RECENZE FILMU

A je to tu, největší animovaná pecka letošního léta dorazila už i do našich kin. Žlutí čtyřprstí Simpsonovi patří k jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších seriálových rodin, o čemž svědčí i jejich hvězda na chodníku slávy v Hollywoodu. Po svých bezmála čtyřech stech seriálových epizodách si vykročili i do světových multiplexů a napáchali škody hodné velkého měřítka filmového plátna.

Zlí jazykové se nás dávno před uvedením filmu snažili zastrašit řečmi typu: „Bude to jen blok čtyř seriálových dílů po sobě“, „Fórky budou ohrané a sebrané z jednotlivých epizod“. Také se strachovali o to, jestli se Groening vyhrabe z křeče a unylosti posledních sérií, které neměly zrovna tu nejlepší odezvu. Jako fanoušek Simpsonů můžu říct, že čtyři (dobré) díly po sobě by mi vůbec nevadily, že fórky byly možná některé vypůjčené a ne až tak překvapivé, ale kino se stejně zmítalo v dobré a uvolněné náladě. A spekulace o tom, že tvůrci budou pokračovat v nedobré tradici posledních sérií, byly neopodstatnělé a film je snadno vyvrátil.

Filmové Simpsony bych charakterizoval jako jeden díl natažený do větších rozměrů. Tvůrci inzerovaných 87 minut mě zpočátku lehce vyděsilo, ale když naběhly závěrečné titulky, tak jsem si připadal, že v kině sedím teprve půl hodiny. Děj (říkejme tomu z nedostatku jiných výrazových prostředků děj, protože popravdě to byla lavina skečů) odsýpal, nenudil a až na občasnou přehnanou filmovost některých záběrů (rozumějte záběry na větší scenérie, podmalované hudbou – to do Simpsonů prostě nepatří) to byla parádní zábava, u které mi občas na hlavu lítal vyprsknutý popcorn ze zadních řad. Hudbu jsem bohužel během filmu takřka nevnímal a obešel bych se bez ní (úvodní Green Day ovšem měli úspěch) a spokojil se s tou klasickou seriálovou. Graficky nám Simpsoni trošku povyrostli a bylo použito přeci jen o něco málo více než klasický dvojdimenzionální formát, ale v celku to nepůsobí nijak zvláštně a nepatřičně.

Lehkou výtku bych měl k nemožnosti zvolit si titulkovanou verzi (nevím jak jinde, ale Špalíček, ani Olympia ji ve mnou vybraném čase nenabízeli), protože bych si dal asi repete a porovnal rozdíly s českým dabingem. Ten byl kvalitní jako vždy, i když největší ovace by si podle mě zasloužila němá Maggie. Při vzpomínkách na její vražedný pohled na opičku nebo zlostný na Homera se ještě stále usmívám. Možná škoda, že díky překladu uniklo pár fórků, ale i tak tam zůstalo pár výmluvných obrazových jako například „EskiMoe’s“ (Eskamácké U očka), kterého jsem si všiml na Aljašce (ano, Homer s rodinou se dostali daleko za hranice rodného Springfieldu).

Jako celek ale Simpsonovi ve filmu nelze hodnotit nijak jinak než kladně, protože každý jejich fanoušek i nefanoušek si z kina odnese porci nefalšované žluté zábavy. Léto v kinech nám začíná napravovat pošramocený dojem nepovedených trojek, jsem za to rád. A rozhodně by nebylo na škodu pohrát si s nápadem dvojky nebo titulu Futurama ve filmu.