INFORMACE O FILMU

Průkopnické dílo slovenské kinematografie, kterým se přehodnotil stávající směr vývoje a naznačila se nová cesta (po desetiletí myšlenkové sterility, výrazového schematizmu a povstalecko-budovatelského patosu), bývá považované za první dílo československé nové vlny. Přináší nejen nový způsob vypravování (skládaní "rozbíjeného" příběhu s důrazem na obrazové prostředky), ale také nový pohled na realitu - analytické zaměření na city a pocity člověka, historické a společenské souvislosti. Postupem pocitového filmu tlumočí Uher vztah mladých ke světu s neobyčejnou poetickou formulací. Třem místům děje zhruba odpovídají tři myšlenkové okruhy: střetávaní se Fajola a Bely s nejistotami první lásky, obraz života v přírodě a pokrytectví a lež na chmelové brigádě (kde družstevníci kradou, vyhýbají se práci a místní rozhlas trousí politické fráze).

Szomolányiho kamera v detailech vystihuje atmosféru, evokuje náladu, promyšleně pracuje s hloubkou ostrosti. Tvůrci narušují vnější dramatismus, napětí je založené na vnitřních kontrastech zdánlivě nezaujatého záznamu (kontrast shonu a pokoje, detailů a celků, kontrast ticha a zvuků...). Hledají tak krásu a bolest skutečného citu a každodenního života. Poetickou vnímavost diváka vyvolává i důvěrná reflexe Fajolových vnitřních monologů. Uher uvolnil roky potlačovanou duchovní energií slovenského filmu, vyvedl ho z provinční omezenosti a folklorismu.

ŠTÁB

OBSAZENÍ