RECENZE FILMU

„Kolik krve byste prolili, abyste zůstali naživu?“ Podtitul velmi dobře charakterizuje film, ve kterém máte možnost zjistit, jak si kdo cení svého života a co je schopen udělat a kam zajde, aby si zachránil vlastní kůži.

Probouzíme se v potemnělé umývárně se dvěma neznámými chlapíky. Neví, proč tu jsou a jak se sem vůbec dostali. Oba zjišťují, že je mezi nimi ještě jedna osoba, ta už ale má „to své“ za sebou. Leží totiž na zemi s prostřelenou lebkou v kaluži krve. Dalším „milým“ zjištěním je, že jsou přivázáni k trubkám silnými řetězy a nepohnou se dál než na metr od své pozice... Přichází první záchvat zoufalství a marné touhy servat si z nohy řetězy. Končí neúspěšně. Nezbývá jim než přemýšlet. Co mají společného, proč tu jsou a hlavně: jak se odtud dostat?

První z mužů se jmenuje Lawrence Gordon, má ženu a dcerku. Je to chirurg a jezdí si v BMW, nemá nějaké větší nepřátele a má tedy takřka spokojený život. Druhým z uvězněné dvojice je Adam - to je asi vše, co se o něm pro začátek dozvíme. Ani jeden z nich si nepomatuje okolnosti předchozího večera ani to, jak se sem proboha dostali. První věc, na kterou přijdou, je, že mají v kapse každý jednu kazetu. Druhá věc: mrtvola má v ruce přehrávač. Po menších peripetiích si kazety přehrají a zjistí odpověď na alespoň jednu ze svých otázek. Jak se dostat ven? Doktor Gordon musí zabít Adama do šesti hodin večer (je právě 10:30), v opačném případě totiž zemřou nejenom oba, ale i Lawrencova rodina. Čas běží. Co dělat? Vrah jim nechává stopy, na Lawrencově pásce bylo, že má sledovat srdce. To je namalované na nádržce na záchodě. Objevují v ní dvě pily (anglicky „saw“). Poté, co tu svou Adam přelomí při pokusu přeřezat řetěz, vysloví osudovou větu: „On nám ty pily nedal proto, abychom přeřezali ten řetěz... ale abychom si odřezali nohy!“ Po téhle větě mě opravdu zamrazilo. Už jen ta představa, jak se rezavá pila prodírá lidským masem...

Od vraha (je to vlastně vrah? Vždyť je nezabil…) se jim dostává stále nějaká indicie. Postupně se jim začíná vracet paměť a možná už oba vědí, proč tu jsou, ve vzpomínkách se jim pomalu začíná i zobrazovat minulá noc (to vše v působivých flashbacích). Zjišťují také, že

jsou sledováni kamerou zpoza zrcadla...

V jiné rovině příběhu potkáváme detektiva Tappa (Danny Glover), který vyšetřuje případ „skládačkového“ vraha, který své oběti trestá. Nebo lépe řečeno je nechá, aby se potrestali sami. Například člověka, který si chtěl podřezat žíly, zavře do klece, ze které vede k východu pouze cesta přes ostnatý drát, kterým musí projít v časovém limitu. A je to hodně hustě natažený ostnatý drát... Má pro toho člověka ještě život takovou cenu, aby se prodíral nahý sítí ostnatého drátu? V jiném případě se dostáváme k dívce, narkomance, která se probudí přivázaná ke křeslu, s medvědí pastí připevněnou na hlavě. Stihne do vypršení času vyprostit se z křesla a sundat si past z hlavy, která by jí jinak odtáhla od sebe čelisti do úhlu překračujícího 90 stupňů? Jako třešnička na dortu je pro ni nachystán klíč od pasti, který se nachází v žaludku jejího mrtvého (?) kamaráda, který leží na zemi. Nepřipomíná vám tento styl nějakou situaci? Časový limit, instrukce, vždy něco, za co jsou lidé takhle trestáni…?

K příběhu už vám více prozrazovat nebudu, abyste z toho také něco měli. Upřímně nevím, proč chodím na filmy tohoto ražení, když vím, že jsem slabé povahy a budu se po cestě domů bát. A ke strachu se vám v příběhu dostane mnoha důvodů, to mi věřte. Stačí již pouhá všudypřítomná tma. Ve filmu je sice hodně krve, ale paradoxně ta ani tak nepostraší jako spíše cesta tichým, ve tmě ponořeným bytem, kdy máte k dispozici v ruce jen foťák s bleskem, abyste si „posvítili“ na cestu. Po každém problesknutí už instinktivně hledáte něco, co vás vyleká (a to je hodně slabé slovo). U filmu se prostě nebudete nudit, přiková vás do sedadla a nenechá pořádně vydechnout až do závěrečných titulků. Je to dáno hlavně tím, že když už vás autor nechá se trošku uklidnit, tak v následující vteřině přijde se zdrcujícím odhalením, které vás hned zase pořádně probere. Film je celkově hodně komplikovaný a i když se některé části dají předvídat, zdaleka ne všechny. Hlavně konec je přímo ukázkový, to už mi naprosto ztuhla krev v žilách (zní to jako hodně otřepaná fráze, já vím, ale opravdu mi přejel mráz po zádech). Také bych vyzdvihl některé triky s kamerou, jako zrychlený záběr u dívky s pastí.

Nakonec bych samozřejmě rád podotknul, že film není pro slabší povahy, protože už takhle nenáviděnou tmu začnete přímo nesnášet. Jinak je film na dobré úrovni a určitě za to podívání stojí.