RECENZE FILMU

Když jsem tak v paměti lovil úvodní slova pro novou recenzi, napadlo mě „pohádka pro dospělé.“ Nerad bych však, aby se zaradovala chlípnější část čtenářů a očekávali hodnocení filmu, pro který si jednou v půjčovně dojdou za závěs. Takže takhle, Penelope je pohádkově pohádková pohádka pro dospělé. Snad je to jednoznačné! Nejedná se sice o příběh, který by měl hledat zázemí u rodiny včetně malých dětí jako v případě Hvězdného prachu, a není retušovaná ani do podoby Paní Potterové, která okrajové podmínky pohádkovosti taktéž splňovala. Penelope je jiná a i když je mi to celkem proti srsti, nejednou jsem slyšel o podobě s filmy Tima Burtona. Jestliže mezi díly slavného Burtona a Palanskyho filmem nějaké ekvivalenty existují, po úvodní dvacetiminutovce se je nevyplatí hledat...

Penelope je zářným příkladem toho, že originální scénář se v současném Hollywoodu dá ještě najít. Ačkoli by synopse příběhu nabádaly přirovnat ke klasikám „Jak hlavní hrdinka přes očekávané problémy ke štěstí přišla,“ není to zdaleka trefné. Penelopin problém je následující - na její rod byla kdysi dávno uvalena hrozivá kletba, přisuzující prasečí podobu všem narozeným děvčátkům, až do doby, než ji zlomí pravá láska „někoho z rodu šlechticů“. Jenže v rodu Wilhernů se po celé generace žádná dívka ne a ne narodit a když ano, ne tak úplně nezáletná... Dceru porodí až po dlouhých a ještě delších letech Jessica Wilhernová (Catherine O’Hara), která se svým chotěm tvoří zlatý pár obletovaných celebrit. Nastalou situací deprimovaná matka se snaží zamezit jakémukoli spatření své dcery veřejností a v zoufalství ji dokonce nechá prohlásit za mrtvou. Stále však své dceři hledá vhodného nápadníka, s nímž by Penelope uzavřela sňatek, a zlomila tak kletbu. Až někde v těchto místech končí prolog filmu a začíná se odvíjet, krůček po krůčku, příběh o lásce, naději, zoufalství a sebepoznání.

Ke svému pohádkovému námětu má Penelope i adekvátní postavy, maskované do současných parametrů. Popelky by si princ těžko všiml, kdyby nedostala tři oříšky od tatínka. Sněhurka musela pro změnu téměř umřít, aby došla naplnění své lásky. Penelope osud nadělil prasečí rypáček a matku, která se ji neustále snaží zrazovat od své osobnosti. Přesto se narozdíl od výše uvedených hrdinek klasických pohádek, nejedná o jednorozměrný charakter. Penelope má podobu grafitu, jež je postupně ostrými předsudky veřejnosti a posedlostí vlastní matky broušen do tvaru krásného diamantu, který nemá kazy. A ani princ našeho příběhu nemá zbroj příliš blyštivou. Hlavní hrdina s tváří Jamese McAvoye je nuzák a gambler, který se nechá přesvědčit „podlým“ novinářem cítícím senzaci k ziskání fotografie mladé dívky. Proto, aby si nakonec zasloužil lásku Penelope, bude muset ujít pořádný kus cesty a znovu objevit své dobré já, které pod tíhou okolností dávno ztratil. Nebo si to možná jen myslel?!

Osudy hlavních hrdinů proplétá při své režijní premiéře Mark Palansky zpočátku v dosti depresivně malované atmosféře. Penelopin vnitřní svět uzamčen masivní železnou branou dokáže v divákovi probudit soucit. Naopak v absurdním chování rodičů se jeví pro diváka nepochopení jako nejjednodušší varianta. Další plus Palanskymu budiž přičteno za originalitu, kterou prokládal celý film. Po závěrečných titulcích jsem měl dojem, že studnice jeho režijních nápadů je téměř nevyčerpatelná. Bez výtky je i krásná kamera, která sice nenabízí dechberoucí okamžiky, ale Michel Amathieu se vyvaroval jakýchkoli excesů. Zpětně nevýrazně vyznívá hudební podklad, který rozhodně nekazil atmosféru, ale až na McAvoyův výstup mu chyběly výraznější tóny, které by měl divák v hlavě i den po návštěvě kina.

Pokud mi tedy u Penelope něco opravdu chybělo, bylo to zdetailnění vztahu hlavní hrdinky s jejím milostným objektem. To, co zprvu nikdo z hrdinů neměl za dobývání srdce a nakonec se převalilo do pohádkového „šťastně až do smrti,“ je totiž jaksi narychlo a ne zrovna uvěřitelně. Zatímco hledání sebe sama věnoval režisér notnou dávku času, Maxovi (McAvoy) a Penelope (Ricci) zůstali jen střípky. Z toho plyne, že divák se prostě musí smířit s tím, proč je tohle tak a ne onak. Nebýt této nekonzistentní části jinak příjemného celku, byl bych daleko spokojenější. Ke spokojenosti velkým dílem přispívá i roztomilá Christina Ricci a pohledný James McAvoy. Ani jeden z nich nehraje svůj výrazný nadstandard, ale odvedli výbornou práci a Palansky si může mnout ruce za skvělé obsazení. Výraznou roli pro sebe po delší době urvala stárnoucí Catherine O’Hara, známá především ze Sám doma.

Penelope asi nebude z ranku filmů, které by otvíraly oči, ale i tak s sebou nese nepokrytecké poselství. Navíc zde nechybí originalita, příchuť romantiky a velmi dobré herecké výkony. Až se otevřou pokladny kinosálů s plakáty Penelope, rozhodně pozvu nějakou slečnu. Při takových zážitcích totiž máte srdce na dlani a vy pak můžete začít psát první kapitolu své vlastní pohádky.