Vydať sa či nevydať sa? Študovať či neštudovať? To je teda otázka. A je hodne ťažké sa rozhodnúť. Pekná reklama vzdelaniu.

Jelikož jsem si předem nepřečetl žádné informace, domníval jsem se, že Škola života bude komedie jak poleno, přinejlepším typu Snídaňového klubu. Jenže málokdo by nazval školu, kam chodí studenti, zrovna „Školou života“, takže tento film se ukázal být něčím na způsob obráceného Předčítače. Myslím, že Škola života by za normálních okolností u mě neměla štěstí, protože vědět předem pouze tuto informaci, asi bych film odkládal déle, ale nyní, když jej mám za sebou, musím konstatovat, že bych možná i prohloupil. Divákovi jako jsem já fakt, že hlavní postavu hraje sedmnáctiletá školačka, moc dobře zrovna nezní. I když je věk hlavních hrdinek jiný, zavání to příběhy pro ženy, jako třeba Janou Eyerovou nebo Pýchou a předsudkem, ale co je na tomto „romantickém“ filmu odlišného? Právě onen propastný věkový rozdíl mezi dvěma lidmi, jako v Předčítačovi. U člověka, který nesleduje romantická dramata v jednom kuse, je, řekl bych, velmi malá pravděpodobnost, že by viděl něco podobného. Jistě, je tu muž, který udělal dojem na holku, s kterou teď tráví spoustu času, ale okolnosti stejně mají veliký význam. Mě ale neunikla jedna věc, kterou bych označil možná i za strategický trik. Na zápletku člověk nečeká dlouho, ale na nějaký obrat ve vývoji děje neboli kolizi už ano. Ačkoliv děj nepostrádá své kouzlo, jeho poutavost spočívá spíš v jeho schopnosti udržet diváka bdělého, když čeká na nějakou změnu. A ději se to, myslím, daří dobře. Škola života není vůbec vyloženě špatný film. Britové mají smysl pro originalitu, což mohu potvrdit snad u každého jejich filmu, který jsem v poslední době viděl. Nicméně i když tu máme >takový< milostný vztah, je třeba objektivně vzít v potaz, že tento triumf udělá dojem na začátku, a postupně pomalu slábne. Já ovšem stráveného času s tímto filmem nelituji.

Rosamund Pike

Film zaujme vizuálním zpracováním svého námětu víc než samotným příběhem. Děj určitě nenudí, ale celkový vzhled filmu ho prostě zastíní.

Přišla jsem, viděla jsem...

Je to takový strašně příjemný pocit, když člověk ví, že kouká na kvalitní film. Tento pocit jsem u An Education měla. Sice hlavní myšlenka je opravdu od počátku zřejmá, přesto jsem si film vychutnala. Od anglického přízvuku až po životní lekci... Herecké výkony byly úžasné, Mulligan i Sarsgaard byli opravdu přirození. Jak už poznamenává recenze, Anglie 50. let až tak dokonale vystihnuta nebyla, ale příběh pro mě byl dostatečně zajímavý i tak:)

Upřímně, moje očekávání bylo větší a ve výsledku jsem poněkud zklamaná. Neshledala jsem nic okouzlujícího na příběhu naivní děvčiny, která se zamiluje do staršího chlapíka, aby v zápětí zjistila, že má na krku chomout. Možná jsem tohoto tématu již přesycená nejen z filmů, ale i z běžného života. Takže po příběhové stránce opravdu prvoplánová nuda, která kdyby nebyla zabalená do lákavého hábitu Oscarových nominací a nezněla zvučnými jmény hlavních představitelů, nestála by ani za zlámanou grešli, toť můj osobitý názor. Za zmínku stojí i divácky atraktivní doba šedesátých let, doba výrazného líčení, vysokých účesů, krásných šatů, atraktivních dam, šarmantních pánů, doba, kdy do společnosti zavanul příslib bujarého života. V této oblasti bych smekla před režisérkou klobouk, protože podle mě se jediná tato záležitost povedla natočit tak, jak bych si i představovala. Za to palec nahoru. Obsadit do role hlavní hrdinky Carey Mulligan nebyl špatný tah. Pro ni samotnou tahle role znamenala jisté zviditelnění a pro diváky moment, kdy se můžeme pokochat příjemným herectvím mladé herečky. Peter Sarsgaard je pro mě nejen oříšek svým jménem, ale i svým herectvím. Do role ženatého svůdníka bych asi obsadila někoho jiného, kdo by si alespoň na půl hodiny vytáhl z kalhot pravítko a povolil uzdu svému umu, protože Peter na mě působil, ať si říká, kdo chce, co chce, jako sešněrovaný panák bez špetky šmrncu. Opravdu, jak dlouho jsem si na An Education brousila zuby, tak dlouho jsem mohla dělat cokoli jiného, byla to ztráta času ve všech významech tohoto slova, chcete-li dvousloví. Tudíž pro rekapitulaci zdůrazňují, že palec nahoru si zaslouží leda tak Carey, bravo jejímu výkonu, a ona světová šedesátá léta, jejichž podání mě opravdu vtáhlo do této doby. Příběh, který sice ve většině případů dokonale kopíruje život, ale bohužel podán tak nemastně, neslaně a nedochuceně, ve mně zanechal akorát nepříjemnou vzpomínku. Navíc konec, kdy po šokujícím zjištění hrdinka hází všechno za hlavu a vrhá se do zdokonalování svého života, mě opravdu zvedl ze židle. Sice se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, ale na druhou stranu, nikdo není dokonalý, to snad jen filmoví hrdinové…

Tak to vidím já...

Neuvěřitelně vykalkulovaný a prvoplánový film, na který se sice dobře kouká, ale opíjení rohlíkem je tu na mě až moc okaté. Víme, co se stane... a vlastně se to ani nestane. Hrdince je sice udělana životní rána, ale nenese za ní žádné následky a pointa filmu tak vyznívá spíše naopak - dělej si co chceš, stejně ti nakonec všichni odpustí a můžeš začít ani ne od znova, ale prostě nastoupit zpět do vlaku, který by ale v reálném životě už dávno ujel. O to víc v kontrastu s konzervativní Anglií padesátých let. Zbabělý film. Ale jak říkám, kouká se na něj docela dobře a je tu pár dobrých herců.

Pier

Byl jsem přesvědčen, že snímků jako je tento je mnoho...Po pár dnech kdy jsem si film nechal rozložit v hlavě, jsem usoudil, že podobné filmy se rodí pouze v UK...Do půlky filmu jsem nechápal co se mi snaží film sdělit, když jsem na to přišel, docela jsem se proklínal za to že mi to nedošlo dříve...Musím ale pochválit režisérku, leč pochází z Dánska tak vystihla puritánskou Anglii pár let po válce naprosto bravůrně...Jinak co se týče onoho konce, takhle to prostě dopadnout muselo a mě to nijak nevadí...Atmosféra doby je zachycena velice věrohodně, nejvíc se mi asi líbil výlet do Paříže, který je nasnímán naprosto kouzelně...Herecké výkony všech zúčastněných byly vynikající, ovšem nad všemi jasně exceluje pro mě dosud neznámá Carey Mulligan...Sice je to kvalitní snímek ale už jen nominace ve mě vzbudila jisté obavy, natož představa že by snímek mohl vyhrát!!!

Retro

Pro mě opět jeden z oscarových filmů, který mě potěšil. Mám ráda Anglii, mám ráda její zákoutí a ty krásné venkovské domy z červených cihel, celkově film na mě působil velice příjemně - parádní francouzské songy, prostředí, doba, ve které se odehrával. K tomu příběh, se kterým se ztotožňuji, herci, kteří do filmu zapadli jako do skládačky. Hlavně chválím objev Carey Mulligan, ta byla krásná a tak prostá, až nevěříte, že jenom hraje. Možná bych na konci čekala větší gradaci nebo složitější rozuzlení, větší životní facku, ale i tak to byla příjemná hodinka a půl strávená u filmu, který mě pohladil na duši.