GOLDIE FILM

Steven Spielberg je režisér, kterého není třeba nikomu představovat. Jeho rozsáhlá filmografie čítala v roce 1993 několik úspěšných celosvětových hitů. Právě tyto filmy divákovi asi vyvstanou na mysli nejdříve. Každý si zřejmě nejprve vzpomene na roztomilého a zároveň smutného E. T. Mimozemšťana, na napínavé Čelisti, památnou sci-fi Blízká setkání třetího druhu či vtipného a dobrodružného Indiana Jonese. Jenže jako by sám režisér cítil, že ještě světu neřekl, co potřeboval, že ještě nedosáhl toho, čeho chtěl. Rok 1993 přináší zadostiučinění. Schindlerův seznam.

A v čem je Schindlerův seznam tak zlomový? Opět zaznamenal úspěch v rámci celého světa, líbil se kritice, a té dokonce natolik, že film dodnes pasuje na přední místa nejrůznějších světových žebříčků, které mapují ty nejlepší snímky historie. Akademie jej ocenila sedmi oscarovými soškami, což bylo zásadní hlavně pro samotného režiséra – konečně byl odměněn i on sám. Co je přinejmenším zajímavé, Spielberg ve stejný rok na kina zaútočil hned dvěma snímky. Jako protipól Schindlerova seznamu působil dobrodružný Jurský park, jenž se stal masově výdělečným a který se může pochlubit dynamickým příběhem. Ve výsledku navíc vyzobal technické kategorie na Oscarech. Tedy ty kategorie, ve kterých netriumfoval Schindlerův seznam. Prostě Spielbergův úspěšný rok se vším všudy.

Steven Spielberg je sám žid, téma jako by se tedy samo nabízelo. Paradoxně ale byl motiv židovství, holocaustu do té doby v jeho filmech okrajový a výjimečný. Děj filmu vychází ze skutečných událostí a hlavně se nechal inspirovat knihou Thomase Keneallyho. Přesto byla titulní postava Oskara Schindlera pro potřeby filmu notně zidealizována a ač Schindlerův seznam vykazuje i jisté dokumentární prvky, jako záznam skutečnosti, jako mozaiku doby jej brát nemůžeme, to by bylo příliš krátkozraké a riskantní. Ve zkratce by se děj dal shrnout několika větami. Píše se rok 1939. Druhá světová válka začala. Člen NSDAP Oskar Schindler, původem Čech, v polském Krakově zřizuje továrnu na smaltované nádobí. V prosperující továrně zaměstnává polské židy, převážně intelektuály a umělce, což je pro něj finančně výhodnější, zároveň však tímto činem zachraňuje více než tisíc lidí před jistou smrtí v Osvětimi.

Film vyznívá jako pocta Oskaru Schindlerovi. Bohužel se Spielberg nedokázal ubránit příliš jednostranně vyznívající idealizaci jeho postavy. Ano, není to dokumentární film, přesto bychom k předkládaným faktům měli být obezřetní. Oskar Schindler působí veskrze kladně, ovšem nic není černobílé. Na jedné straně mu patří velký dík za hrdinný čin a záchranu tisíce nevinných židů, na straně druhé se musíme zamyslet nad jeho motivem. Prvotním impulsem rozhodně nebyla spása a záchrana lidí, jeho motivací byl osobní prospěch, židé totiž byli ta nejlevnější pracovní síla, navíc sám cítil riziko, jaké se s jejich zaměstnáváním pojí. I s Němci se Schindler přátelil podle toho, zda mu z daného přátelství vyplynou nějaké výhody. Zjednodušena či upozaděna byla i spousta jiných věcí. Zde bylo jasné Spielbergovo počínání – prostě potřeboval Oskara Schindlera vylíčit jako kladného hrdinu, ostatní boční linie by mohly narušit strukturu filmu a změnit vyznění. Není tady proto kladen důraz na to, že Schindler byl vlastně nacista, člen NSDAP (touto minulostí není jeho postava vůbec zatížena), manželství, které bylo problematické, je rovněž dosti zidealizováno, navíc Schindlerova žena hrála důležitou roli, ovšem ani to se explicitně nedozvíme. A ještě zde máme dovětek filmu, který působí trochu eufemisticky. Jen nám stroze oznámí, že Schindlerovi se poté nevedlo jako obchodníkovi ani manželovi. Ovšem že to byl doslova životní ztroskotanec a alkoholik, zůstane divákovi utajeno.

Výrazná je ve filmu barevná stylizace. Kromě dvou scén a několika málo prvků, jež nesou symbolický význam, je film černobílý. To zaprvé podtrhuje dobovou atmosféru, atmosféru napětí a strachu, emoční vypětí, zadruhé to podporuje černobílost postav, archetypální zobrazení dobra a zla. Schindler a Goethe, dva zástupci těchto archetypů, jsou toho důkazem. Režijní a hlavně technické zpracování si zaslouží pochvalu. Především kamera je vynikající. Citlivá k zobrazovaným skutečnostem, souzní s přehrávanými scénami – její styl se mění podle toho, zda se zrovna natáčí německá smetánka, která si může dělat co chce, nebo utlačovaní polští židé, kteří mohou jedním rozhodnutím přijít o život. A pak je tady motiv holčičky v červeném kabátku. Barevně její kabátek vidíme jen očima Schindlera, proto je nasnadě, že holčička symbolizuje jeho vnitřní emoce, navíc se objevuje v situaci, kdy dochází ke změně vnitřního přesvědčení Schindlera.

Důležitým motivem filmu je sám seznam. Seznam jako soupis lidí, oddělující židy od ostatních, seznam jako oddělující schopné pracující od umělců a inteligence, kteří pro práci primárně nejsou určeni a je jich třeba se zbavit, následně jako seznam těch šťastných, kteří se zachrání před Osvětimí. A v neposlední řadě je seznam záchranou pro samotného Schindlera. Jeho postava je typem klasického křesťanského spasitele, což je stereotyp objevující se v souvislosti s židy ve filmech poměrně často. Židé samotní jsou zde zobrazováni ve třech rovinách. Jako aktivní lidé, kteří se sami snaží něco udělat a změnit (Stern), jako negativní postavy schopné se přizpůsobit situaci (s tím se pojí i stereotyp žida-obchodníka – viz scéna obchodování v synagoze), no a nakonec jsou zde pasivní židé jako trpitelé. Antisemitismus explicitně zaznívá z úst malých dětí.

Možná by se výše uvedené mohlo zdát jako výtky, já jsem zmíněné uvedla proto, abych zabránila možná trochu stereotypnímu náhledu na tento film. Mým úmyslem rozhodně není Schindlerův seznam, který je skvělý, nijak shazovat. Spíše jsem chtěla, aby se diváci nad vším znovu podrobněji zamysleli, protože tohle není téma, jež lze přejít mávnutím ruky, tohle ve vás bude rezonovat. Spielbergovi je vyčítána poslední scéna. Ano, i podle mého názoru je její umístění ve filmu trochu nepatřičné a jako by nabourávalo to dokonalé nesentimentální balancování na tenké hraně, které jsme viděli předtím. Ovšem ani tohle neubírá na faktu, že Schindlerův seznam je především skvěle odvedená režisérská, kameramanská a herecká práce, že je to ryzí kinematografický poklad. Ale ani na takové poklady nemůžeme hledět s růžovými brýlemi na očích. Buďme kritičtí, přemýšlejme o souvislostech, diskutujme.