RECENZE FILMU

Britské školství dostalo zřejmě více peněz, než bylo nezbytně nutné, protože krom propagačních brožurek si pořídilo i tenhle film. Jinak mi totiž smysl celé téhle eskapády uniká. An Educaton je ze všech Oscarových kandidátů nejzbytečnější a nejméně důležité dílo. Obsahem i zpracováním. Přitom vůbec nejde o nějak špatně natočenou nebo snad nudnou podívanou. I přes záporné vyznění velké většiny recenze je to koukatelný film, který vás ostatně za svých devadesát minut ani nestíhá nudit. Je v to podstatě "bezproblémový film". Bohužel to ale ke štěstí nestačí... Zvlášť u tak ceněného snímku.

Příběh vypráví o mladé studentce, žijící v padesátých letech v Británii, která je plná ideálů, revolty a touhy zažít víc, než jí konzervativní škola a výhled na oxfordskou univerzitu nabízejí. Není divu, že podlehne staršímu muži, který jí může dát vše, o čem kdy snila. Výlety do Paříže, návštěvy jazzových klubů... Vše samozřejmě není tak ideální a nakonec se Jenny dozvídá šokující fakt, že... Ale to momentálně není důležité. Děj je totiž značně vyčpělý, použitý a studená sprcha, kterou hrdinka zákonitě musí podstoupit, je očekávatelná a předvídatelná od první minuty. Právě kvůli tomu, že příběh nemá čím překvapit nebo zaujmout, nevyzní pointa filmu: "Učit se, učit se a učit se."

O ničem jiném totiž An Education není. Monotónně a bezhlavě (ve smyslu zcela vykalkulovaně a očividně) míří ke svému vyústění, které před nás deset minut před koncem mrskne jak hospodská dvanáctku a už se o nás víc nestará. Není tu možnost interpretovat, není tu žádná vedlejší dějová linie, není tu možnost utvořit si na věc vlastní názor, není tu nad čím přemýšlet. Prostě se, děti, učte, ať nedopadnete jako hrdinka. (Která navíc končí na stejném bodě, kde začala, takže jí vlastně totální ztráta zodpovědnosti a logického chování vůbec nijak neuškodila.) Není mi jasné, jestli by stejně dobře neposloužily ty brožurky...

K čemu totiž to všechno? Dobří herci, zajímavá atmosféra? Není to k ničemu, protože tenhle film není víc než prázdné a veskrze účelové moralizování, které ani není obaleno žádným blyštivým pozlátkem, aby nás zaujalo, ale ani není natolik špinavé, aby nás alespoň odstrašilo. Není mi jasné, jak nás chce scénárista Nick Hornby přesvědčit o svých názorech, když se očividně bojí zajít do větší hloubky problému. Zřejmě má svojí hrdinku moc rád na to, by jí skutečně způsobil nějaké problémy. Není mi jasné, za co přesně získal nominaci na Oscara a odmítám o tom uvažovat. Všechny chyby filmu totiž míří právě směr scénář.

Nebo je to chyba režie? Rozhodně ne! Naopak myslím, že právě Lone Scherfigová odvedla dobrou práci. Z nekonfliktního a zbabělého scénáře dokáže tvořit iluze důležitosti filmu a konec na první pohled doopravdy působil tíživě a opodstatněně. Zdůrazňuji, že na první pohled. Pár minut po skončení mě totiž napadlo: "To jsem vážně sledoval film o holce, co se půl roku chová jak malé naivní dítě, nakonec se jí ani nic nestane a ona může vesele pokračovat ve svém životě?" Scherfigová očividně umí pracovat s momentálními emocemi. Cítíme dokonale smutek a radost hrdinky. A to, že dlouhodobě to nemá opodstatnění nebo větší hloubku, se jí až moc dobře daří skrývat. Opilost tímhle rohlíkem ale mizí velmi rychle a chvíli po titulcích už z filmu v hlavě mnoho nezbývá.

Co se týče vizuálu, tam už se Scherfigová moc nepředvádí. Otravná šeď všude kolem už je na retro trochu málo a i když film skutečně působí, jako by se odehrával v padesátých letech, není to zase taková výhra. Hornby si zřejmě myslel, že se jeho pointa bude více vyjímat v prudérní Británii poloviny minulého století, ale já si naopak myslím, že když už této doby zas tolik nevyužívá, tak měl příběh alespoň umístit do doby dnešní - působil by alespoň aktuálněji a smysluplněji. Když se ale nemá čím zaujmout, tak se počítají každé bodíky - a Akademie by stejný příběh dnešní doby (a to, že ve scénáři by stačilo zaměnit slovo "jazz" za "diskotéka") jen těžko ocenila.

Co říct na závěr, když vše důležité už padlo? An Education není špatný film. Jen je zbytečný. Veškerá jeho působivost vychází z čistě vykalkulovaného spojení: konzervativní padesátá léta - revolta mládí - morální ponaučení. (Přitom všechny tyto body a jejich kombinace už nám byly nabídnuty lépe.) Závěrečné rozuzlení i cesta k němu jsou jasné jak facka. A na bez výjimky skvělé herce jsem už teď prakticky zapomněl. Jednoduchý a účelový film, který nám cpe, co už dávno víme, ale nepřidává k tomu nic navíc. Docela to uteklo, koukalo se na to dobře... a teď už může začít proces vymazávání z paměti. Žádná škoda...