomenutí fantasy z časů, kdy nebylo moderní navozovat epický pocit velkoleposti, ale spíš rozbít hubu pár démonům. Trend nastolený Pánem prstenů se, co si budeme nalhávat, stal dost otravným a neúspěšným. Z fantasy postupně vymizela pohádkovost a hrdinství a naopak narůstala marná snaha vyvolat epic feeling. Přitom mnohdy to vůbec nefunguje. Přístup Soloona Kanea mohl zachránit například Souboj titánů, kdyby se tvůrci nerozhodli vařit čajíček. Je to film točený právě pro ty, kterým chybí onen conanovský styl, což ho samozřejmě dělá vyhraněným dílem ne pro každého.

Příběh, mimochodem natáčený po českých luzích a hájích, má vše. Příšerné efekty, hnusné kulisy, naivní děj, přepálenou stylizaci, zbytečné násilí, krasavicu, tajemného macho hlavního hrdinu, stylového záporáka... Je to prostě žánrovka se vším, co k ní patří. S lepším obsazením a pár dolary navíc by šlo zřejmě o pořádnou pecku, která by dala na zadek leckterému akčňáku poslední doby. Bohužel ani jedno film nemá. Jediná známá tvář je Pete Postlethwaite v další z pro něj tak častých vedlejších rolí. James Purefoye, jehož známe především z historického seriálu Řím, není vyloženě špatná volba pro hlavního hrdinu, ovšem možná by bylo lepší obsadit nějakého známějšího herce. Nejde ani tak o herecké výkony, které k tomuhle žánru stejně nepatří, ale spíš o charisma, jaké si vybudoval třeba Arnie s dvoumetrovým mečem a parukou. Purefoye se sice pro svou roli hodí, nicméně nějaká ikona doby se z něj stane jen stěží.

Již při prvním pohledu na plakát se nabízí srovnání s Van Helsingem. Ano, sama postava Solomona Kanea jako by mu z oka vypadla, ale film jako takový má se Sommersovou metrosexuální patlaninou pramálo společného. A nic proti Jackmanovi, ale kuši s vestavěným kulometem jsem mu nevěřil ani zdaleka tak, jako ruce s vystřelovacími drápy. Šedivý, rozbitý a špinavý svět není vhodným místem pro načesané hláškaře... V tomhle ohledu dodává Purefoye postavě alespoň nějaký šmrnc a hned několikrát je nefalšovaně a nehorázně cool, protože mu jeho rozpolcenost a chlapáctví věříme. Asi hlavně díky dokonale navozené atmosféře fantasy světa, stylizujícího se do podoby alternativní Anglie šestnáctého (můj odhad) století. Atmosféra se podobá právě Conanovi, což není náhodné nejen proto, že oba náměty má na svědomí stejný autor.

Solomon Kane je možná nesmyslný projekt. Film, který nepřináší nic nového nebo objevného. Nemá výjimečnou technickou stránku, úchvatné herecké výkony ani chytlavou hudbu. Podle dnešních měřítek jde vlastně o úplně zbytečný odpad. Jenže on nevznikl, aby byl hodnocen podle dnešních měřítek. Je to dárek pro fanoušky možná už dávno mrtvého žánru a jakási nostalgická připomínka pro jednoho úsměvného, pro druhého nezapomenutelného odvětví kinematografie. Oddechová žánrovka, která může jedině potěšit, protože je točena fanoušky a pro fanoušky.