RECENZE FILMU

Budete-li se chtít přidat k zástupům těch, kteří se chtějí na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá „technologicky převratné retro dobrodružství o hrdinném zachránci světa“, měli byste před návštěvou kina vědět dvě věci.

Zaprvé: příběh je přímočarý, ničím nekomplikovaný a ve své jednoduchosti místy až úsměvný. Zadruhé: technologicky převratný film opravdu je.

Když se pohodlně usadíte do křesla a film se začne rozbíhat, myslím, že jen málokdo bude mít neustále na mysli fakt, že celý film – až na herce – je vytvořený v počítači. Prostředí města Gotham a ostatní lokace, mezi nimi i zasněžený Nepál nebo džungle kolem Totenkopfova sídla, totiž vážně vypadají jako skutečné. Jen jako by si kameraman nasadil na čočku sklíčko, a obraz tak dostal trošku jiný nádech a kvalitu, než na jakou jsme z ostatních filmů zvyklí. Film tak dýchá atmosférou starých komiksů a zažloutlých fotografií a opravdu působí, jako by byl natočený před sedmdesáti lety. V tomto ohledu byste si Svět zítřka neměli nechat ujít. Určitě se o něm bude hodně dlouho a často mluvit a jistě jej budou mnozí napodobovat.

Proč se z něj ale nestane vyložený trhák (v USA se po měsíci od premiéry drží na 10. místě…), to je důvod kvality toho, O ČEM je tak obratně technicky vyprávěno. Základní zápletka zase tak nudně nevypadá: tajemný Totenkopf unáší významné vědce, za pomoci obrovských strojů různých vzhledů, velikostí a typů ničí města po celé zemi, vlády nevědí co dělat. Povolají proto na pomoc toho, kdo jim zřejmě už tolikrát pomohl: Krále oblaků alias Joea Sullivana (Jude Law). Do cesty se mu – z touhy po reportáži a zřejmě i ryze privátních důvodů – připlete jeho bývalá láska, investigativní a správně neohrožená reportérka deníku Chronicle Polly Perkinsová (Gwyneth Paltrowová), a později mu nabídne pomoc i sexy velitelka námořní jednotky Franky Cooková (Angelina Jolieová). Honba za odhalením Totenkopfova plánu dříve, než stačí provést něco opravdu zlého, může začít.

Příběhů o tom, jak jeden muž zachraňuje svět - někdy sám, někdy s parťákem či parťačkou, případně různými technickými udělátky, jsme už viděli spoustu. Přestože je to premisa značně přitažená za vlasy, nemusí znamenat nudnou podívanou. Stačí přidat patřičně slizké záporáky, svůdné ženy, nějaké ty cool hlášky a akční scény, a jak skvěle se můžeme bavit. Vzpomeňte jen na Jamese Bonda. Nebo většinu filmů stvořených podle komiksů. Problém Světu zítřka je ten, že většinu z těchto nezbytných ingrediencí postrádá. (Nezachrání to ani řada evidentních odkazů na slavná filmová díla, jako King Kong, Sloní muž, Indiana Jones ad.)

A naopak: až příliš oplývá takovými scénami, které jsou otřepané a viděné už stokrát. Prostě klasickými klišé. Polly má s sebou pro svou reportáž samozřejmě i foťák – a to víte, že jej vždycky zapomene někde bokem a musí se pro něj vrátit v ten nejnevhodnější okamžik (když za ní vybuchuje místnost plná dynamitu a podobně). Nebo že se při scéně úprku před jakousi stvůrou Polly zastaví a nutně potřebuje na Joeovi, do nějž je stále zamilovaná, vyzvědět, zdali jí náhodou s Franky nezahýbal. A vůbec většina takovýchto momentů, kdy se nahlas této jednoduchosti smějete, souvisí s postavou, kterou (také ne příliš přesvědčivě) ztvárnila Gwyneth Paltrowová. Když už mluvíme o hercích: naopak příjemně, patřičně heroicky a kvůli britskému přízvuku místy i legračně (ne ovšem směšně) působí role Angeliny Jolieové; Jude Law moc příležitostí k charakternímu herectví nebo nějakým superhrdinským výkonům ani neměl.

Z hlediska poutavosti příběhu a vtržení do děje je tedy Svět zítřka ryze průměrným dílkem. Opravdu je ale možné, že Kerry Conran se chtěl první polovině minulého století přizpůsobit nejen stylem a výtvarnou stránkou, ale i stavbou příběhu. (Dokazovalo by to použití písně Somewhere Over The Rainbow z Čaroděje ze země Oz při závěrečných titulcích i samotná ukázka filmu při scéně v kině…) Vždyť dnes nám připadají legrační i oni kultovní Jamesové Bondové… Ať tak či onak, způsobem zpracování Conran jistě přinesl inspiraci dlouhým řadám pokračovatelů, kteří budou točit své filmy stejně. Nebude jich asi mnoho; přece jen dělat škleby před jakýmsi modrým plátnem nemusí vyhovovat každé celebritě a ne všechny režiséry by asi bavilo piplat se s kreslením v počítači… Na zodpovězení otázky, jestli tedy Svět zítřka opravdu nějak zásadně ovlivní celý filmový svět, si budeme muset počkat několik let. Někomu však může stačit i to, že se v kině dobře bavil.