GOLDIE FILM

Dnes by své sté narozeniny oslavil bezpochyby nejslavnější český autor animovaných filmů, jehož stopa navždy zůstane nejen v naší či evropské, ale také ve světové kinematografii hluboko vrytá. Jedná se pochopitelně o legendárního Jiřího Trnku. Všestranně nadaný umělec, u něhož ale vždy dominovala výtvarná činnost, je dodnes lidem znám jako zakladatel studia Bratři v triku, ilustrátor knih či autor mnoha celovečerních i krátkometrážních animovaných filmů. S jeho jménem je neodmyslitelně spojena práce s loutkami, na čemž má jistě zásluhu i další persona české umělecké scény, a to Josef Skupa, Trnkův učitel a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka. A ještě jedna věc se asi každému fanouškovi filmů ve spojitosti se jménem Trnka vybaví. Sen noci svatojánské. Právě goldie věnovanou tomuto snímku dnes vzdáme mistrovi české kinematografie hold.

Vznik Snu noci svatojánské se datuje do sklonku padesátých let minulého století, což je doba, kdy na tom byl český film v globálu špatně. Točily se především tendenční snímky, rozšířila se cenzura, kinematografie byla pod stranickým dohledem. Symbolem všeho se stala konference v Banské Bystrici, jež proběhla v roce 1959 a kde všechno kulminovalo. Je ovšem nutno dodat, že po roce 1956 nastalo krátké období uvolnění, které se pozitivně promítlo i ve filmu. A aby byly informace kompletnější (přesto berte v potaz, že informace o historickém kontextu jsou zde jen pro dokreslení atmosféry), sluší se zmínit, že ani 50. léta nelze šmahem odsoudit. Začaly se hojně objevovat dětské filmy či pohádky, které si udržely svou kvalitu a dokonce zaznamenaly úspěchy v zahraničí. Pravda, mnoho filmařů se k těmto žánrům uchýlilo z donucení, protože straníci tyto druhy snímků nekontrolovali tak přísně a protože jinak by mnozí tvůrci museli s tvorbou asi nadobro skončit. Trnkův Sen noci svatojánské zmíněné charakteristiky vesměs naplňuje. Žánrově určitě. Navíc si Snu noci svatojánské všimli například na festivalu v Cannes, odkud režisér Trnka neodešel s prázdnou. Kdeže jsou ty doby, kdy český film slavil mezinárodní úspěchy navzdory nepříznivému klimatu.

Trnka našel svou inspiraci u samotného velikána světového dramatu Williama Shakespeara. Ale opravdu jen inspiraci. O věrnou adaptaci se rozhodně nejedná. Obecně je sám Shakespeare zatížen mnohými dezinterpretacemi, za což zhusta může konzervativní a prudérní 19. století. Sen noci svatojánské je původně komedie psaná na přelomu raného a vrcholného optimistického Shakespearova období. Hra se čtyřmi dějovými liniemi, nesmírně komplikovanou zápletkou, jak u komedií tohoto dramatika bývalo zvykem, se mimo jiné vyznačuje jistou erotičností a necudností. Trnka však tyto prvky opustil. Namísto toho vytvořil dílo až pohádkově poetické, lyrické, snové. Těžko na těchto pár řádcích rozhodnout, zda je to dobře, či špatně. Šalamounsky to můžeme pokládat za autorskou invenci a Trnkovo výsostné právo. Ovšem je dobré si uvědomit, že i Trnka má podíl na tom, že tuto Shakespearovu hru dnes vnímáme poněkud zkresleně.

Děj filmu snad ani nemá cenu popisovat, to se prostě musí vidět. I když Trnka leccos zjednodušil, přece jenom není snadné obrazem vyjádřit vše, co snese papír, základní startovní premisa zůstává. Snímek má kolektivního hrdinu, nikdo zásadně nevyčnívá a nikdo zároveň nehraje druhé housle. Osudy postav se během celého filmu vzájemně prolínají. Vše se odehrává v dávné době v Aténách, kde vládne Theseus, jenž si má za ženu vzít královnu Amazonek Hippolytu. V centru dění se dále nacházejí dvě krásné dívky – Helena a Hermie. Hermie si chce vzít Lysandra, ovšem její otec je zásadně proti a rád by jako jejího muže viděl Demetria, jenž sám by Hermii rád pojal za ženu. Helena miluje právě Demetria a neustále jej pronásleduje. Důležitým prvkem je noční, pohádkový a zároveň strašidelný les. V něm se následně odehrávají dějové zvraty, kterých je opravdu požehnaně. Král víl Oberon miluje královnu víl Titanii, ta jej však vytrvale odmítá. Právě on jako zhrzený a odmítnutý muž je se svým květem, jenž má kouzelnou moc přimět toho, kdo si k němu přičichne, aby se zamiloval do první osoby, již uvidí, katalyzátorem všeho dění. Ve výčtu postav nesmím zapomenout na Puka, skřítka a vtipálka, a sestavu amatérských herců, kteří se ke všemu náhodně přimíchají.

Pro Sen noci svatojánské je typická jeho atmosféra. Kouzelný les a předměty, nadpřirozené bytosti, doba slunovratu. Tohle všechno propojuje na první pohled nesourodé postavy a navíc zde cítíme přesah do Shakespearovy přítomnosti. A jak je pro tohoto dramatika obvyklé, nedočkáme se žádných závěrečných poučení. Je na divákovi, aby se zorientoval. Film se po dějové stránce mění z komedie ve frašku, pak v tragédii, přechází zpět ke komedii, která nakonec zase ustupuje do pozadí. Postavy nemluví. Jen komentář vypravěče děj glosuje a doplňuje, ale mnohdy nezní ani ten. Trnka si vystačí s jemnými melodiemi a působivými obrazy. Dokázal, že dramatu, ještě k tomu Shakespearovi, jde rozumět skoro beze slov. Škoda, že jeho původní plán natočit Sen noci svatojánské zcela bez mluvy, se nesetkal s nadšením. Výtvarná stránka jeho filmů je tím prvkem, díky němuž si režisérovy filmy pamatujeme. Snu noci svatojánské dodal Trnka osobitou atmosféru a divák z každého záběru cítí autorovu lásku k práci, jeho pečlivost a touhu po dokonalosti a originalitě. Především samotné loutky, které si Trnka vyrobil sám, stojí za pozornost. Typické a přitom své. Navíc jsou často snímány z blízkosti a v jejich nehybných tvářích lze přesto cítit silné emoce.

Sen noci svatojánské je veleben především pro své formální kvality, technickou dokonalost a revolučnost. Specifický proces natáčení umožnil, aby se tento snímek stal prvním širokoúhlým animovaným filmem na světě. Nutno však dodat, že právě tohle způsobilo Trnkovi nejeden problém během natáčení. Preciznost a detailnost zpracování loutek i tajemného lesa z filmu čiší. Při snímání Trnka využíval nejmodernější techniku, rozhýbal kameru a také zhusta používal trikové efekty. Vše vypadalo tak dokonale, až mnoho lidí nevěřilo, že je něco takového vůbec možné. Určitě nejenom pro výtečnou formu vyhlásil časopis Time Sen noci svatojánské jedním z nejlepších filmů roku. Dnes už můžeme jenom nostalgicky vzpomínat, kochat se pohledem na Trnkovo mistrovství a s povzdechem litovat, že takoví tvůrci se už nerodí. A český film by je přitom potřeboval jako sůl.