RECENZE FILMU

V letošní nabídce třetích dílů už se v divokých vodách Karibiku potopil se svou Perlou kapitán Sparrow a do vlastních sítí se zamotal Spider-Man. Potřetí také svou bažinu opouští zelený chlapík, celému světu známý jako Shrek, aby opět zaútočil na naše bránice a peněženky.

Stejně tak jako Shrek nechce slyšet o zodpovědnosti, nechce ani vládnout, a proto když umírá Žabí král pohádkové země Far, Far Away, existuje pro něj jen jediná možná varianta, jak se této povinnosti vyhnout. A sice přesvědčit jediného v úvahu připadajícího nástupce na trůn, jistého Artieho. Zlobr se za doprovodu věrných přátel Oslíka a Kocoura vydává na cestu, jejíž jediným cílem je mladíka přivést - a to po dobré či po zlém. Na královskou korunu si však dělá zálusk někdo úplně jiný. Ano, princ Krasoň. V ústraní spřádá plány na trpkou pomstu za své ponížení...

Tak takhle začíná třetí (a na 100 % ne poslední - na čtvrtém dílu se již intenzivně pracuje) pokračování, ve kterém tvůrci vsadili na osvědčené schéma, dobře známé z prvního zlobrova dobrodružství, a tím je cesta z bodu A do bodu B. Zatímco při první pouti měl Shrek přijít na smysl pravé lásky a přátelství, tentokrát je hlavním motivem zodpovědnost, což se bohužel odráží převážně na kvalitě humoru. Shrek přestává být tím nedomrlým dospělákem s duší dítěte a celkem rychle taťkovští. Změnu bohužel neprodělává jen Shrekův charakter, ale hlavně vztah Oslíka a Kocoura. Pokud ve druhém dílu jejich vzájemné kočkování patřilo k tomu lepšímu, tak vězte, že tihle dva k sobě našli cestičku. Jejich vztah tak přerůstá v určitý druh symbiózy, kdy se vzájemně doplňují v moralizujících myšlenkách a převážně nahrávají na smeč zlobrovi, který však většinou trestuhodně míjí.

Po technické stránce je vše v naprostém pořádku, ale bez sebemenší šance ještě něčím překvapit. Shrekův multivesmír odkryl všechna svá zákoutí a místo úžasu tak zůstává místo pouze pro povzdech z čiré nostalgie. Doby, kdy největší procento zážitku tvořila samotná animace, jsou ta tam a z tohoto úhlu pohledu třetí Shrek definitivně přichází o kouzlo jedinečnosti. Nejviditelnější úpadek se odráží v kvalitě scénáře. Místo toho, aby tvůrci tahali z rukávů esa, sází na provařené téma a nuance v předchozích dílech již viděných situací. Jasným příkladem scenáristické impotence je lepení chatrné stopáže Perníčkovým životem, který mu běží před očima. Takových situací je ve filmu bohužel víc.

Avšak zlomit nad Shrekem a jeho přáteli hůl by bylo až příliš pošetilé. Zlobr má v sobě ještě jistý nevyždímaný potenciál a pokud ho tvůrci využijí správným způsobem, může se Shrek vrátit v plné síle a za podobný rozpočet (160 milionů dolarů) předvést pompéznější show tak, jak bychom ho vidět chtěli. Zvlášť když si tvůrci v závěru otevřeli ta pověstná zadní vrátka. Bohužel jako má mince dvě strany, tak v tomhle případě existuje i opačná varianta. Shrek se sice vrátí, ale bude to ve stejném stylu jako letos. A proč? Protože vydělává. A když něco vydělává, je s tím něco v nepořádku (řečnická otázka) Nebudu předjímat a budu doufat, že se zlobr vrátí na světlou stranu síly.