RECENZE FILMU

Okolo páté Smrtonosné pasti se začala ihned po premiéře stahovat mračna. Extrémně nízká zahraniční hodnocení dávají tušit značný průšvih. Přesto má člověk tendenci očekávat přehánění ze strany kritiků-fanoušků, kteří jsou vůči své oblíbené značce přecitlivělí a přinejhorším průměrný akčňák, jakým Past se svým štědrým rozpočtem chtě nechtě snad musí být, jim najednou nestačí. Tím smutněji pak působí zjištění, že i hodnocení, jež má blíž k průměru než k nule, je vlastně nadržování.

Těžko se popisují konkrétní chyby, protože tu skutečně nic není správně. Není, čeho se při hodnocení chytit jako pevného, relativně kvalitního bodu, k němuž by se šlo vracet jako k naznačenému správnému směru. Vlastně se mi zdá, že jediným řešením z tohohle uber-průšvihu by bylo stát se dobrovolně ještě o kousek horším a nechat o sobě tvrdit, že jde o parodii. Bez přehánění. Tuto možnost si bohužel tým okolo ještě o něco neschopnějšího než dřív Moorea nechal ujít neustálým tvářením se smrtelně vážně.
Cestou z kina jsem jen přemýšlel, ve který moment přesně už mi mělo být jasné, jaký šunt mám před sebou. Jestli hned z počátku, kdy se Willis bez náznaku gestikulace rozhodne jet do Ruska zachránit svého syna (jako by to dělal obden), nebo když po střihu do Moskvy následuje pětiminutový dialog se zpívajícím taxikářem, jehož smysl jsem neodhalil. Nebo když John prakticky náhodou narazí do svého syna-špiona a rozpoutá příšerně natočenou a velmi dlouhou automobilovou honičku, která nefunguje na úrovni filmařské (zoufalá nepřehlednost) ani lidské (absence humoru a nadsázky).

Stejným způsobem jsem mohl přemýšlet až do konce - nenalezl jsem jedinou scénu, která "by sedla". Která by emočně nebo alespoň filmařsky fungovala.
Viním především očividnou generičnost. Každý prvek sem byl vměstnán, protože si to žánr žádá, ovšem tak nepromyšleně a nenápaditě, že to pouze irituje. Vše od základní dějové kostry po jednotlivé zvraty i hlášky proto působí tak vykonstruovaně a nastrčeně, že to nedokáže tvořit kompaktní celek, ale zároveň je tak žalostně zrealizované, že nemůže být řeč o změti zajímavých epizod.
Vůbec nejsmutnější je, jakým způsobem neschopný Moore znásilňuje Bruce Willise. Ten, ač mladší než Sly i Arnie, jako by na rozdíl od nich zcela vyhořel a postrádá jakoukoliv jiskru. Nemáme pocit, že si chce ke stáru hrát a dělat si srandu z toho, co celý život dělal - působí spíš jako člověk, jenž zoufale potřebuje svou pověst vyždímat do poslední kapky, dokud o něj ještě někdo jeví zájem.

Smrtonosné pasti nejvíc ze všeho chybí nadsázka a humor. Pokud někdo (opět čistě genericky - proč například McClane více než desetkrát prohlásí "jsem jenom na dovolený", když jeho "výlet" do Ruska nikdy být dovolenou neměl?) zahláškuje, pak jen proto, aby působil drsněji a vážněji. Moore jako by si neuvědomoval tupost scénáře, který má před sebou. Scénáře zahrnujícího Černobyl a záporáka chroupajícího mrkvičku.
Místo toho směšně důsledně rozvíjí primitivně načrtnutý motiv otec/syn, jako by snad byla nějaká možnost, že takový konflikt může udržet pozornost diváka očekávajícího akční film.
Nakonec přichází na řadu zřejmě nejzásadnější selhání. Kritizovaná, zpětně však relativně příjemná čtyřka možná koncept Smrtonosné pasti (záměrně) rozbíjela, pětka už ho naprosto nechápe. Důvodem, proč byl McClane tak populární, je jeho lidovost. Byl obyčejným poldou, který se dostával do bizarních situací, přesto si s nimi dokázal poradit díky svému selskému rozumu. Nyní se z něj stal tupý terminátor bez mimiky, jenž jde po Moskvě a střílí do všeho, co se hýbe. To značí velké nepochopení "hrdiny z lidu" a "chlápka od vedle", jakým vždy byl.

Když si k tomu připočtu technicky nezvládnutou Mooreovu režii, kdy je vše opět natáčeno na rutinní ruční kameru, a necharisma Willisona filmového syna (jméno nebudu dohledávat, stejně toho herce vidíme naposledy). Když si k tomu dál přihodím ospalého záporáka s ďábelským plánem, který nás naprosto nezajímá a nechápeme, proč prostě hrdinové dávno nejeli domů. A k tomu ještě přidám, že po zhlédnutí člověk musí dát dvojitého turka, protože po tak silném přemáhání spánku má problém vstát ze sedačky (takže se vám návštěva kina ještě prodraží), mám tu něco, co bych zkráceně nazval "problém".