RECENZE FILMU

Nevím přesně, kolik dílů Rychle a zběsile jsem viděl, všechny určitě ne. Nevím přesně, v jakém příbuzenském či jiném vztahu jsou jednotlivé postavy. Ani na jednom však nezáleží, tady se prostě jezdí auty ve městech, po horách, v letadlech. Když je hrdina zavřen do vězení, jedinou nabízející se otázkou je, kde se v něm odehraje automobilová honička. Nebo tomu tak není a šestý díl se přece jenom vymyká?

Série si už minimálně od minulého dílu (který jsem zrovna viděl, ač jsem na to zapomněl, dokud jsem si nevšiml svého hodnocení a komentáře u něj) okázale uvědomila sebe sama a začala na diváka pomrkávat do extrému hnanými žánrovými klišé. Pro což, jak jste jistě poznali hned v předchozí recenzi na Velkého Gatsbyho, mám značnou slabost. Problém je, že Rychle a zběsile to pomrkávání nedotahuje do dokonalosti a využívá jen jako primitivní berličku, takže jím bohužel leda rozkládá samo sebe a film není ani slušnou žánrovkou, ani slušnou parodií.
V první řadě připomíná sebeparodování značou z nouze ctnost. Podobně jako přehnané spoléhání se na popkulturní odkazy u jiných filmů posledních let se z toho, co má být kořením a bonusem pro pozorné, stává jediná zajímavá věc, k níž se tvůrci upínají. Navíc jej podávají povrchně a primitivně, aby nikomu neušlo. Proto pro diváky, kteří právě jej oceňovali, mizí požitek z odhalení této vrstvy. Naopak pro diváky, kteří by dřív něco takového ignorovali, nadcházejí žně.

V dnešní době bývá tento posun častý a extrémně vděčný. Publikum oceňuje iluzi, že filmaři k němu nepřistupují jako k idiotům, ale k někomu, kdo filmům rozumí a je nad nimi. Rychle a zběsile tak staví na stejném principu jako retro návraty do osmdesátých let - dovoluje divákům posmívat se minulým generacím, přesvědčovat sebe sama, o kolik jsou lepší a chytřejší, ale zároveň se tím samým nechat rovněž bavit.
Navíc se daří ospravedlnit mnoho chyb coby záměr, jenže osobně bych byl mnohem ostražitější, co Rychle a zběsile ještě odpustit jako hru s klišé, a co už odsoudit jako staré dobré lajdáctví. Není totiž pravda, že parodie nemusejí dávat smysl - naopak. Parodie musejí dávat smysl úplný, jinak takový přístup ztrácí legitimitu.
A není žánrovým pomrknutím, že se nedaří uvést akci do pohybu pod dostatečnou záminkou. Těžko třeba říct, proč byl Paul Walker vyslán na riskantní vězeňskou misi na druhou stranu Atlantiku, když ostatní mezi tím všechny informace (mnohem snadněji a smysluplněji) získali už před jeho návratem.
Není pomrknutím, že deset minut po začátku akční jízdy zapomínáme, kdo koho vlastně honí a proč. Například během velmi dlouhé závěrečné bitky jsem jen marně přemýšlel, proč hrdinové v tom letadle pořád ještě jsou, když vše, co potřebovali, už mají. Nebo jsem na něco zapomněl?

Ano, zapomněl, nakonec vychází z hořícího letadla Vin Diesel s jakýmsi kufříkem a tvrdí, že je důležitý. Tady lze za žánrové pomrknutí považovat, že letadlo jede po ranveji tak dlouho, že ta musí mít několik desítek kilometrů. Stejně tak, že MacGuffin je tu primitivní kufřík. Pomrknutím už ale není, že akci chybí hybná síla - nedaří se udržet povědomí o situaci a mizí přehlednost.
Přehlednost mizí na všech úrovních. Mluvím tu o prostorových lapsech, jako že po střihu se postava nachází na místě, kam nechápeme, jak se za tak krátkou chvíli mohla dostat.
V pro akčňáky posledních let prokletém střihu je film zoufale nezvládnutý. Je tak rychlý, že mizí jakákoliv kontinuita pohybu a máme co dělat, abychom vůbec pochopili, kdo dal právě komu ránu, kde se nacházíme a jestli tyto dva rozmazané bicepsy patří The Rockovi, nebo tomu druhému chlápkovi. To samé platí u automobilových honiček.

Pokud jsem od Rychle a zběsile něco očekával a pokud bych se něčím byl ochoten nechat opít, je to dobře natočená akce. Opravdu si nepamatuji, co režisér Justin Lin předváděl v předchozích dílech, tentokrát ale zásadně selhává a můžu říct, že větší mišmaš jsem dlouho neviděl. Choreografie a nápaditost zcela chybí, nahrazuje je jen zabijácké klepání kamery a nepochopitelný střih. Nejsem natolik znalý filmařské praxe, abych posoudil, nakolik se daří zachovávat pravidlo osy či jestli existuje nějaký logický klíč k tomu, co vidíme. Ani si nemyslím, že je to nutné. Nutná se mi ale zdá přehlednost a nějaká návaznost (pokud absence něčeho z toho nemá vysvětlitelný důvod), oboje zde chybí a důvod to samozřejmě postrádá.
Jako zcela nepochopitelný tah se mi jeví i délka stejně přepálená jako minule, tedy 130 minut. Že se filmy neustále víc a víc prodlužují, víme. Že tomu podléhá i akční biják a Lin používá natahovací vychytávky jako falešný konec, považuji i tak za chybu. Krom akčních scén je tu tedy i moře dialogů, které občas obsahují slušnou slovní narážku, celkově ale především nudí. Stejně jako celý film.
Pokud někoho potěší, tak zhruba patnáctileté kluky. Na tom asi není nic špatného.