zamaskovaná Cecilka: Víš, kdo já jsem?
tlustý Josef: Jasně, vole! Lenin!

farář Otík: Nehulákejte mi tady, Kelišová! Nejste doma na vsi!

Škopková: To jasně vidím. Zemský ráj to bude na pohled. Budoucnost šťastná. Tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavést až do maštale!

doktor Karel: Tady je to krásné, jako v Krumlově!

Kelišová: Velebnosti, vy nemusíte, vy jste náš!
farář Otík: Řeklo se všichni chlapi, Kelišová!

(Obyvatelé Hoštic se svlékli do naha a Kelišová běží za farářem.)
Kelišová: Velebnosti, už to vypuklo!

(Farář Otík shání v Itálii něco na sebe pro Cecilku.)
farář Otík: Když já nevím tu velikost!
prodavač: Kozy? Kozy? Kozy?
farář Otík: Jo kozy? Asi sem.
(Ukáže pod pas.)

Cecilka: Nějaká veřejná schůze. Prý mimořádně výjimečná nebo mimořádně mimořádná, já nevím, ale je to v hospodě.
farář Otík: My už schůzovat nepotřebujeme, Cecilko. U nás je všechno v richtiku.

Josef: Nemysli si, že to všechno vychlastáš sám!

Josef: Tumáš, pij, jen si dej. To stejně už doma nemáš, tohle.

babka z Itálie: Paní profesorko, vy jste na ně tak hodná. Madona Mia. Pánbůh vám to musí zaplatit. Já jsem na ně sama, stará a ženská opuštěná, slabá. (Na italského muže.) No, co čumíš, kde je salát?

(Škopkovi a Konopníkovi jsou na půdě.)
Škopková: Maminko, kam jste se nám zahrabala? No to by se musel člověk zbláznit.
(Škopková se ohne a lupne ji v kříži.)
Škopková: Jau, Ježiši Kriste, to mě zase bolí v kříži. Dneska už od rána. to budou ty erupce na slunci. (Babička vyskočí ze slámy, protože venku je slyšet vytí.)
babička: Ježišmarjá, to je ten velkej černej pes ze mlejna. Já se bojím, já se bojím.
Škopková: Kéž by vás sežrat chtěl.

Mošna: Tady jde teďka o reprezentaci, co si o nás ty Italové pomyslej.
Škopek: No co, že tady žijem v hovnech, no.
Škopková: Táto!

(Profesorka Jaruška vlepí Italovi facku.)
profesorka Jaruška: To máš za ty svetříky.

(Škopková se probere po tom, co byla omámena.)
Škopková: Kde je ten růžovej svetr.

(Číšník přinese na stůl tác s mořskými plody.)
Škopková: Ježiši Kriste, vono se to ještě hejbe.

(Farář Otík má být na pokoji s Kelišovou.)
farář Otík: Bože můj, do čeho jsi mě to zase poslal.
Kelišová: Taj já, velebnosti, budu spát hubou ke zdi, abych vás nějak netento.

Škopková: Blaženo, ne abys plavala doprostředka do hloubky, opovaž se, tady při kraji ti to stačí.

Rádl: Tak s pánem bohem do toho.
Rádlová: Pepo, opovaž se, jestli mi ho dáš do huby, tak už ti do smrti nedám pusu.
Gábina: To je teda reprezentace.

Škopková: To je bordel, tohleto!
pokojská: Byl, madam, ale už ho bohužel odklidili.

farář Otík: A když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hubu, Kelišová!

Škopková: Myslivec myslí, že mydlář mydlí myš mejdlem. Hlemýžď se smýká po mýtině... odemykati, zamykati... máš tam někde samyci?

Škopek: Mámo, já už nemůžu...
Škopková: Tak si povol kalhoty, přece to tu nenecháme.

(Škopková se dívá na laptopmodel v obchodě.)
Škopková: Táto, neni to moc malý za tolika peněz?
Škopek: No jo. Aby se nám potom ty králíky do toho vešli.
Venca: Né, to je v pořádku.

prodavač: Hier bitte, haben Sie das Desktopmodell. Bildschirm, Sicherdatenheit, Tastatur.
Škopková: Táto, nějakej Tur.
prodavač: Und hier das Laptopmodell, haben Sie alles in einen Gerät.
Škopková: Jo, jo, jo.

předseda: Hele, už mě neser, Josef, jo? Kam sme to dobudovali, to víme všichni, ale teď jak z toho ven?

Škopková: Táto, zlatý tvoje chrápání, ty cikády řvou jako krávy!

tajemník: Co blázníte, lidi, co se tolik cpete? To nevíte, že nás čeká slavnostní oběd?
předsedova žena: No, to zase bude…
Konopníková: Jo, jako včera ta večeře, potěš pánbůh! Ty potvory z moře vytažený!
Škopková: Máš recht! Koukejte se pořádně najíst, máme na to celý dopolodne!

Škopková: Hnus jeden fialovej! Ještě to vidim. Zaplať pánbůh, že my nemáme moře...

Kelišová: Jsem zpocená jako vrata u chlíva, to je hnus, já už bych se nejradši na to vyprdla…

Kelišová: Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!

(Při pohoštění v Itálii. Něco z talíře se vydá na okružní cestu po stole.)
Kelišová: Tumáš, tumáš, ty hajzle jeden fialovej!

Škopek: Já teda navrhuju, abychom ty Italy hned z kraje ožrali a oni nám pak podepíšou, co budeme chtít!
ředitel: To si zapiš, Evíku!
Evička: Opít Italy.
Béda: Ožrat je musíme tak jako tak.

(Škopková si vybírá oblečení na trhu.)
Škopková: Prosím vás, neměli byste něco na normálního člověka? To jako na mě.

(Kelišová si strká kuře do tašky.)
farář Otík: Kelišová, nepokradeš!
Kelišová: I prd, velebnosti. Má to sebrat někdo jinej?

(Když Béďa navrhne, že by v Hošticích byla nudistická pláž.)
Blažena Škopková: No taková nudapláž by byla na úrovni.
Škopková: Já ti dám na úrovni! Vlez tam a přerazím ti hnáty, zmetku jeden!

Gábina: To by chtělo počítač.
Václavka: To mi povídej.
Gábina: Já bych věděla. Otík.
Václavka s Jaruš: Ten ti tak něco půjčí!

Blažena: Copak teta, vy nepůjdete do vody?
Kelišová: Toť, abych tam ještě chytla nějakej ten AIDS, na starý kolena.

Jirka: Tati, máš tam chybu.
Škopková: Ježiši, samice s tvrdým y. Tak si aspoň vyjmenuju vybraná slova po m. Máš tam někde samici?
Škopek: Tady. (Ukáže na monitor.)
Škopková: Viděl jsi někdy samici s tvrdým?

Konopníková: Fuj, to je nějaká potvora z moře vytažená.
Škopková: Táto, nešahej na to. Má to klepeta.

(Při pohledu na italské jídlo.)
Kelišová: Velebnosti, du blejt.

Škopková: Táto, ty si se zul.
Škopek: Ale jenom trošku.
Škopková: Na mou duši, on se zul. To je smrad, že by jeden pad.

Kelišová: Nikam nechoďte, velebnosti. Víte, že se neumíte prát.
farář Otík: Už s tím zase začínáte, Kelišová?
Kelišová: Toť. Pořád to ukazujou v televizi, že se tady perou.
farář Otík: To je Irák a Irán. Tady jsme v Itálii.
Kelišová: To je jedno, to je taky od i.

Kelišová: Já bych se nejradši na to vyprdla, ještě že máme nafasováno z domova jinak bysme tu chcípli hlady.
farář Otík: Kelišová, kam to zase lezete!

(Když si Škopkovi kupují počítač.)
Škopková: My nejsme žádní podvodníci. Jak se to řekne německy? Undrwasrmani. Rozumíš?