Jennifer Lawrence

Na filmu jsou nejzajímavější herecké výkony ústřední dvojice, kteří se snaží vrátit do normálního života po pobytu v psychiatrické léčebně. Děj je bohužel předvídatelný a romantika nezaujme...

****

Tak tenhle film se nachází někde na pomezí vážného dramatu a bláznivé romantické komedie. A to jsou zřejmě mé dva nejoblíbenější žánry. Ale pořád se nemůžu rozhodnout, jestli fakt, že SLP kombinuje prvky obou je mi sympatické, nebo mi to spíš tak nějak překáželo. Ale asi spíš to druhé. V bláznivých romantických komediích mi určité klišé nevadí, tam s tím tak nějak počítám, ale v tomto filmu mi seděla více ta dramatická stránka a tudíž jsem čekala, že i závěr se ponese ve vážnějším duchu. Musí se nechat, že film má i mnoho pozitiv. Především výborné herce, jedinečnou atmosféru, emotivní scény a naprosto vynikající rozjezd (nebo řekněme první půlku), při kterém už jsem si libovala, jak mu vysolím minimálně 90% :D. Ovšem pak se začal ubírat trošku jiným směrem, než bych předpokládala a nějak jsem se asi nezvládla emočně přeorientovat na tu jinou strunu. A i když ve mě SLP vyvolávalo spoustu emocí, tak závěrečné "vylití citů" pro mě bylo stěží uvěřitelné a strojené, což je věčná škoda. Protože film měl obrovský potenciál. I tak jsem si ale jeho sledování užívala asi nejvíc z letošních novinek, co jsem měla zatím možnost vidět. Takže pěkné, ale mohlo to být ještě mnohem lepší..

Dramedie. Romantika. Klišé.

Už mě trochu začíná nudit fakt, že nejpovedenější filmy si dělají legraci ze sebe a/nebo svého žánru. Terapie láskou na začátku vypadá, že by mohla být jiná, vážnější a více cliché-free, a asi hodinu úspěšně mate. Pak se to ovšem zvrhne a uvidíme všechna možná i nemožná klišé z romantických filmů, která si tvůrci půjčili, udělali si z nich legraci, a snímek zakončili jako libovolného zástupce žánru. Řemeslo je na jedničku, herci jsou skvělí, příběh odsýpá, vtipy jsou zábavné a člověk se při sledování baví, což je samozřejmě víc, než se dá říct o jiných filmech. Dnes jsou cool popkulturní a žánrové odkazy povýšené na obsah. Třeba to přejde.

Prostě vkusnější romantika

Filmy z ústavů a o „bláznech“ jsou asi stále vděčným tématem, které sype Oscary (Jack Nicholson, Angelina Jolie např.). A pokud ho po vzoru 50/50 natočíte o mladých pro mladé, nemůže asi úspěch překvapit. Přesto jsem láskou kritiky zaskočen, film sice splňuje veškeré Oscarové propriety a drží jistou kontroverzi v nepřekonatelných mantinelech, zatímco citové vydírání lačně vystrkuje růžky, ale poslední třetina příliš nefunguje a film se začíná převtělovat v klasickou romanťárnu typu Let’s dance nebo Deník princezny. Film tak ztrácí punc uvěřitelnosti, o které nás z počátku přesvědčoval. Po delším přemýšlení jsem se ale rozhodl závěr tvůrcům odpustit, protože film budí v divákovi emoce, je plný okamžiků za plný počet a dokáže divákovi věrohodně ukázat, jaké to asi je žít v americkém maloměstě s nálepkou „blázen“ s předpojatou policií v patách. Navíc Jennifer Lawrence zraje ve velmi zajímavou herečku a musíme se modlit, aby ji Hunger Games herecky nezničil. A Rober De Niro má konečně zase možnost ukázat, že není pouze fešným jménem na plakátu. {75%}

Terapie

Terapie láskou byla mým želízkem v ohni, avšak trochu mě zklamala. Bradley Cooper zahrál svého Pata skvěle, o tom snad nemůže být pochyb. I ostatní postavy, svým způsobem pošahané, byly trefné a doplňovaly kolorit filmu. Když se ale zaměřím na snímek jako celek, nadšení vyprchává. Ano, je to zajímavé, netradiční romantické drama, v němž není nouze ani o humorné okamžiky, ale emoce a chemie v něm moc nefungují. Není to špatný film, ale je trochu prvoplánový a ne vždy funkční.

Moc pěkné romantické drama, které vystupuje z řad skrze velmi osobitě sarkasticko-cynický humor a neobvykle pojaté hlavní postavy. Ve finále vypadá Silver Linings Playbook jako každé druhé drama, ale na druhou stranu je zde opravdu vidět ta snaha ve všech směrech prokreslit charaktery postav, čímž bylo umožněno i zapojení do boje o Oscary i úplným nováčkům. Tento film je tím druhem dramatu, na které se vzhledem k úmyslu nesoustředit se pouze na ústřední dvojici, ale i na prostor ostatním, a jinak celkově dobře zpracovanému příběhu dobře dívá, ale nebojím se říct, rychle zapomíná. Jsem si jistý, že znova bych se na něj nekoukl, ale ačkoliv se jej neopovažuji označit za horkého oscarového favorita, vůbec bych se za jeho případné výhry nezlobil. Coopera i Lawrence mám jako herce rád, tak bych jim to i přál.