bratr Alexe: Alexi, podal bys mi planej poplach? Teda, chtěl jsem říct hrášek.

Karen Pruittová: Alexi, omluv se panu kapitánovi a jdi do svého pokoje.
Alex: Promiňte, že jsem dobrý občan.

bratr Alexe: Tak kde je ten zloděj?
policajt: Žádný zloděj není. Jenom nemocné dítě, které pořád vyvolává planý poplach.
bratr Alexe: To je trapné.

Alex: Tati, máš letenky?
otec Alexe: Ano.
Alex: A peněženku?
otec Alexe: Jasně, mám ji v kapse.
Alex: A kde máš kapsu?
(Alex má v ruce jeho kalhoty.)

Alex: Až ti bude pětatřicet, mami, tak mě možná začneš chápat.

policajt: Naše práce není hra, je to vážná věc.
Karen Pruittová: On to ví, dali jsme mu k těm minulým Vánocům policejní soupravu. Vždyť víte, odznak, helmu, pouta, vzal to velmi vážně. Běhal po domě a zatýkal za zločiny. Ne za skutečné zločiny, ale za to, že nebylo sklopené prkénko na záchodě.

Molly Pruittová: Alex si zase pustil záchodové prkýnko na frantíka.
mluvící papoušek: Zavři oči!

Alex: Hotovo, paní Hessová. Jsem unavený a zpocený, ale přes oblečení to nevidíte.
paní Hessová: Za to si můžeš sám.

Jernigan: Osmého ledna kolem šestnácti dvaceti jste vezl zákazníka z letiště. Starší osobu, ženu, bělošku.
taxikář: Co?!
Unger: O půl páté jste vezl starou ženskou.
taxikář: Ano, jo.

Beaupre: Letíme do Chicaga.
Unger: Do té zimy? Mám jen letní věci.