RECENZE FILMU

Do českých kin přichází dlouho očekávaný snímek režiséra Clarka Johnsona (S.W.A.T. – Jednotka rychlého nasazení) s názvem Strážce. Což o to, název je to příhodný. Otázkou zůstává, zda film dokáže nabídnout divákovi něco víc než jenom vyobrazení agenta, který má za úkol chránit první dámu Spojených států. A možná i více, než jen chránit…

Agent Pete Garrison (Michael Douglas) zasvětil tajné službě celý svůj život. Před 20 lety zachránil prezidenta a nyní je to jeden z nejzkušenějších a nejuznávanějších agentů, který dělá dobře svoji práci. Každý den vstává ve 4 hodiny ráno, udržuje se v kondici, a co víc – nyní má na starosti ochranu první dámy (Kim Basinger). Na první pohled ideální stav. Vše je skvěle organizováno, agenti fungují zcela příkladně a pravděpodobně by byli u tajné služby šťastně až do smrti. Kdyby jednoho dne jeden z tajných nebyl přímo u svého domu po cestě z práce zastřelen.

Zajímavý rozjezd snímku a zápletka. To je vlastně jeden z mála kladů snímku. Od začátku je divák vtažen do děje, který poměrně razantně nabírá obrátky. Je se na co dívat, protože kdo by si byl jenom pomyslel, že práce tajné služby je tak pestrá. Po agentech stále někdo střílí, stav pohotovosti dokáže vyvolat i obyčejný civilista mající ruku v kapse a prezidenta Spojených států se snaží pořád někdo ohrožovat - ba dokonce zabít. Pravda, v opačném případě by tahle speciální ochranka pravděpodobně postrádala svůj smysl. Ačkoli, ne tak docela.

Překvapení se dočkáme prakticky v tentýž okamžik. Rutinní scéna, kdy Pete Garrison kontroluje dům první dámy, zda v něm nečíhá některý ze sabotérů, vyústí v zásadní zjištění – Pete má s první dámou poměr! Pokud se do této chvíle dal snímek označit za nadějný špionážně-akční thriller, tak od tohoto okamžiku tomu tak už není. Z filmu sice jednoznačně nevyplývá, zda tento poměr trvá rok, nebo právě oněch 20 let, ale ani jedna z variant se do filmu tohoto typu moc nehodí. Ledaže by byl záměr popřít kvality tajné služby tím, že sice chrání úspěšně 20 let prezidenta, ale ani za takto dlouhou dobu nebyl nikdo z tajných agentů (včetně prezidenta samotného) schopen tuto věc zjistit. Na druhou stranu je zde jedno drobné vysvětlení – ve filmografii Michaela Douglase jsou podobné zálety zcela normální, jak bylo možno vidět například v již zmíněném Základním instinktu, proto tento fakt nemusí být ve skutečnosti až takovým překvapením, jakým se zdá na první pohled být.

Dále se ve filmu vyskytne Jill Marinová (Eva Longoria – Zoufalé manželky) coby nová kolegyně a v tento okamžik chráněnka Davida Breckinridgea (Kiefer Sutherland – Čas zabíjet, Telefonní budka). Davida, který byl ještě donedávna nejlepším přítelem výše zmíněného Peta – do okamžiku, než mu Pete svedl manželku (ano, další zálet, nyní již nic překvapivého). Tady ale veškeré klady končí. Nyní již nejsou v plánu žádné scény, které by dokázali diváka ještě chvíli oddalovat od zjištění, že film je velmi nudný. Akční náboj je ten tam a důraz je pro změnu kladen na to, aby všechny události měly jistou logiku, která se stejně nakonec nedostavuje. Pete je falešně obviněn ze zrady a celou dobrou polovinu filmu úspěšně uniká svému přece tak preciznímu a organizovanému týmu profesionálních agentů a mezitím stačí ještě navštěvovat svou milenku v podobě první dámy. A to by nebyl Michael Douglas, aby se nepokusil obhájit svou nevinnost, aspoň tedy co se týče obvinění ze zrady…

Snímek Strážce se hitem roku zcela určitě nestane. Dokonce jej díky celkovému zpracování (především scénáře), nebo hereckým výkonům, které jsou s výjimkou Michaela Douglase naprosto podprůměrné, nelze označit ani za průměrný. Nepřehlédnutelným faktem budiž také existence nepřeberného množství žánrově i zápletkou natolik podobných filmů (ne-li zcela shodných), tudíž chybějící nápad, popřípadě originální zpracování jsou zcela zásadní aspekty pro celkové hodnocení, které je zachráněno pouze několika světlými momenty a osobností Michaela Douglase, který jako jediný nezklamal. To ale bohužel nestačí.