Silmido je jeden z filmů(společne s Oldboyem nebo Shiri),které formovaly dnešní podobu jihokorejské kinematografie a které mají tak říkajíc na triku ten velký zájem diváků z nejrůznějších zemí. Je to každopádně určené pouze silným povahám,protože o velmi kruté scény(a to jak fyzicky tak psychicky) zde není nouze,nicméně byla by chyba vnímat Silmido pouze jako ukázku násilností. Protože vedle skvělého(ale opravdu skvělého) technického zpracování je tenhle film i velmi chytrý a psychologicky maximálně dotažený. Kang Woo-suk chtěl zde hlavně ukázat,že když partě nejrůznějších zkrachovalců dáte skutečně chytlavý životní cíl,ukáže se to nejlepší v nich a i když před tím tak trochu na život rezignovali,dokážou se jakoby probudit.A to i v případě,že ten úkol nejspíš povede k jejich smrti-atentát na Kim Ir-sena také k ničemu jinému ani vést nemohl.A jak je potom pro psychiku takových lidí nesnestelné,když jim tenhle úkol a životní cíl zase vezmete.Pokud bych měla Silmidu něco vytknout,tak je to jednak absence nějakého výraznějšího hlavního hrdiny do kterého bysme se mohli emocionálně vžít(sledujeme spíš celou skupinu než jednotlivce) a dále ne úplně povedený závěr,který byl na mě přece jenom trochu moc patetický.Celkově jsem fakt ráda,že jsem tenhle film neminula.