RECENZE FILMU

Scott Pilgrim. Další hyperoriginální, supercool film, jenž finančně totálně propadl. Spolu s neúspěchem Kick-Ass se jedná a zásadní prohru originality a snahy posunout kinematografii někam dál. Nejde sice o výtvor, který bych si užil jako právě masochistické orgie dvanáctileté Hit Girl, ale zrovna onu originalitu musím ocenit stejně tak. Vypiplanost a promyšlenost maličkostí a detailů je totiž obdivuhodná. Zbytek už bohužel ne.

Scott žije ve světě, kde vám veganství dodá nadlidské schopnosti, hudba dokáže fyzicky zneškodnit nepřátele a průměrný člověk doskočí do délky dvaceti metrů, telefonuje ve spánku a ožívá pomocí postupu na vyšší level. A všechno je to úplně normální. Za těchto podmínek musí hrdina bojovat se sedmi evil exes krásné Ramony.
Vesmír tohoto filmu je pěkně propracovaný a Edgar Wright si hraje ještě o něco víc než nedávno Matthew Vaughn. Je odvázanější, nebojí se zajít dál... ale bohužel to neumí prodat. Scott Pilgrim i přes jasně viditelné hračičkovství nedokáže zaujmou a pobavit naplno. Ani zdaleka. A málokdy mě to mrzí víc než právě v tuto chvíli.

Wright totiž bohužel chvílemi nepokrytě nudí. Má to hned několik důvodů.
1) Sedm expřátel je skutečně moc. Děj je tak až moc rozkouskovaný a chvílemi to vypadá (a vlastně to tak i je), že se jen pohybujeme po seznamu, jehož jednotlivé položky jsou nutné zlo.
2) Michael Cera je okoukaný. Svou roli roztomilého nekňuby zvládá skvěle, ale když ji zvládá skvěle po desáté v řadě, není mu to nic platné.
3) Na tak rozsáhlé pozadí a prakticky nekonečné možnosti se rozjede až moc jednoduchý příběh, který v podstatě nedovolí tvůrcům oněch netušených možností maximálně využít..
4) Postavy jsou naprosto prázdné a bezcharakterní, popřípadě velmi silně zkarikované. Sám hlavní hrdina je geek, zároveň hraje v kapele, zároveň je nesmělý, zároveň chodí s dvěma holkama najednou - takhle to prostě nejde patlat dohromady!
Tato čtyři velká "ale" se bohužel neustále derou na povrch, aby zabránily v naprostém zážitku. To je problém.

A přestože krom těchto výtek, které by v podstatě jindy nemusely být nutně na překážku, není víc nač si stěžovat, jsou právě ony a právě teď natolik zásadní, že celému Scottovi podrážejí nohy. Kdyby šlo o klasickou romantickou komedii, popřípadě teen komedii, tak by banální zápletka, jednoduchý hrdina a nevyužité pozadí šli přehlédnout. Jenže když se něco snaží posouvat hranice, hrát si s popkulturními odkazy a udělat radost i tomu největšímu geekovi, měl se Wright alespoň některého z těchto neduhů (nejlépe všech) zbavit. Krom toho se nesoustředí ani tak na popkulturu filmu jako spíš počítačových her, což by mělo podobné topení se v klišé patřících čistě do odvětví kinematografie zcela vylučovat.

Ono totiž na rozdíl od takové Jednotky příliš rychlého nasazení nebo Soumraku mrtvých nejsou klišé záměrnou zbraní, ale skutečnou slabinou, která tu očividně být neměla a tvůrci si jí buď nevšimli, nebo se jí zbavit prostě nedokázali. A zrovna v případě režiséra jmenovaných kousků se to zdá jako naprosté zlo a neomluvitelný omyl. A překvapuje to tím víc, když vidíme, jak úporně se Wright snaží, aby každá jedna scéna měla nápad a vtip. Bohužel, celek nefunguje. A když film nefunguje jako celek, tak i ty sebepromakanější maličkosti nezmůžou víc než jednu odzívanou návštěvu a pár hezkých vzpomínek. A to je málo!

Proto je pro mě Scott Pilgrim velkým zklamáním. Protože skutečně mohl být novou srdcovkou. V současném stavu sice pobaví a udělá radost, ale pouze jednou a pouze částečně. Z toho vyvozuji, že je potřeba být o něco přísnější. Místo aby se totiž Pilgrim skutečně odvázal a všem počítačovým (a jiným) geekům dal film jejich života, říznul naprostý nářez romantickým flákem o nesmělém Cerovi, čímž vše srazil o několik stupňů níž. Nezbývá než zatlačit slzu a jít o dům dál.