(U večeře.)
Jenny: Do zítřka musím napsat esej.
Jack Mellor: Výborně. Takže skrz strop uslyším jenom pot kapající na učebnice.
Jenny: A co cello?
Jack Mellor: Ne.
Jenny: Má to přece být můj koníček.
Jack Mellor: Tvůj koníček už to přece je. Až se tě na Oxfordu zeptají, jaké máš koníčky, řekneš cello a bude to pravda. Koníčky cvičit nemusíš, koníček je jenom tvůj koníček.
Jenny: Mám zabalit mládežnický orchestr?
Jack Mellor: Ne. Je to dobrá věc. Ukazuje to, že se dokážeš aktivně zapojit.
Jenny: Jo. Ale do něj jsem se už aktivně zapojila. Takže už s ním můžu seknout.
Jack Mellor: (Po chvíli přemýšlení.) Ne. To by přece ukazovalo pravý opak. A rebelky na Oxfordu nechtějí.
Jenny: Ne. Nikoho, kdo má vlastní názor.